Arthur W. Pink

Pro přesnost bychom měli zdůraznit rozdíl mezi blahosklonností a ponížením Krista, neboť mnoho pisatelů tyto dva výrazy zaměňuje. Tento rozdíl způsobil Duch Svatý (Fp 2,7-8). Zaprvé, „sám sebe zmařil“, zadruhé, „ponížil se“. Blahosklonnost Boha Syna spočívala v tom, že na sebe vzal naši přirozenost, Slovo se stalo tělem. Jeho ponížení sestávalo z následného pokoření a utrpení, které strpěl v naší přirozenosti. Vzetí lidské přirozenosti na sebe nebylo samo o sobě součástí Kristova ponížení, protože i v ní si zachoval své slavné vyvýšení. Avšak spojení stvořené přirozenosti, oživeného prachu, se sebou samým bylo od Boha Syna skutkem nekonečné blahosklonnosti.

Bůh je vševědoucí. Zná všechno, všechno možné, všechno uskutečněné. Veškeré dění, všechno stvoření, ví o minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Je dokonale obeznámen s veškerými detaily života každé bytosti v nebi, na zemi i v pekle. „… poznává to, co je ve tmě…“ (Dn 2,22) Nic neunikne Jeho pozornosti, nic před Ním nemůže být skryto, na nic nezapomíná. Můžeme spolu s žalmistou prohlásit: „Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to“ (Ž 139,6). Jeho vědění je dokonalé. Nikdy se nemýlí, nikdy se nemění, nikdy nic nepřehlédne. „Není tvora, který by se před ním mohl skrýt.

Zatímco se papež František účastnil ekumenických událostí v Lundu a Malmoe, kde si spolu s ostatními připomínal protestantskou reformaci, obrovské obrazovky na Svatopetrském náměstí – v srdci římskokatolické církve – zvaly všechny, aby se shromáždili kolem sochy sv. Petra a odříkali svatý růženec. Pouhá náhoda? Možná.

„Neřekl jsem semeni Jákobovu: Hledejte mě nadarmo.“ (Iz 45,19 Pavlík)

Bůh jasně zjevuje, že vyslyší modlitby těch, kdo k němu volají, a že toto prohlášení nebude odvoláno. Je to jeho pevné, pravdivé a spravedlivé prohlášení, takže o něm nemůže být pochyb. Nezjevuje svou mysl nesrozumitelnými slovy, ale mluví jednoduše a nezvratně: „Proste a dostanete“ (J 16,24). Věř, bázlivče, této jisté pravdě, že modlitba musí být a bude vyslyšena a že nikdy, ani v nejskrytější věčnosti Bůh neřekl žádné duši: „Hledej mě nadarmo.“

Elizabeth Prentissová

Tato neděle bude tkvít dlouho v paměti. Byli jsme povoláni záhy dnes ráno k pí. Campbellové a viděli jsme její vysvobození z pout, jež ji vázala tak dlouho. Její ztráta je mi nenahraditelná; ale mohu opravdu děkovat Bohu, že opět jeden znavený poutník byl přijat do sladkého „domova“. Nemohu již sloužit její tělesným potřebám ani naslouchat její radám; ale pronikla jako vnuknutí můj život a po celou věčnost budu děkovat Bohu, že mi dal tuto věrnou a modlící se přítelkyni. Jak málo vědí ti, kdo se trápí v zdánlivě neužitečných pokojích nemocných, anebo uprostřed omezení, jež jim působí slabé zdraví, jakou práci konají pro Krista z moci posvěceného života anebo jen úryvkovitými prosbami.

Charles Spurgeon

Na prvním místě, pak, musím dnes večer kázat, VÍNO A MLÉKO – „pojďte, kupujte bez peněz a bez úhrady víno a mléko.“ Tady máme popis našeho zboží – evangelia – víno, které obšťastňuje lidské srdce. Mléko, jedna jediná věc a pouze jediná věc na světě, která obsahuje všechny nezbytné látky pro život. I ten nejsilnější muž může žít z mléka, protože je tam obsaženo vše, co je potřeba pro lidskou kostru, vnitřnosti, svaly, nervový systém, zkrátka všechno je tam. Tak tady máte dvojitý popis zboží. Evangelium je jako víno, které nás činí radostnými. Ať člověk skutečně pozná milost našeho Pána Ježíše Krista a on bude šťastný člověk. A jak hlouběji čerpá a pije z Ducha Kristova, tím šťastnější bude.

Jaroslav Kernal

Abram se po pádu, který byl popsaný v předchozí kapitole, projevuje jako ten, kdo usiluje o pokoj a nestojí o další problémy ve své rodině. Jak se zdá, tak stojí především o Boží přízeň, Boží milost a Boží požehnání. Poté, co Abram zradil všechno, co mu bylo drahé, činil pokání, vrátil se zpátky k Božímu oltáři, který postavil a vzýval Hospodina. Nyní je před ním další krok víry, další zkouška, která má prověřit, zda se něco naučil. Náš příběh ale začíná u Abramova synovce Lota a první věc, kterou vidíme, je začínající spor.

Steven Cole

Autor Listu Židům píše lidem, kteří pro svou křesťanskou víru čelí obtížím a hrozbě pronásledování. Někteří jsou v pokušení opustit Krista a vrátit se k judaismu. Vyzývá je, aby vydrželi a aby se soustředili na prvenství Ježíše Krista a na spasení, které nám zajistil. Snaží se jim vlít do žil biblickou naději – ne jenom pozitivní, optimistické založení – ale postoj trvalé radosti z toho, v co doufáme, protože nám to slíbil Bůh, který nemůže lhát.

Jaroslav Kernal

Apoštol Pavel nechal Tita na Krétě, aby dal do pořádku, co ještě zbývá – a zbývalo toho ještě docela dost. Měl ustanovit starší a Pavel neváhal znovu Titovi zopakovat, jací to mají být lidé. Už předtím mu dal instrukce, Titus věděl, co má dělat a jak, přesto Pavel znovu píše, že starší musí být (E – mají to být), doslova je tam, že to je člověk, který „JE:“. Starší církve musí být lidé, kteří mají zcela konkrétní vlastnosti popsané ve verších 6-8 a musí mít také určité schopnosti, které jsou popsané ve verši 9 – musí být:

Jan Zlatoústý (349-407), jeden z „otců“ církve, napsal:

„Důvodem všeho zla je to, že neznáme Písma. Jdeme do boje beze zbraní.“

Nic důležitého se nestaví bez průzkumu terénu ke zjištění druhu půdy a shromáždění všech potřebných informací k bezpečnému otevření staveniště.

Žádný voják nemůže jít do boje bez výstroje a zbraně. Musí také studovat terén na štábních mapách nebo průzkumem, aby věděl kde je nepřítel. Politici, ti si žádají sondáže, aby znali mínění a následně zrevidovali politiku.

Kdo žije bez modlitby, kdo se jenom málo modlí, kdo jenom zřídka čte Slovo a málokdy vzhlíží k nebi, aby byl občerstven shůry, stane se člověkem, jehož srdce bude suché a neplodné. Ale kdo propadá skrytému vyhledávání Boha, kdo tráví mnoho času ve svatém spočinutí, kdo se těší v rozjímání nad Slovem Nejvyššího, ten, jehož duše je cele odevzdaná Kristu, musí být člověkem, jehož srdce přetéká. A jaké je jeho srdce, takový bude i jeho život.

Charles H. Spurgeon

Ferdinand Hrejsa

Převrat bělohorský projevil se nejprve na půdě cír­kevní. Odchodem královým a Scultetovým postup kal­vinismu byl rázem zmařen. A pak rána za ranou dopadala na církev českou, aby ji zkazila, by na jejím místě mohla býti znova vybudována církev katolická. Nenávist vítězů obrátila se zejména proti Bratřím. Betlem byl hned s po­čátku vypleněn, jesuitský kostel a chrám sv. Šimona a Judy Bratřím odňat. Bratrští kněží ihned se uchýlili v ústraní v okolí Prahy. Bratrská církevní práce postupně mařena všude, kam dosáhl vliv vítězů. Hned pak vítězná strana katolická pomýšlela na to, aby se ujala pražských kostelů.