Čtrnáctý verš je korunou celé druhé kapitoly listu Titovi. Jednoduše shrnuje podstatu, základ evangelia, ukazuje na práci, dílo evangelia a nakonec jde k působení, k důsledkům evangelia. Je to verš, který je zaměřený cele na Pána Ježíše Krista a nás dovádí k pokornému uctívání v bázni Boží.
A to bude ta oslava Pána Ježíše, když ho jednoho dne uslyší všichni, na které zavolá. Ale dokud jsem světský člověk, přirozený člověk, tu pojímám všecko tak, jako ten Haman. Jestliže se nejmenší zmínečka ozve o oslavě, pak budu vždycky myslet na sebe. Já, takový Haman, a ještě chtít být oslavován!? „Komu čest, tomu čest, komu sláva, tomu sláva.“ Rád bych předkládal čtvero věcí.
Tyto rady a pokyny jsou určeny především začátečníkům na cestě za Pánem Ježíšem. Chtějí být ukazatelem této cesty, pomůckou k zachování duchovního života, slabikářem učedníků při vstupu do školy Ježíšovy.
Hojnost biblických míst má jim posloužiti k hlubší známosti Písma svatého. a k zakotvení jejich víry ve věčných pravdách Božího slova.
Kniha Přísloví je napsaná jako kniha napomínání, nabádání, vedení. Jsou zde dvě zásadní postavy, které vedou, které nabádají a napomínají – s oběma se setkáváme hned v první kapitole. Jednak je to otec, který vyučuje svého syna. A spolu s ním je tu žena. Vlastně v knize Přísloví najdeme ženu několikeré podobě. Tato žena může být na jedné straně matka (v. 8). Nejčastěji však vystupuje jako zosobněná Moudrost:
Př 1:20 Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas.
 |
Květen 2021 | Ročník 2 | Číslo 7Pro církev reformovanou a stále se reformující.PDF * * * MOBI * * * EPUB * * * ekniha * * * HTML SvědomíJe moje svědomí v pokoji? Neboť pokud mě mé srdce odsuzuje, oč více Bůh, který je větší než mé srdce a ví všechno (1J 3,20)! Jestliže mi mé svědomí dosvědčuje, že jsem účastníkem vzácné milosti spásy, jsem šťastný! Jsem jedním z těch, kterým Bůh dal „pokoj Boží převyšující každé pomyšlení“ (Fp 4,7). Proč se tomu ale říká „pokoj Boží“? Protože pochází od Boha, protože byl připraven Bohem, protože Bůh dal svého Syna, aby nastolil pokoj, protože Bůh dává svého Ducha, aby přinesl pokoj do svědomí, a protože ve skutečnosti je to sám Bůh v duši. Charles Haddon Spurgeon |
Bylo to z jara: louky jako koberce, sady květem obaleny, vinný lupen se až po samou střechu pne, a když jsem šel k večeru domů, bylo Středohoří v plném zlatě. Ale v dáli se jaksi krvavě rdělo a tam pod jezem mně ty lucké vody nikdy tak temně nehučely, jako právě tenkrát. – Otče náš, kterýž jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, bud vůle tvá …
Žádnému národu, ani rodině či člověku nemůže být uděleno větší milosrdenství než to, když Bůh přebývá uprostřed nich. Ceníme-li je dle výbornosti a bohatství, které jsme skrze ně obdrželi, vidíme, že je to to nejslavnější. Oceňujeme-li toto milosrdenství dle ochotnosti, s níž nám bylo poskytnuto, tu vidíme, že je to ta největší přízeň, jež nám byla prokázána.
Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala napít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou.“ (J 4,10)
Unavený člověče, s bolavýma nohama, zarmoucený, sedící takhle u studny, žádáš vodu z rukou ubohé hříšné ženy. Ty jsi můj Pán a Vykupitel. Já v tebe věřím, miluji tě a uctívám tě!
Skoro dva tisíce let uplynulo od té chvíle, co jsi řekl ta líbezná slova, která nyní uklidňují mé srdce. A přece ke mně promlouvají s takovou mocí, útěchou a požehnáním!
Rick Bourque je zakladatelem a pastorem rostoucího sboru Eastside Community Church na Floridě, který je součástí Evangelical Free Church of America. Rick nás provádí touto epištolou verš po verši a odhaluje nám její význam.
Čas: přibližně 20 hod
