Biblické vedení (série z r. 2014)
Jaroslav Kernal
Níže uvedené nahrávky vyučování na téma biblického vedení církve jsou z roku 2014 z tehdejšího sboru Bratrské jednoty baptistů v Lovosicích, dnes samostatný sbor Křesťané Lovosice.
Tu noc se mu ukázal Hospodin a pravil: „Já jsem Bůh tvého otce Abrahama. Neboj se, jsem s tebou. Požehnám ti a rozmnožím tvé potomstvo kvůli Abrahamovi, svému služebníku.“ (Gn 26,24)
Bůh obnovuje svou smlouvu s Izákem. Kdyby Bůh neobnovil svou smlouvu s Izákem, nikdy bychom nemohli mluvit o Bohu Abrahama, Izáka a Jákoba. A i když obnovuje svou smlouvu na základě toho, co slíbil Abrahamovi, říká to Izákovi. Říká mu to po smrti Abrahama, říká to přímo jemu, mluví přímo s ním a jedná jenom s ním. Bůh nás už v knize Genesis, v podstatě od samotného začátku, učí, že je osobním Bohem. Bůh je Bohem, který jedná s konkrétním člověkem. Uzavírá svou smlouvu s konkrétní osobou, s konkrétním jedincem. Bůh není paušálním Bohem. Bůh nevyhlásil nějaký paušál, neudělal amnestii, jako to u nás dělá prezident, ale jedná naprosto konkrétně s jednotlivým člověkem. Bůh jedná s vámi a se mnou.
Níže uvedené nahrávky vyučování na téma biblického vedení církve jsou z roku 2014 z tehdejšího sboru Bratrské jednoty baptistů v Lovosicích, dnes samostatný sbor Křesťané Lovosice.
Má duše, tvůj Bůh tě volá do své audienční síně! Nekonečná čistota se snaží domluvit s nekonečnou ničemností! Bůh se sklání, aby mluvil s prachem! Neboj se toho setkání. Je to nejmilostivější a nejpodivuhodnější ze všech setkání. Sám Hospodin přerušuje mlčení! Vyslovuje tu nejlepší zvěst, jakou může ztracená duše nebo ztracený svět slyšet: „Bůh v Kristu usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění.“
Ideálem je, aby církev byla vždy duchovně zdravá, ale jsou určitá období, kdy je to nanejvýš důležité. Jedním z těchto okamžiků je jmenování starších. Jako příklad by nám měla stačit skutečnost, že náš Pán strávil celou noc na modlitbách, než ustanovil Dvanáct (Lk 6,12–16), a že církev v Antiochii se „postila a modlila“, než ustanovila dva evangelisty (Sk 13,1–3), což dokazuje nutnost duchovní přípravy před ustanovením starších.
Vdova je zvláštním předmětem Božího zájmu a lásky. Bůh přebývá v nejvyšším nebi, ve svém svatém příbytku, ale jeho oko sleduje všechno, co se děje zde na zemi, a v neposlední řadě se zaměřuje na vdovu v její zvláštní tísni. Sám to řekl, když se nám v Písmu dal poznat jako „obhájce vdov“.
Otec věřících Abraham činil poslušně všechno, co jen Bůh poručil, proti vlastnímu rozumu. Proto mu Bůh řekl: „Neboj se, Abrahame, já jsem tvůj štít a tvá přehojná odměna“ (Gn 15,1). A stalo se tak. Kolikrát mu hrozilo nebezpečí pro jeho manželku, kolikrát od hladu, kolikrát od nepřátel, odevšad jej vyvedl Pán Bůh, jeho štít.
Vedu si zápisník, do kterého si zaznamenávám věci, o které jsem Boha prosil a které mi splnil. Čas od času se k němu vracím a procházím ho. A kdykoli to udělám, jsem nadšený, když vidím některé pozoruhodné způsoby, jak Pán odpověděl na konkrétní modlitby. V posledním roce jsem zažil několik významných odpovědí na modlitby.