Byla to právě Petrova láska ke Kristu, která se vzbouřila při pomyšlení na tak strašný úděl, který by ho měl potkat. Ve své lásce se snažil zadržet svého Mistra, aby nezahodil svůj život. Ale když to dělal, jednal jako satan, který se pokoušel odvést Ježíše od jeho velkého díla smíření. Tato cesta kříže nebyla nějakou nehodou – byla to cesta připravená pro Krista. Uhnout od ní by znamenalo selhat ve svém poslání.
Co je to? Neodpovím, pokud nevím, kdo se ptá. Jan praví: „Nepsal jsem vám proto, že byste neznali pravdu, ale že ji znáte.“ (1J 2,21) Tak to zde stojí. Kdo to pomazání nemá, darmo mu mluvit, a kdo má, zrovna proto že má, ví bez popisu, co to je – a má radost.
Profesor Starého zákona z Reformovaného teologického semináře v Orlandu, Richard Pratt, ve svých přednáškách představuje téma, které spojuje Starý a Nový zákon - téma Božího království a s ním spojených smluv, které se tohoto království týkají. Vynikajícím způsobem ukazuje, jak Bůh rozvíjí své království od založení světa. Růst Božího království můžeme sledovat od jeho počátečního stádia v Genesis až po očekávané dovršení ve Zjevení. Ježíšova modlitba v Matoušovi 6,10 "Přijď tvé království.
Boží slovo je jako svíce nebo lampa pro nohy. Je to „lampa“, nikoliv žhavé slunce. Není to ani maják, ale obyčejná svíce nebo lampa, kterou lze nosit v ruce.
Je to svíce „pro nohy“, která nesvítí moc daleko, neosvětluje polokouli, ale svítí jenom na ten malý kousek cesty pod nohama poutníka.
Naše radost v tomto životě je smíšena se zármutkem, jako u růže je trní. Jákob měl radost, když se jeho synové vrátili z Egypta a přinesli pytle obilí, ale bál se, když spatřil v každém pytli uzlík s penězi. David se radoval, když přenášel truhlu Boží, ale zároveň měl bolest nad potrestáním Uzy. Toto je Hospodinova moudrost, kterou usměrňuje a mírní naši radost. Jako si někteří slabí lidé míchají víno s vodou ze strachu, aby se neopili, tak musíme i my mít radost smíchanou se zármutkem, neboť jsme slabí a stali bychom se lehkomyslnými a drzými. „Veselte se s třesením“ čteme v Žalmu 2.
Zamyslete se nad tím, jak velké a rozmanité byly naše hříchy a přestoupení. Každý hříšný čin, ano, i ten nejmenší, kterého jsme se kdy dopustili, znamená nekonečný dluh a nese v sobě nekonečnou vinu, protože byl spáchán proti nekonečnému Majestátu.
Neboť měřítkem každého přestoupení není jenom samotný hříšný čin, ale také to, proti komu je tento čin namířen. Hanebné, urážlivé slovo proti těm, kteří jsou nám rovni, nebude trestným činem. Ale stejné hanebné a urážlivé slovo proti vládci, je velezrada a trestá se smrtí.
Nemůžeme vzít zpět žádné slovo, které jsme vyřkli. Může to být falešné slovo nebo nevlídné slovo – slovo, které udeří a pálí! Okamžitě poté, co jsme to řekli, si můžeme přát vzít to zpět, můžeme se za tím hnát a snažit se to zastavit, ale na světě není žádná síla, která by mohla odříci zraňující slovo nebo ho vymazat z našeho života!
Kniha Skutků, to je příběh první církve, je to historie církve – jediná, kterou máme v Novém zákoně. Není to jenom vyučování, jak to vidíme v listech, ale je to popis toho, co se dělo v prvních třiceti letech existence církve. Je to fascinující historie, v níž můžeme být svědky toho, jak vzkříšený Pán jedná skrze svou církev. Je to velmi povzbuzující svědectví.
Drazí v Kristu, dnes dojdeme k památce Páně skrze verš Ex 12,16. Bude to pokračování v sérii, jak Pán Ježíš naplnil Zákon a bude to druhá část slavnosti nekvašených chlebů. Minule byl verš Ex12, 15, dnes přečtu jen šestnáctý verš a pustíme se hned do něj. Budu číst z překladu B21.
Prvního a stejně tak sedmého dne budete mít svaté shromáždění. V těch dnech se nesmí dělat žádná práce; smíte pouze připravit, co každý potřebuje k jídlu. (Ex 12,16)
Ronnie Stevens sloužil řadu let jako kazatel velkého sboru First Evangelical Church v Memphisu (Tennesee, USA). Nyní ho Bůh povolal ke službě pastora mezinárodního sboru v Budapešti.
Ronnie nás provází životem tohoto ojedinělého muže biblických dějin. Vidíme Davida v jeho nejsvětlejších okamžicích jeho života, ale také v jeho nejhlubší bídě. David je mužem podle Božího srdce. Proč si ale Bůh vybral právě tohoto pastevečka a proč v něm má zalíbení? Toto vyučování nám odhaluje Boží charakter.
Níže je přepis kázání Jamese Coatese - zde je video tohoto kázání s titulky.
Moc vám děkuji, Joe a týme, že jste nás dnes ráno vedli v uctívání tak věrně a mocně. Je pro mě nesmírnou, nesmírnou radostí hlásat vám Boží Slovo dnešního rána. Samozřejmě jsme stále v Janovi 10, tak jak procházíme evangelium podle Jana. Na konci Jana 10 je pasáž, o které jsme ještě nemluvili, ale tak jak jsem se na dnešek připravoval, cítil jsem, že musím mluvit o něčem jiném, ale nebyl jsem si jistý, co to je. Jak ale týden postupoval, začalo to krystalizovat do této podoby. Dneska zabrousíme trochu jinam, nebudeme v Janovi.
Dneska máme před sebou docela dlouhý úsek Božího slova – celé dvě kapitoly, celkem osmdesát veršů. Jedná se o velmi zajímavý oddíl Písma, který přitahuje naši pozornost v mnoha ohledech. A z tohoto důvodu je to také oddíl, který je velmi důležitý, protože se na něm můžeme naučit spoustu věcí. Náš text nás přitahuje hned několika věcmi a my se dnes na čtyři z nich postupně podíváme v pořadí podle jejich důležitosti – od té nejméně důležité věci, která však přitahuje nejvíc naší pozornosti, přes věci mnohem důležitější, až po praktické věci, týkající se našich vlastních životů.
