Titus byl vyslán na Krétu s jedním důležitým úkolem: Ustanovit v každé církvi starší. Každý sbor má být vedený staršími. Už jsme viděli, že to ukazuje na skupinové vedení. Bible nám neříká, jak velká má taková skupina být, kolik starších má být v církvi. Ale říká nám, že sbor má vést několik starších (tedy dva a více). Starší jsou muži, kteří vedou církev a bdí nad lidskými dušemi.
Na Luthera a papeže bylo dlouho nahlíženo jako na představitele dvou nepřátelských stran západního křesťanství. Jejich osobnosti ztělesňovaly náboženský konflikt, který se odehrál v 16. století, čímž dal povstat protestantské reformaci a protireformaci. Předtím, než Luther odmítl papeže, odmítl již papež Luthera tím, že ho poprvé v roce 1520 odsoudil a poté v roce 1521 exkomunikoval. Nyní je těžké určit, kdo s kým první přerušil společenství.
Skutečně stačí samotné Boží slovo? Není to málo? Stačí na to, abychom zasáhli zástupy, celá města, celé národy? Nebudeme potřebovat ještě trochu více? Dnes se vytvářejí evangelizační strategie, vznikají nejrůznější evangelizační skupiny, misijní programy, investují se obrovské prostředky do všemožných kampaní, do reklamy, do pronájmů, do zaměstnanců, do různých provozů – a my se máme spokojit s tím, že nám stačí samotné Písmo? Není to troufalé? Neskrývá se za tím jenom pýcha? Nemáme evangelizovat všemi možnými způsoby?
- Nedávejte psům co je svaté, neházejte perly před svině, nebo je nohama pošlapou, otočí se a roztrhají vás. (Mt 7,6)
Když vidíme, že lidé nejsou ochotni přijmout čisté a veliké Boží pravdy, nepředkládejme je před ně. Takoví jsou podobni obyčejným „psům“. Když jim předložíte svaté věci, cítí se popuzeni, „otočí se a roztrhají vás“. Svaté věci nejsou pro posměvače. Jsou venku, jim není dovoleno vejít do svatého města.
Minulý týden (viz Reformace č. 36) jsem psal o pěti důležitých věcech, které bychom si měli během našich dnů na této zemi připomínat. Pokud si připomínáme Boha, Boží vládu, Boží slávu, Boží pozvání a Boží milost, může to radikálně proměnit způsob, jakým zde a nyní žijeme.
Kniha Zjevení nás dokáže zmást a možná i vystrašit. Mnozí by u svého ranního šálku kávy dali přednost jednoduchému Žalmu či Přísloví před eschatologickými čísly, symboly a tvory, které vystupují na posledních stránkách Písma.
Všechny ty obrazy mají důležitý význam a odpovídající aplikaci pro váš život, ale chce to hodně studia a pochopení. Když se mě tedy lidé ptají na knihu Zjevení, říkám, že ve své nejjednodušší podobě je to zářný portrét vzkříšeného Krále Krista.
Maminka píše, že dr. Cabot vyvázl z nebezpečí. Dr. Elliott osvětlil nějak zvlášť ten případ a provedl jakousi operaci, která mu ihned pomohla. Pojedu domů. Nic mě nepřiměje k tomu, abych se sešla zas s těma černýma očima. K tomu začíná být horko, a tetinka se připravuje s dětmi ven.
Před nedávnem (21. 10. 2014) jsem dostal email s údajným proroctvím a s prosbou o jeho rozsuzování. Ačkoliv tento email nebyl adresován přímo mě, ale byl mi přeposlán, vzhledem k množství adresátů z celé republiky (kteří byli uvedeni v kopii originálního emailu), jsem nepovažoval za nevhodné přispět svým dílem k rozsuzování tohoto „proroctví“.
Ve Skutcích 20, jak si pamatujete, se Pavel setkal s efezskými staršími a řekl jim: „se slzami v očích jsem po tři roky ve dne v noci každému z vás neustále ukazoval cestu… Vím, že… i mezi vámi samými povstanou lidé, kteří povedou scestné řeči, aby strhli učedníky na svou stranu.“ Být pastorem, starším ve sboru znamená, že máte povinnost podle způsobilostí pro pozici pastora v Titovi 1 být schopen ukázat na omyl a předložit proti němu biblické argumenty. Tak se staráte o stádo. Tak ho chráníte.
Kdo se, jak říkáš, bude vážné snažit polepšit svůj život? Na to odpovídám: Ani jediný člověk. A nikdo ani (sám od sebe) nemůže. Tito tvoji sebe-napravovatelé, kteří jsou bez Ducha Božího, se vůbec o Boha nezajímají, protože jsou to pokrytci. Ale vyvolení a ti, kdo se bojí Boha, budou Duchem Svatým napravováni, zatímco ostatní bez nápravy zahynou.
Jakub se obrací k těm, kteří jsou blízcí jeho srdci, aby je odvrátil od nebezpečí, které každému hrozí. Položme si nejdříve otázku koho má Jakub na mysli – jde o věřící, kteří od víry odpadli, nebo hovoří o evangelizaci těch, kteří evangelium ještě neslyšeli? První část verše naznačuje, že hovoří k věřícím, protože je oslovuje: „bratři moji“. Jakub nás upozorňuje na to, že opravdovou spásnou víru provází změna života a jednání.
List Titovi je adresován Pavlovu příteli a vyslanci, který ho měl zastoupit v práci na Boží vinici na ostrově Kréta. Jeho hlavním tématem je souhrn toho, jak mají křesťané zdobit, zkrášlovat učení o Boží milosti svou zbožností a dobrými skutky.
