Nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi

Boží slovo říká, že se všemi lidmi máme jednat laskavě a zdvořile, bez jakýchkoliv předsudků a stranictví, které vyplývají z vnějších věcí. Víra nedělá žádné rozdíly mezi lidmi. Bůh nedělá žádné rozdíly mezi lidmi a nepřátelé našeho Pána o něm říkali, že nebere ohled na postavení člověka (Mt 22,16). Bůh nestranní osobám, ani Pán Ježíš Kristus to nikdy nedělal, Boží slovo nás před tím varuje – jak je tedy možné, že to děláme my?

Každý z nás má určitou dispozici, díky níž přistupujeme jinak k lidem, kteří jsou nám z nejrůznějších důvodů sympatičtí a jinak k těm, kteří nám sympatičtí nejsou. Na tomto principu je postaven celý náš svět. Nicméně Boží Slovo nám ukazuje, že tento princip je důsledkem hříchu a postoj křesťanů k ostatním lidem má být založený na úplně jiných věcech. A to je něco, co se musíme učit, protože to není vlastní naší hříšné přirozenosti, která se stále dere na povrch, která nachází svou živnou půdu ve světě a kterou s radostí využívá ďábel.

• Bratří moji, jestliže věříte v Ježíše Krista, našeho Pána slávy, nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi. (Jk 2,1)

Všichni věřící jsou bratři. Všechna slova, která Jakub používá v prvním verši, jsou vlastně úplně v protikladu k celkovému významu toho textu. Bratři, věřící v Ježíše Krista, Pána Slávy. Bratři – to je rodina. Věřící – to jsou lidé, kteří vložili svoji víru do dokonalého díla Ježíše Krista, Pán slávy – ten titul ukazuje na to, odkud čerpáme všechnu slávu. Ukazuje na to, že žádná sláva není z nás. Nepochází z ničeho lidského, není nijak vlastní žádnému člověku. Jakub hromadí tyto významy, aby ukázal, že jsou v protikladu s jednáním, které rozlišuje osoby na základě nějakých vnějších věcí. Jako by nás mělo bít do očí. Víra v Ježíše Krista nemůže dělat rozdíly mezi lidmi.

• Do vašeho shromáždění přijde třeba muž se zlatým prstenem a v nádherném oděvu. Přijde také chudák v ošumělých šatech. (Jk 2,2)

Jakub předkládá nejspíš hypotetickou, nicméně velmi reálnou situaci. Dva různí lidé přicházejí do shromáždění. Je zde patrný značný rozdíl mezi oběma muži. Ten první je bohatý – má zlatý prsten a nádherné šaty. Druhý je chudák v ošumělých šatech, „špinavých hadrech“ (B21). Jaký bude náš postoj k těmto dvěma lidem?

• A vy věnujete svou pozornost tomu v nádherném oděvu a řeknete mu: „Posaď se na tomto čestném místě,“ kdežto chudému řeknete: „Ty postůj tamhle, nebo si sedni tady na zem.“ (Jk 2,3)

Zajisté nejde o místa. Daleko víc jde o postoj srdce. Na základě čeho přistupujeme k lidem? Díváme se především na vnější věci? S tím je spojená celá řada různých nebezpečí. Může to být pokrytectví, kterým takové jednání je a které vede k zatvrzelosti lidského srdce. Mohou to být sobecké a zištné motivy, které se snadno za takovým jednáním mohou skrývat – zde je někdo, kdo něco znamená, kdo mi může pomoci, kdo může udělat něco víc pro evangelium než já, skrze koho se jako sbor můžeme někam dostat, kdo má vliv, moc, bohatství … kdo je celebrita, je takový nebo onaký …

• Neděláte tím mezi sebou rozdíly a nestali se z vás soudci, kteří posuzují nesprávně? (Jk 2,4)

Jakub tady pokládá otázku, která v řečtině vyžaduje kladnou odpověď. Jinými slovy říká: „Děláte rozdíly! Stali se z vás soudci, kteří posuzují nesprávně. Přistupujete k druhým s předsudky, díváte se na ně brýlemi vnějších věcí, ale zapomínáte na to, že Bůh se dívá k srdci.“ Toto jednání může mít mnoho různých podob. Může jít o předsudky rasové, ekonomické, sociální, náboženské a nejnověji dokonce zdravotní. Ale Boží Slovo nás ústy Jakuba varuje před takovým jednáním a ukazuje na to, že to je hřích.

Nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi! Zkaženost naší staré přirozenosti se projevuje mimo jiné tím, že si dovedeme velmi dobře takové jednání ospravedlnit – a dokonce jsme schopní k takovým věcem používat i Písmo. Ale dělat rozdíly v přístupu k lidem je neospravedlnitelné. Dnes to můžeme dobře vidět na vytváření bariér mezi lidmi očkovanými proti nemoci Covid-19 a neočkovanými, případně mezi těmi, kteří mají cosi, co se bezdůvodně označuje jako „doklad o bezinfekčnosti“ a těmi, kteří tento papír od lékaře či hygieny nemají. Na taková rozdělování bychom jako křesťané neměli nikdy přistoupit, protože to znamená, že děláme rozdíly mezi lidmi. Takové rozdělování bychom jako křesťané měli vždycky odmítnout a na základě Božího slova se proti němu postavit. Náš Pán je Pán slávy. Na něj spoléháme. Na jeho Slově stavíme. Boží slovo nám říká, co je správné a spravedlivé.

Kéž i vám toto vánoční číslo časopisu Soli Deo Gloria přinese pokoj a moudrost, radost z Pána Ježíše Krista a ze spasení, které nám vydobyl na kříži, kéž vás vede k odvaze stát pevně ve víře, hlouběji zakotvit v jeho Slově, pomůže vám obstát se ctí a neposkvrněným svědomím a být jeho světlem v této temné době.