Naše radost v tomto životě je smíšena se zármutkem, jako u růže je trní. Jákob měl radost, když se jeho synové vrátili z Egypta a přinesli pytle obilí, ale bál se, když spatřil v každém pytli uzlík s penězi. David se radoval, když přenášel truhlu Boží, ale zároveň měl bolest nad potrestáním Uzy. Toto je Hospodinova moudrost, kterou usměrňuje a mírní naši radost. Jako si někteří slabí lidé míchají víno s vodou ze strachu, aby se neopili, tak musíme i my mít radost smíchanou se zármutkem, neboť jsme slabí a stali bychom se lehkomyslnými a drzými. „Veselte se s třesením“ čteme v Žalmu 2.

Zamyslete se nad tím, jak velké a rozmanité byly naše hříchy a přestoupení. Každý hříšný čin, ano, i ten nejmenší, kterého jsme se kdy dopustili, znamená nekonečný dluh a nese v sobě nekonečnou vinu, protože byl spáchán proti nekonečnému Majestátu.

Neboť měřítkem každého přestoupení není jenom samotný hříšný čin, ale také to, proti komu je tento čin namířen. Hanebné, urážlivé slovo proti těm, kteří jsou nám rovni, nebude trestným činem. Ale stejné hanebné a urážlivé slovo proti vládci, je velezrada a trestá se smrtí.

Nemůžeme vzít zpět žádné slovo, které jsme vyřkli. Může to být falešné slovo nebo nevlídné slovo – slovo, které udeří a pálí! Okamžitě poté, co jsme to řekli, si můžeme přát vzít to zpět, můžeme se za tím hnát a snažit se to zastavit, ale na světě není žádná síla, která by mohla odříci zraňující slovo nebo ho vymazat z našeho života!

Kniha Skutků, to je příběh první církve, je to historie církve – jediná, kterou máme v Novém zákoně. Není to jenom vyučování, jak to vidíme v listech, ale je to popis toho, co se dělo v prvních třiceti letech existence církve. Je to fascinující historie, v níž můžeme být svědky toho, jak vzkříšený Pán jedná skrze svou církev. Je to velmi povzbuzující svědectví. 

Drazí v Kristu, dnes dojdeme k památce Páně skrze verš Ex 12,16. Bude to pokračování v sérii, jak Pán Ježíš naplnil Zákon a bude to druhá část slavnosti nekvašených chlebů. Minule byl verš Ex12, 15, dnes přečtu jen šestnáctý verš a pustíme se hned do něj. Budu číst z překladu B21.

• Prvního a stejně tak sedmého dne budete mít svaté shromáždění. V těch dnech se nesmí dělat žádná práce; smíte pouze připravit, co každý potřebuje k jídlu. (Ex 12,16)

Ronnie Stevens sloužil řadu let jako kazatel velkého sboru First Evangelical Church v Memphisu (Tennesee, USA). Nyní ho Bůh povolal ke službě pastora mezinárodního sboru v Budapešti.

Ronnie  nás provází životem tohoto ojedinělého muže biblických dějin. Vidíme Davida v jeho nejsvětlejších okamžicích jeho života, ale také v jeho nejhlubší bídě. David je mužem podle Božího srdce. Proč si ale Bůh vybral právě tohoto pastevečka a proč v něm má zalíbení? Toto vyučování nám odhaluje Boží charakter.

Níže je přepis kázání Jamese Coatese - zde je video tohoto kázání s titulky.

Moc vám děkuji, Joe a týme, že jste nás dnes ráno vedli v uctívání tak věrně a mocně. Je pro mě nesmírnou, nesmírnou radostí hlásat vám Boží Slovo dnešního rána. Samozřejmě jsme stále v Janovi 10, tak jak procházíme evangelium podle Jana. Na konci Jana 10 je pasáž, o které jsme ještě nemluvili, ale tak jak jsem se na dnešek připravoval, cítil jsem, že musím mluvit o něčem jiném, ale nebyl jsem si jistý, co to je. Jak ale týden postupoval, začalo to krystalizovat do této podoby. Dneska zabrousíme trochu jinam, nebudeme v Janovi.

Jaroslav Kernal

Dneska máme před sebou docela dlouhý úsek Božího slova – celé dvě kapitoly, celkem osmdesát veršů. Jedná se o velmi zajímavý oddíl Písma, který přitahuje naši pozornost v mnoha ohledech. A z tohoto důvodu je to také oddíl, který je velmi důležitý, protože se na něm můžeme naučit spoustu věcí. Náš text nás přitahuje hned několika věcmi a my se dnes na čtyři z nich postupně podíváme v pořadí podle jejich důležitosti – od té nejméně důležité věci, která však přitahuje nejvíc naší pozornosti, přes věci mnohem důležitější, až po praktické věci, týkající se našich vlastních životů.

Steven Cole

Vzhledem k významu zbožných manželství jako základu církve a společnosti je náš text krajně důležitý. Jeho souvislost s předcházejícím kontextem spočívá v tom, že bratrská láska (13,1) musí začínat v rodině, mezi křesťanskými manželi. Aby se biblicky milovali, musí se manželé a manželky chránit sexuální nevěry.

Pavel napsal Titovi, a skrze tento dopis také všem sborům na Krétě a díky rozhodnutí Ducha svatého také všem církvím ve všech dobách a na všech místech, že Kristův služebník má mluvit, napomínat i přesvědčovat se vším důrazem. Slovo, které je v originále, bychom mohli asi nejlépe přeložit „se vší autoritou“.

Jan Karafiát

Apoštol tu má na mysli všechnu tu plnost, která je v evangeliu. To je to nejlepší, co má Pán Bůh na světě pro lidi. To abych i já okoušel! Ale tu slyším, že musím mít k tomu vnitřní zrak (KRAL oči mysli) a že tyto oči mysli musejí být osvícené, jestliže to mám vystihnout a okoušet.

Je třeba, abychom se učili rozlišovat mezi tím, co uctívání – a s ním spojená chvála a dobrořečení – je a co není. Je to opravdu důležité, protože i modlitba může být mrtvá, prázdná, dokonce Bohu odporná – a to přes to, že bude obsahovat hezká a dokonce pravdivá slova.