Ve svém předchozím článku (zde) k tomuto tématu jsem se zabýval otázkami, které nám měly pomoci porozumět vládním nařízením ve světle Písma. V tomto článku se chci zaměřit na to, co jsem v uplynulém roce slyšel hned několikrát – neposlechnout nařízení vlády je možné jenom tehdy, když vláda církvi zakazuje kázat evangelium. Ve všech ostatních případech je potřeba, aby se křesťané podřídili a přijali všechno, co jim vláda ukládá. Skutečně je to tak? Opravdu stanovuje Písmo tuto hranici?

Jaroslav Kernal

Náš pohled se dnes zaměří na Ezaua – muže, který byl prosáknut světem. Vrátíme se zpátky k událostem z Ezauova života a podíváme se na charakter tohoto muže. Duch svatý nám dává Ezaua jako negativní příklad.

Steven Cole

Autor Listu Židům povzbuzuje své čtenáře, aby vytrvale běželi závod, který mají před sebou (12,1). Potřebovali se trpělivě podrobovat Boží přísné výchově, aby nezmalomyslněli a neodpadli ze závodu. Než toto téma zcela opustí, chce jim (a také nám) ještě ukázat, že neběžíme jako jednotlivci, kteří závodí mezi sebou, ale jako tým.

Jaroslav Kernal

Kristus dal sebe za nás. Veliký Bůh a náš spasitel Ježíš Kristus dal sám sebe za nás. Poslouchejte! Stvořitel světa, věčný Boží syn, ten, v němž přebývá veškerá plnost i moudrost, ten, který je vzkříšení i život, vtělená pravda a záře Boží slávy, dokonalý obraz nebeského Otce, Pán pánů a Král králů, hlava všech mocností a sil, Divuplný rádce, Božský bohatýr, Vládce pokoje a Otec věčnosti dal sám sebe za nás.

Jan Karafiát

Těm tam na té poušti se zachtělo chleba a masa a teď si jeden každý z nás představ sebe na té své poušti. Nám se chce ještě mnohem víc než chleba a masa. A teď si představte, že se toho dočkáte, že to máte všecko. Co se vám ukazuje? Ono se vám ukazuje, že to nebylo žádné takové štěstí, za které jste to měli. Hojnost veliká a hubenost na duši také!

John Bunyan

V tomto popise je uvedeno sedmero věcí. Modlitba je (1) upřímné, (2) rozumné, (3) láskyplné vylití duše před Boha skrze Krista; (4) v síle a s pomocí Ducha svatého; (5) za věci, které Bůh zaslíbil a podle jeho Slova; (6) za dobro církve; (7) s vírou, která se podřizuje Boží vůli.

Dr. Donald Fortson je profesorem praktické teologie. Don je ustanovený pastor Evangelical Presbyterian Church a ze své praxe přináší studentům mnohé zkušenosti. Učí také kurzy církevních dějin a praktické teologie. V této přednášce se věnuje základním křesťanským doktrínám a jejich vývoji během staletí.

Čas: přibližně 30 hod

Když se řekne kniha Daniel, někomu se vybaví příběh Daniela ve lví jámě – příběh, který často slýchávají děti, i když je to příběh určený především dospělým, kteří žijí ve světě jako cizinci. Někomu se možná vybaví tři mládenci v ohnivé peci, někomu jinému možná zvláštní zvířata – okřídlený lev, medvěd s žebry v tlamě, nebo chlupatý kozel, či čtyřhlavý levhart se čtyřmi křídly. Jinému se možná vybaví týdny a roky a počítání konce světa. Ano, skutečně to všechno můžeme mít spojené s knihou Daniel. Ale o čem doopravdy tato kniha je?

• Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, vysvoboditeli, Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade! (Ž 18,3)

Může mě skalní štít ochránit před poryvy vichřice, které přicházejí ze všech stran? „Má skála“ mě ochrání naprosto jistě!

Přichází tyto poryvy z pekla? On má klíče od hrobu i smrti!

Je to poryv hříchu? On je má spravedlnost!

Jsou od satana? On porazil vlády a mocnosti!

Je to utrpení? On je můj soucitný a milující velekněz!

• Sám pak náš Pán Ježíš Kristus a Bůh náš Otec, který si nás zamiloval a ze své milosti nám dal věčné potěšení a dobrou naději. (2Te 2,16)

Sám náš Pán Ježíš Kristus. Ó, jaké to Božské tajemství nádherné lásky a slitování je ukryto v těchto slovech! Nepochybně se v nich nalézá „výtečná rosa nebes“, „nejlepší plody pravěkých hor“, a „výtečnosti pahorků dávnověkých“. Má duše chce to vše hledat a najít, touží po tom s hlubokou a nevyslovitelnou dychtivostí.

V úvodním článku této série (Vynášejte na světlo skutky temnoty), která se zabývá současnou krizí spojenou s koronavirem, jsme si ukázali, že jednou z věcí, které křesťané mají dělat, je vynášet na světlo skutky temnoty (Ef 5,11). Týká se to na prvním místě nás samotných, na druhém místě místní církve, a následně to pokračuje do světa, v němž žijeme. To je jeden ze způsobů, jak mají křesťané být světlem a solí světa.