Noe udělal všechno, jak mu Hospodin přikázal. (Gn 7,5)
To je refrén víry – věřil, a podle toho jednal. Také nás Bůh volá k tomu, aby jeho vůle byla naším pokrmem. Co nám přikazuje? Především a na prvním místě, abychom věřili v toho, kterého on poslal. Odtud potom plyne všechno ostatní. To je spasení z milosti skrze víru a na něj navazuje chození s Bohem, které se projevuje úplně stejně, jako v životě Noeho – poslušností Bohu a jeho Slovu. Bůh nás volá ke Kristu, a my přicházíme, držíme se ho, následujeme ho, a čím víc ho poznáváme, tím víc ho milujeme a tím horlivěji ho posloucháme. Jdeme do Božího slova, učíme se z něj a jednáme podle toho, co čteme v jeho Slově. To je chození s Bohem.
Když slyším zákonické kázání, ve kterém je od zákona očekáváno to, co dokáže jen milost Pána Ježíše Krista, začnu mít okamžitě starost o kazatele. Přemýšlím, jak vidí sám sebe, protože pokud máte nějaké povědomí o své vlastní slabosti a hříchu, najdete v takovém kázání pro sebe a své posluchače pramálo naděje a útěchy.
Členové místní skupinky služebníků, k níž jsem patřil, mě požádali, abych už nechodil. Řekli, že od té doby, co se zúčastňuji, stala se ze schůzek nepříjemná setkání. Šlo mi o problémy, které oni považovali za nedůležité. Koho zajímá, jestli se v Bibli opravdu nevyskytují žádné chyby? A proč by něco takového jako evoluce versus stvoření mělo vyvolávat debaty? Rozhodně to tak nebylo, dokud nepřišel Ganz. A ten názor, že do staršovstva by měli patřit jen muži… (Myslím, že to byla poslední kapka!)
Věřící, kteří procházejí zkouškami, se mohu stát snadnou kořistí nejrůznějších podvodníků a šarlatánů. Nezapomínejme, že to jsou služebníci Satana a Satan je mistrem přetvářky a klamu. Podvodníci a zlo vládnou temným zákoutím tohoto světa, ať se jedná o finanční sféry nebo falešné duchovní kejklíře. Pokud jim dáte šanci, nevzdají se tak snadno.
Evangelikální Popelka byla zamyšlením nad stále častější degradací významu kázání, jak jsme toho svědky v rámci křesťanských akcí. Na takových akcích je kazatel, pokud je vůbec pozván, ve stínu „vedoucího chval“ a vše se točí kolem hudební produkce, ne kázání. Je to tragický a nebezpečný odvrat od biblického křesťanství. Toto degradující hnutí se ukazuje v rostoucím počtu sborů. Tam, kde dřív k podpoře zpěvu stačilo piano nebo varhany, je nyní potřeba celý orchestr nebo speciální tým určený ke zpívání chval. Utrácí se mnoho peněz za vybavení. Vpředu je třeba udělat místo, a tak se někdy musí kazatelský pultík přesunout stranou. Jen stěží si nepovšimneme souvisejících změn v symbolice architektury.
Vánoce jako takové nejsou žádným křesťanským svátkem v pravém slova smyslu. Pro křesťany je závazné to, co učí Bible a nikde v Bibli nenajdeme žádnou výzvu k tomu, abychom oslavovali narození Ježíše Krista. Jediné, co v Písmu vidíme, je církev, která se schází v den, kdy byl vzkříšen Pán, tedy v neděli (a někdy dokonce každý den) a společně uctívá vzkříšeného Krista. Uctívá ho zpěvem, uctívá ho studiem Písma, uctívá ho při Památce Páně, uctívá ho modlitbami. Ale nevidíme, že by novozákonní církev nějak slavila Vánoce nebo jakýkoliv jiný svátek (dokonce ani Velikonoce, což biblický svátek je).
Nebojte se! Lukáš ve svém evangeliu zaznamenal tato slova, která slyšeli pastýři od andělů, kteří se jim zjevili hned po Kristově narození v Betlémě.
Dostáváte první vánoční číslo našeho elektronického časopisu. Připravili jsme pro vás celou řadu výborných článků, které vám jistě zpříjemní komercí a shonem nabitý prosincový čas.
