Cesta tichosti (2Tm 2,25)

• … a v tichosti kárat odpůrce. Snad jim dá Bůh pokání k poznání pravdy … (2Tm 2,25 ČSP)

Tedy v tichosti poučovat ty, kteří se staví proti, kteří, milí přátelé v Kristu, zatím nemají tichost a nemají se dobře, ale kterým má být dobře a mají se utišit! Když někdo pozná Pána Ježíše, tak z něho má samozřejmě radost, a chce, aby ho poznali i ti, které má rád. Dobře, začněte těmi! Však uvidíte, že pak začnete mít rádi všechny a začnete toužit po tom, aby i ti ostatní poznali Pána Ježíše. Ano, na to dojde. Jestliže jeden jediný máte rád Pána Ježíše, však z toho něco bude! Ale půjde to tou Boží cestou a jinak ne, a jestli to při vás nešlo tou Boží cestou, tak jste velice na omylu, že byste ho znali. Jak by potom mohl poznat Pána Ježíše někdo jiný skrze vás?

Náš text ukazuje tu Boží cestu. „…a v tichosti kárat odpůrce. Snad jim dá Bůh pokání k poznání pravdy …“

A to, chci předkládat, dělím na tři části:

I. Představte si, že Pána Ježíše zatím neznáte

Proto ještě nejste horší než druzí, když zatím neznáte Pána Ježíše, ano, nejste horší než ti druzí, když se zatím ještě protivíte. Ale nesmíte si myslet, že jste lepší než druzí, že na světě můžete udělat lepší štěstí než ti druzí. Proč? Protože, jak uvidíte, to nejde. Ale vy nejste horší.

Pohleďte do našeho textu. Zde se nemluví o Pánu Ježíši. Zde máte jiný výraz: „Snad jim dá Bůh pokání k poznání pravdy.“ Zde se mluví o pravdě. Vy se zatím protivíte pravdě. Co je pravda? Pravda je to, o čem rozumný člověk nemůže pochybovat. To, čemu my říkáme věda, je snaha jasně konstatovat, co je nepochybné. Ale zde se nerozumí taková pravda vůbec, nýbrž zcela určitý druh pravdy. Zde nejde o to, abyste mi jasně pověděli, jak se to má v přirozených věcech, jestli se slunce točí kolem země nebo země kolem slunce. O to zde neběží. Nám běží o tu pravdu Boží, o to, co je pro Pavla to hlavní, to, co na jiných místech nazývá tajemství a co bylo uloženo na věky věků.

To Slovo, které stvořilo všechno, se v plnosti času stalo tělem. Otevřete si, prosím, Jana 1,14: „To Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi, a viděli jsme jeho slávu, slávu jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.“ To je jádro Pavlova učení. Jaká je sláva toho slova, které bylo učiněno tělem? Ta jeho sláva je v tom, že se ponížil jako služebník až na smrt na kříži, tedy ten, který stvořil všechno! To je jádro všeho, že krev Ježíše Krista, Syna Božího, nás očisťuje od každého hříchu. To je ta pravda, tak tomu rozuměl apoštol a tak tomu rozumíme my. „Ale já tomu tak nerozumím!“ Arciže. To je právě to, co já kážu. Když jsi takový, jaký jsi, tak těmto věcem nerozumíš a vzpíráš se jim. A já se tomu pranic nedivím, ale nejsi o nic horší než ti druzí, neboť tímto způsobem nikdo těmto věcem neporozuměl.

Když jste vyškolení, jak mohou být vyškoleni lidé, nikdy tyto věci nepochopíte. A když vidím hromadu lidí kolem sebe a přisvědčují, že to takové je, a vidím, jaký život vedou, nevěřím, že by to bylo pravda, co říkají. Tak se věci mají s přirozeným člověkem. Touto cestou to nikdy nešlo a nepůjde. Když vidím, že tohle je pravda Boží, nedivím se vám, že nevěříte. Ale že byste museli odpírat, to tak hned nevidím. Může vás to nechat lhostejné, to ano. Předivná věc ze života včel, ale co bych se tomu protivil? Nechám to být. Že vy se tomu protivíte, to musí mít jinou příčinu. Otevřete si, prosím, Jana 3,19–20: „Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo.“ A když už jsme v tom zlém, začneme mít nechuť, ale ta tu nemusí být. Prostě řeknete: „Tohle nevidím.“

Dobře, ale nesmíte si myslet, že to budete mít na světě lepší. Všimněte si, co vám není podle rozumu: neodmítáte ty věci proto, že by vám to bylo málo, nýbrž proto, že je vám toho příliš mnoho. Představte si, že by na tom přece jen něco bylo! Jestliže ten nebeský Pán něco podnikne, tak tím něco myslel. Když něco tak velikého podnikne, nebude to, co zamýšlel, něco malého. Arci, zatím z toho nemáte nic, ale když si pomyslíte, že by zde byli lidé, kteří z toho něco mají, tak mezi vámi a těmi lidmi bude veliký rozdíl. Zajisté. Ten rozdíl musí být velmi nápadný a ten rozdíl si Pán Bůh přeje mít. A jestli se sejdete s někým a cítíte, že ten člověk má pokoj a ‚já nemám pokoj‘, to je Boží milost, to vás Pán Bůh svádí dohromady s tím svým dílem.

Ale ty nejsi proto horší než ti druzí, když nevidíš tyto pravdy, ale lepší to na světě nemáš, než ti druzí.

A nyní to druhé:

II. Bez pokání nikdo nepoznal Pána Ježíše

Pokání si nikdo nedal sám. „…a v tichosti kárat odpůrce. Snad jim dá Bůh pokání k poznání pravdy …“ Ale když dá Bůh pokání, pak to s každým jde.

Co je to pokání? Pokání je takový hluboký pocit, který na vás přijde třeba zcela náhle, že opravdu potřebujete Pána Ježíše, tu pravdu, které se vzpíráte. Takový pocit, že ty ho musíš mít, že bez něj nemůžeš být. Tak se to má se všemi věcmi, které Pán Bůh připravuje. On to nepřipravil pro ty, kteří to nepotřebují. Copak drahé kamení potřebuje vzduch, vodu, slunce, pokrm? Vy můžete být křišťál, ale nepotřebujete vzduch. Ale ta travička, ten motýl – ti už bez toho být nemohou. A tady je člověk. Ten nebeský Pán povídá: „Pojďte ke mně!“ Ne vy, kteří ho nepotřebujete, ale vy, kteří ho už potřebujete. A tento pocit, že bez něho nemůžete být, že ho potřebujete, ten nazýváme pokání.

Odkud to je? Jedině z Boha. To nemá nikdo sám ze sebe. A když se díváte po přírodě, žádný jiný tvor mimo člověka to nemá. Zde vidíte Boží vyvolení. To není nějaké učení. To je fakt. Ty medvědice, které roztrhají dítě, ty si z toho nic nedělají. Ale nás volá k jiným věcem. Arci, tak se to s tebou má. On ti dává to, co tě k němu jistě přivede. Když najdete člověka, který se hrozí svého hříchu, nebojte se o něj. Ten k Pánu Ježíši určitě přijde. Když vám Duch svatý zjevuje vaši ztracenost, tak vás povede tam, kde je pomoc. A vy vidíte a slyšíte to jeho pozvání: „Pojďte ke mně!“ I kdyby vaše hříchy byly rudé jako purpur, pojďte k němu! On vám to dá, že to nebude jen reformované učení, nýbrž že to budete zakoušet, že vám vše odpustil pro své drahé rány. A když jste našli jeho, dostanete se z toho osidla, ovšem, vy sami ne, ale Duch svatý přetrhá všechna ta pouta, která vás poutala.

Bez pokání nikdo nepřišel k Pánu Ježíši, ale s pokáním k němu všichni trefíte. To je to druhé. A nyní to třetí:

III. Přivede vás k Pánu Ježíši skrze lidi

Když takto k sobě vede lidi, užívá k tomu jiné lidi. K Pánu Ježíši vás přivede skrze lidi. Nepoužívá anděly. Používá lidi, ale ne lidi, kteří nemají tichost, nýbrž lidi, kteří sami dospěli k tichosti. Nu, pak považte, jestli je možné, abyste vy pomohli někomu, když sami v tichosti nejste? „…a v tichosti kárat odpůrce. Snad jim dá Bůh pokání k poznání pravdy …“ Půjde to skrze lidi, ne skrze anděly. Anděl nikdy nezakouší radost ze spasení Pána Ježíše; on není z těch ztracených hříšníků, a Pán Bůh nechce, aby šel a vyhlašoval to předivné Boží spasení anděl, který ho nezakouší. Nikdy nepošle anděla, aby kázal. Takový anděl půjde k římskému setníkovi a řekne: „Já vím, kde je Petr. Já ti to nedovedu říci, co máš dělat, ale Petr to má vyzkoušené; on byl ztracený jako ty.“

V tichosti budeš vyučovat ty, kteří se protiví. Nebude vás posílat, pokud ve vás sám nezačal konat své dílo. To by se anděl k této službě lépe hodil než vy. Nezakouší to sice zrovna tak jako vy, ale zato je anděl.

A jaké je to jeho dílo? Otevřou se vám oči a každý hned zkrotne. Vidíte celou svou ztracenost a pak teprve, když cítíte, že krev Krista Ježíše očisťuje i vás od všelikého hříchu, víte, co je pokoj. A teď jdi! Ne aby ses hádal, ale abys působil jako Duch svatý: Pokud je vichřice a zemětřesení, pak tam Duch svatý není. Jak se začnete hádat, je duchovnímu dílu konec. Tak to dělá Duch svatý, že se nehádá, ale tomu ztracenému pořád připomíná ty předivné řády Boží. A on vám to dá, že jste se upokojili sami a začne se dostavovat všechno ovoce Ducha svatého. A pak se dostaví i ta způsobilost k dílu duchovnímu. Když my vypočítáváme ovoce Ducha svatého, obyčejně přidáváme „a tak dále“. Neboť Pavel všechno ovoce Ducha svatého nevypočetl. I ta naše způsobilost konat dílo Boží je ovocem Ducha svatého. Boží ovzduší pokoje, které při té práci musíte mít, je ovoce Ducha svatého. On vás každého utišil a svatou Boží vůní otevře dveře evangelia těm, kteří doposud odpírali. Když to pochopím, tak se mi mnoho věcí vyjasní.

Já jsem hotov. Takoví vzácní lidé a oni Pána Ježíše neznají. Ale jak by ho mohli poznat? Tou svou učeností? O pokání nebylo u nich nikdy ani řeči a vy si myslíte, že takový společensky bezúhonný člověk může jinou cestou poznat Pána Ježíše, než ho poznali druzí? To ty věci Boží neznáte. Jinak to nemůže být než pořád činit pokání a vždycky být tiší. „…a v tichosti kárat odpůrce. Snad jim dá Bůh pokání k poznání pravdy …“ Amen.

Kázáno 12. prosince 1909.

Závěrečná modlitba

Panovníku Hospodine, ty požehnaný Bože a Otče našeho Pána Ježíše Krista, předivný v úradku a veleslavný v skutku, který se skrýváš před moudrými a rozumnými a zjevuješ se nemluvňátkům, těm, kterým dáváš z milosti pokání! Tebe chválíme, že se i nám zjevila tato milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku. Děkujeme ti za každé dobré potěšené slovo, kterým jsi ráčil mluvit k našemu srdci i v této chvíli. Dej nám to ze své milosti, abychom se utišili u tebe a měli plnou jistotu, že tvá drahá krev vylitá na dřevě kříže, očišťuje i nás od všeho hříchu, a abychom měli dobrou naději pro všechny ty, se kterými máme vztahy, ano, abychom měli dobrou naději pro všechny proto, že ty nemáš zalíbení ve smrti toho, který umírá, ale všechny voláš k pokání. Ano, připrav jednoho každého z nás k tomu, co by se ti líbilo. Popřej nám den radostného a potěšeného přebývání s tebou, abychom po celý den byli u tebe a z Tvých pramenů pro sebe nabírali hojnost síly. Každého z nás provázej na jeho stranu, abychom nesli vůni tvého života, abychom po celý týden byli uprostřed všelikého usilování tvými svědky a všechny tobě samému odevzdávali. Chraň nás ode všeho zlého. Chraň nás, když budeme vcházet i vycházet od nynějška až na věky, až bys nás zase shromáždil na tomto místě kolem svého svatého Slova, ano, měl nás u sebe na věky věků. A nyní zase vztáhni své nebeské ruce a požehnej nám svým požehnáním: Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. Amen.