Boží slovo nás vybízí k nepřetržité vděčnosti. Křesťan má děkovat neustále a dokonce i za všechno. Taková vděčnost není ničím samozřejmým, ale je důsledkem Božího působení v životě člověka, je důsledkem plnosti Ducha svatého. V listu Efezským přikazuje křesťanům, aby se neopíjeli vínem, ale místo toho se naplňovali Duchem svatým. Jedním z důsledků plnosti Ducha je vděčnost.

• … neustále budete za všechno děkovat Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista. (Ef 5,20)

• Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo. (2K 9,8)

Naprosto dostatečná ve všech věcech! Křesťané, naprosto jistě jste vždycky dostatečně zaopatřeni „ke každému dobrému dílu“!

Milost není něco nepatrného, co by se vydávalo jen po troškách. Je to slavná pokladnice, která se dá vždycky odemknout klíčem modlitby, ale nikdy se nedá vyprázdnit. Je to fontána – naplněná, tekoucí, neustále tryskající, přetékající!

Proč FBC (The Fellowship of Biblical Christians, Společenství biblických křesťanů)?

Naše prohlášení o záměru:

Aneb: Jak nás zkoušky svlékají do naha!

Když se člověk ocitne uprostřed veliké krize, dojde často na skládání účtů. V době blahobytu můžeme říkat cokoliv a nenést žádné následky. Všichni umí říkat ty správné věci, pakliže to nebolí – jenže pak přijde krize! Veliká krize, která nás svlékne do naha a nutí nás odhalit naše skutečné karty – naše opravdové já!

„A za koho mne pokládáte vy?“ Tak touto otázkou konfrontoval Ježíš své následovníky s nejdůležitější otázkou, které kdy mohou čelit. Doposud s nimi strávil hodně času a učinil některá odvážná prohlášení o své identitě a autoritě. Teď nastal čas, aby se rozhodli – buď jeho učení uvěří anebo ho odmítnou.

Kdo podle tebe je Ježíš? Tvoje odpověď nejen že určuje tvůj životní styl a tvé hodnoty, ale určuje také tvou věčnost. Posuď sám, co o Ježíši říká Bible:

• Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. (Fp 2,6-8)

Náš Pán žil tady na zemi v naprosté chudobě. „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu složil.“ Nejenom že na sebe vzal naši přirozenost v její nejprostší podobě, ale snášel protivenství, ponížení a utrpení všeho druhu: