Vody na zemi převelice zmohutněly, až přikryly všechny vysoké hory, které jsou pod nebesy. Do výšky patnácti loket vystoupily vody, když byly přikryty hory. (Gn 7,19–20)
Čtyřicet dní se zvedaly vody na zemi. Zvedly archu, takže plula po hladině vod. Zvedly se tolik, že přikryly nejvyšší hory, které tehdy pravděpodobně nebyly tak vysoké. Vody byly patnáct loket nad nejvyšším vrcholem. Kde se vzalo tolik vody? Ta voda tady pořád je. Kdyby se úplně zploštil povrch země, vyrovnala se dna oceánů a snížily se hory, celý povrch země by pokrývala voda do výše tří kilometrů. Tak smetl Bůh vše, co povstalo, co bylo na povrchu země. Doslova a do písmene to Bůh smetl. Tohle je popis strašlivého soudu. Cokoliv bylo na suché zemi, co mělo v chřípí dech ducha života, pomřelo. Přesto Bůh určil místo a prostředek záchrany – pro starý svět to byla archa, pro nás je tou archou Pán Ježíš Kristus.
Bohatě na nás vylil svého Ducha, abychom měli podíl, doslova abychom se stali dědici podle naděje věčného života. Duch svatý v nás začal své dílo – díky jeho působení se nám otevřely oči, díky jemu jsme byli přivedeni ke Kristu, díky němu jsme pravdivě porozuměli evangeliu, díky němu – díky tomu, že nám dal nové srdce – jsme uvěřili a když jsme uvěřili, byli jsme Duchem zapečetěni (Ef 1,13-14).
A copak my dobře nevíme, že dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré a zlý člověk ze zlého pokladu srdce zlé? Tak to řekli, milí přátelé v Kristu, mnozí. Arci, že nevíte. Pořád si myslíme každý, že z takového zlého srdce můžeme vynášet dobré a pořád si slibujeme od druhých takové slavné věci. Jak byste si toho tolik mohli slibovat, kdybyste rozuměli tomuto textu? Nebeský Pán praví, že to takové není. „Plemeno zmijí: Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví. Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.“
Slovy „který jsi v nebesích“ vyjadřujeme též, že země není náš domov a vyjadřujeme touhu po svém pravém domovu, jímž je nebe. Po domově touží každé dítě. A co mu dělá domov domovem? Rodiče. Stejně tak, když se ptáme, kde je náš domov – odpoví nám Písmo: Kde je váš nebeský Otec, tam je váš domov.
V tomto úvodníku bych vás, milí čtenáři, rád seznámil se dvěma novinkami, které se týkají těchto stránek, a také bych chtěl nastínit nějaké plány ohledně budoucnosti. První novinkou je to, že jsme s dalšími bratry založili spolek Soli Deo Gloria, který by měl nadále zastřešovat veškerou mou činnost na těchto stránkách a další věci, které budou s tímto webem spojené.
Dávat druhým je jen zaséváním semene pro sebe. Kdo je tak dobrým správcem, že je ochoten použít svůj majetek pro svého Pána, tomu bude svěřeno více. Příteli Ježíšův, odevzdáváš mu podle toho, jaký užitek jsi obdržel? Bylo ti dáno mnoho – jaké je tvé ovoce? Udělal jsi všechno? Nemůžeš udělat víc? Být sobecký znamená být zlý. Bůh chraň, aby někdo z nás žil pro sebe, což je neštědrá a zničující cesta. Ježíš neměl zalíbení sám v sobě. Veškerá plnost přebývá v něm, ale „z jeho plnosti jsme přijali všechno“ (J 1,16).
Někdy se však zdá nemožné vytvarovat svou vůli tak, aby odpovídala všem nárokům a zákoutím Boží vůle. Jakou úlevou je v takové chvíli odevzdat ji Kristu. Říci mu, že jsme ochotni nechat se učinit ochotnými mít jeho vůli ve všech věcech a požádat ho, aby roztavil naši tvrdohlavou svéhlavost, vytvaroval naši vůli na své kovadlině a přivedl nás k dokonalému souladu se sebou samým.
