„Přisáhl jsem při sobě, je výrok Hospodinův, protože jsi to učinil a neodepřel jsi mi svého jediného syna… (Gn 22,16)
Potom, co Abraham obětoval berana, Bůh k němu promluvil znovu. Hospodinův posel zavolal na Abrahama z nebe … Zdá se, že to musel být slyšitelný hlas, který se ozval z nebe, podobně jako když Bůh promluvil ve chvíli, kdy byl pokřtěný Pán Ježíš Kristus. Bůh dal zaslíbení Abrahamovi – a následně toto zaslíbení několikrát zopakoval a potvrdil. V našem textu ujišťuje Abrahama, že mu skutečně, jistotně požehná. Že všechna slova, která mu řekl, se naplní, žádné z nich se nevrátí s prázdnou. Bůh sám mu řekl, že jeho naděje je úplně jistá. Proč? Protože to už předtím Bůh slíbil. A cokoliv Bůh slíbí, to se stane. Cokoliv Bůh řekne, je pravda, tedy skutečnost. A je úplně jedno, jestli se to týká minulosti, přítomnosti nebo budoucnosti.
Učení v církvi Boží musí být čisté a pravé, neporušené, tak, aby nikoho nesvedlo, ale aby bylo plné moci ke spasení. Musí pramenit ze studnic izraelských, tj. ze samotných Písem svatých – bez ubírání, bez přidávání, bez jakéhokoliv upravování. A to z těchto důvodů:
Podíváme se na Beránka Božího, který byl obětován za naše hříchy. Ukážeme si čtyři věci, které souvisí s Velikonocemi a s tématem Beránka. Všechny čtyři začínají na písmeno V, jako Velikonoce. Tak si je budeme moci lépe zapamatovat a více o nich přemýšlet.
