Systematická teologie bývá někdy křesťany zavrhována jako něco, co nemá svůj původ přímo v textu Božího slova, ale staví to na lidských předpokladech a domněnkách. Pravdou je, že každý křesťan má nějakou systematickou teologii. Každý křesťan bere pravdy Božího slova a snaží se je nějakým způsobem harmonizovat, tedy dát je do souladu, uspořádat je, srovnat si, co je důležité, co je méně důležité a co je nedůležité. Je to něco. co děláme naprosto přirozeně a nemusíme o tom vůbec nijak přemýšlet. Na druhé straně bychom o tom ale přemýšlet měli.

Tento Žalm je písní vděčného srdce, přemoženého při pohledu na mnohá a podivuhodná Boží dobrodiní. Můžeme ho nazvat „Vděčnou přehlídkou“. Tento název si zaslouží, abychom mu věnovali pozornost. David, ač je nyní králem, přece nazývá sebe „služebníkem Hospodinovým“. Nezmiňuje se tu o svém království. Z toho usuzujeme, že si pokládal za větší čest být služebníkem Hospodina než králem pokolení Juda.

Chceme-li věcem správně rozumět, nesmíme začínat u člověka, ale u Boha, protože Bůh je počátek všech věcí. Začít člověkem je bláznovství, protože člověk je jen stvoření – výtvor Stvořitele. Musíme udělat krok zpátky a začít tam, kde začíná Bible, u Boha!

List Jakubův vyvolává kontroverze po celou dobu existence církve. Již na počátku existence církve se vedla debata o tom, zda tato epištola je či není součástí kánonu Božího slova. Nicméně hlavním důvodem váhání starověké církve nebyl obsah, ale otázka, kdo byl Jakub, který tuto epištolu napsal. Nicméně nakonec došlo k všeobecnému souhlasu a rozpoznání toho, že Jakubova epištola je součástí vdechnutého Božího slova. 

Jan Karafiát

Přišel jsem na tento svět k soudu. K jakému soudu? Aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí (J 9,39). Divný to soud, viď? Kam se dívají ti, kteří nevidí? Na sebe a do sebe. A kam se dívají ti, kteří vidí? Také na sebe a do sebe. Ale ti jedni tam něco nevidí, co ti druzí tam vidí? Co je to? Toto: moudrost, spravedlnost, očistění před Bohem, smíření s Bohem, pokoj ve svědomí, přístup k Bohu, posvěcení, vykoupení, naděje, spasení, slovem všecky poklady, které člověk potřebuje v tomto i v budoucím životě.

Blažený život se od běžného křesťanství liší jako léto od zimy nebo jako bohatství hojné úrody zlatého podzimu od těžkého probuzení studeného pozdního jara. Takový plný život vedl snad Káleb v městě Hebronu nebo apoštol Jan v době, kdy psal epištoly. Takový život můžeme plným právem nazývat blaženým životem.

Výsledky voleb a reakce lidí na výsledky voleb, mě vedly k otázce, jak se jako křesťan mám dívat na volby. Jak bych měl hodnotit výsledek? Máme nějaká kritéria? Máme nějaké způsoby, jak zhodnotit výsledky parlamentních voleb? Věřím, že jako křesťané rychle odpovíme, že naším měřítkem je Písmo. Naprosto souhlasím. Otázkou je, zda ho skutečně používáme a jak ho používáme.

Scott Gilchrist, pastor sboru Southwest Bible Church (www.swbible.org), káže již více než 20 let na celé biblické knihy jak ve svém sboru, tak v každodenním rozhlasovém vysílání. Scott má veliké zanícení pro Boží slovo. V Listu Efezským nám odkrývá Hospodinův věčný záměr s církví. Výklad je věnován každému verši.

Nemůžeme uniknout pokušení, ale máme se s ním setkat a projít jím tak, abychom jím nebyli zraněni a abychom z něj vyšli s novou silou a novou září v duši.

Nemůžeme uniknout zkouškám a těžkostem, ale máme žít vítězně, nebýt poraženi, ale všechno přemáhat.

Nemůžeme najít cestu, na níž by do našich životů nepřišel zármutek, ale máme žít tak, abychom zakoušeli zármutek bez toho, že bychom jím byli zraněni.

Apoštol Pavel cituje část toho Žalmu a tvrdí, že David tu psal o člověku, skrze něhož je nám zvěstováno odpuštění hříchů (Sk 13,35-38). Vykladači Písma mají ve zvyku vztahovat tento Žalm jak na Davida a posvěcené lidi, tak i na Pána Ježíše. My však se odvážíme tvrdit, že jen „Kristus je v něm všechno ve všem.“ Vždyť v devátém a desátém verši nevidíme, právě tak jako učedníci na hoře proměnění, „nikoho, než samotného Ježíše“.

¹Pavel, apoštol ne od lidí ani skrze člověka, ale skrze Ježíše Krista a Boha Otce, který ho vzkřísil z mrtvých, ²a ti, kdo jsou se mnou, všichni bratři, církvím v Galacii. 3Milost vám a pokoj od Boha Otce a Pána našeho Ježíše Krista, 4který dal sám sebe za naše hříchy, aby nás vysvobodil z tohoto přítomného zlého věku podle vůle Boha a Otce našeho – ⁵jemu buď sláva na věky věků. Amen.

List Galatským bývá nazýván „Magnou chartou křesťanství“. Je to dopis, o kterém Martin Luther napsal, že je to jeho nejmilejší kniha v Bibli. Luther shrnul poselství knihy Galatským takto: „Bůh přijímá jenom ty, jimž je odpuštěno, uzdravuje jenom nemocné, dává zrak pouze slepým, oživuje jedině mrtvé, posvěcuje jen hříšníky, dává moudrost jenom nemoudrým hlupákům. Zkrátka, prokazuje milosrdenství jenom ztroskotancům a dává milost jenom těm, kdo ji nemají.“ Pavlův list Galatským je ostrým mocným dvousečným mečem v rukou dnešních křesťanů.