I ukázal se Bůh znovu Jákobovi, když přišel z Rovin aramských, a požehnal mu. (Gn 35,9)
Jákob se znovu setkává s Bohem a Bůh mu dává své požehnání. Bůh přikázal Jákobovi, aby si došel pro požehnání do Bételu. Cesta k němu byla trnitá, těžká, ale Boží požehnání za to vždycky stojí. Čím déle odkládáme svou cestu do Bételu, tím více trnů na ní najdeme. Ale ani v Bételu se to neobejde bez trnů. Tam, kde působí Bůh, dochází hlubokým proměnám člověka a je to doprovázené oddělením se od hříchu a vzýváním Pánova jména. Kdykoliv máme dojem, že se od Boha vzdalujeme, musí nás to vést na kolena a před Boží tvář, do Božího slova a na modlitby, do Božího lidu, za zbožnými svatými, kteří chodí s Bohem a milují ho. Jenom tak budeme schopní čelit také těžkým věcem, které do našeho života přicházejí.
Učení v církvi Boží musí být čisté a pravé, neporušené, tak, aby nikoho nesvedlo, ale aby bylo plné moci ke spasení. Musí pramenit ze studnic izraelských, tj. ze samotných Písem svatých – bez ubírání, bez přidávání, bez jakéhokoliv upravování. A to z těchto důvodů:
Podíváme se na Beránka Božího, který byl obětován za naše hříchy. Ukážeme si čtyři věci, které souvisí s Velikonocemi a s tématem Beránka. Všechny čtyři začínají na písmeno V, jako Velikonoce. Tak si je budeme moci lépe zapamatovat a více o nich přemýšlet.
