Před vodami potopy vešel Noe a s ním jeho synové i jeho žena a ženy jeho synů do archy. (Gn 7,7)
Noe věřil Bohu a byl ospravedlněn z milosti skrze víru. Jako jediný z celého pokolení, které tehdy na zemi žilo, věřil Bohu. Proto s ním Bůh sdílel informace o svém soudu, který postihne celou zemi. V této víře se Noe ukryl na místo, které mu Bůh určil, do archy, kterou vybudoval vlastníma rukama. Tohle je něco, co ukazuje na lidství Pána Ježíše Krista – on měl být a byl jedním z nás. Měl být z lidského pokolení. Byl přirozeným pokračováním lidského rodu. A přesto byl mnohem víc než jenom člověkem – byl a je Božím Synem, který byl detailně popsán v mnoha proroctvích, který byl zaslíben ode dne pádu. Pouze v něm je úkryt pro hříšného člověka, k němu a do něj musí člověk utéci, aby se zachránil před Božím hněvem.
Možná, že název této kapitoly nevystihuje dostatečně její obsah. Částečně je tomu proto, že jen hrstka lidí je zvyklá zamýšlet se nad Božími osobními dokonalými vlastnostmi. Poměrně málo z těch, kdo občas čtou Bibli, vědí o majestátu božského charakteru, který vyvolává úžas a vzbuzuje úctu. Povědomí, že je Bůh velký v moudrosti, úžasný v moci a stále plný milosrdenství, pokládají mnozí za jakousi obecnou znalost.
13-14: „Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.“
Bůh si zvolil úžasný způsob, jak projevit svou lásku. Aby ukázal svou moc, stvoří svět. Aby ukázal svou moudrost, zformuje ji do takové podoby, která odhalí její nezměrnost. Aby ukázal vznešenost a slávu svého jména, stvoří nebe a postaví do něj anděly a archanděly, knížata a mocnosti. Aby ukázal svou lásku, co neudělá? Bůh zvolil skvělý a úžasný způsob v tom, že ji projevil v Kristu – Jeho osobě, Jeho krvi, Jeho smrti, Jeho spravedlnosti.
Ralph Erskine (1685-1752)
Historicita prvních kapitol knihy Genesis je neustále zpochybňována a zdá se, že mezi křesťany je stále méně těch, kdo jsou ochotni přijímat první kapitoly knihy Genesis jako popis skutečných událostí. Nechci rozebírat jednotlivé důvody těchto popíračů. Některé z nich jdou daleko za hranice křesťanské ortodoxie, jako například označení Stvořitele za dobrého hodináře, který nemá důvod zasahovat do evolucí poháněného stroje stvoření. Takový názor je čistý deismus, tedy víra v neosobního boha, který nezasahuje do stvoření.
Nuže, stalo se po mé vůli, ale bojím se, že to byla vůle nemoudrá. Neboť ačkoliv jsem se těšila volnému času získanému tím, že byl každý z města venku, a výhodě, že jsem se mohla věnovat nejsladší práci na světě, péči o své miláčky, horko a těžký vzduch byl zkouškou pro mě i pro ně. Moje krásná Růže odešla posledního května, aby dále kvetla ve svém vlastním domě, proto myslila jsem, že se nebudu ohlížet po jiné chůvě, nýbrž že převezmu sama všecku péči o děti. To by nebyl veliký úkol pro silnou osobu, avšak já nejsem silná, a velká část času, strávená jejich oblékáním a voděním na procházku, vyčerpala mé síly. Potom všecko spravování a jiné šití musí být hotovo, a s přílišným namáháním přiloudí se mrzutý ton, netrpělivé slovo. Přece však nemohu být tak netrpělivá s malými dětmi, jako bych byla, kdyby nebylo vzpomínky, že bych to počítala jen za potěšení sloužit ještě jednou svému milovanému hošíčkovi, ať by to stálo únavy kolikkoliv.
Co se stane s denominací, kde si úřad pastora neváží nápomocné znalosti řečtiny a hebrejštiny a není k ní povzbuzován? Nemyslím tím, že má být stavěna na odiv a obdivována. Myslím tím, že má být ctěna, prosazována a pastor má o ní usilovat.
Když pastoři přestanou původní jazyky používat, dojde k několika věcem. Za prvé, sebedůvěra pastorů, že jsou schopni určit přesný význam biblických textů, slábne. A se sebedůvěrou, že jsem schopen přesně vykládat, se vytrácí i sebedůvěra, že jsem schopen mocně kázat. Je těžké kázat týden co týden o celé škále Božích zjevení do hloubky a mocně, když se vás zmocňuje nejistota pokaždé, když se pustíte za základní evangelijní výroky.
