Nové přikázání

• Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým. (J 13,34–35)

Že nám zde dává Pán Ježíš nové přikázání, milí v Kristu přátelé, abychom se milovali vespolek? To že je něco nového, to že je něco, co tu ještě nebylo, toho že jste se ve Starém zákoně nedočetli? Copak je v Novém zákoně nového? A zde nedovedete dát odpověď, co je v Novém zákoně nového, pokud dobře neznáte Starý i Nový zákon, a Starý ani Nový zákon nepochopíte, dokud nepochopíte Boží tajemství. To je, co mám na mysli v našem textu, a dělím ho na čtyři části:

I. Copak je to něco nového, když Pán Ježíš říká: Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali?

Vy zatím vidíte jen to, co vidíte, a zcela správně říkáte: „To není nové; to se ve Starém zákoně vždycky četlo a vždycky se milovalo. Sám Pán Ježíš to říká. Přijde k němu zákoník a ptá se: ‚Mistře, které přikázání v zákoně je největší?‘ A Pán Ježíš mu odpovídá: ‚Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly! Druhé pak je toto: ‚Miluj bližního svého jako sám sebe!‘ Jak jest to tedy nové přikázání?“

Otevřete si, prosím, Leviticus 19,18: „Nebudeš se mstít synům svého lidu a nezanevřeš na ně, ale budeš milovat svého bližního jako sebe samého.“ Tu to máte na literu jako v Novém zákoně a když vy začnete jako písmaři o těch věcech přemýšlet, řeknete, že totéž máte v Exodu v desateru Božích přikázání. „Nebudeš mít jiného boha; nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho; nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha; pamatuj na den odpočinku.“ Co to znamená? To znamená: „Budeš milovat Pána Boha svého z celého srdce svého.“ A na druhé desce čtete: „Cti otce svého i matku svou; nezabiješ; nesesmilníš; nepokradeš; nepožádáš.“ Co to znamená? To znamená: Milovat budeš bližního svého jako sebe samého.

„Bůh je láska.“ To jsme četli na počátku. Vy si myslíte, že Bůh je láska jen od těch dob, kdy to apoštol Jan napsal? Když je láska, to znamená, že je od věků láska. A vás nezformoval na to, abyste se trápili! To jste na omylu, když si to myslíte. To jsi v té částce churavý! Nikdo není na to, aby se trápil! Každý je na tom aspoň tak, jako jsou na tom pohané. Jak jsou na tom? Pohlédněte do Skutků 14,16–17: „Tento Bůh sice v minulosti nechával pohanské národy žít, jak chtěly, avšak nepřestal dosvědčovat sám sebe tím, že jim prokazoval dobro: dával vám s nebe déšť i úrodu v pravý čas, sytil vás pokrmem a naplňoval radostí.“ On jim dal to za podíl, aby měli radost, kterou mají. Jen ať ji mají! Příroda je plná radosti.

A vy řeknete: „Ale ve staré době toho nebylo! Teprve v nové době se to stalo přikázáním!“ Vy si tedy myslíte, že Pán Bůh čtyři tisíce roků nechá svět stát a dopustí, aby v něm nebylo žádné lásky? Ne, tak se věci nemají. Ve staré době se lidé také milovali. Kde se vzala ta jejich láska? Ta se nevzala jinou cestou, než jakou dochází na lásku v Novém zákoně, jen jako ovoce Ducha svatého. Ale kde by mohl Duch svatý v takových porušených lidech vyvodit takové ovoce? Vy si tedy myslíte, že se zjevovala jen porušenost? Máte pravdu, ale vždycky se prolévala krev a ta krev ukazovala na krev Syna Božího. A tak tu bylo vždycky i to milování. To mne vede k tomu druhému:

II. Co je tu nového, když tu vždycky byla láska?

To je to, co v našem textu následuje: „Abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás.“ Jak on miluje, tak abych miloval já! A jak miluje, to se ve Starém zákoně neukázalo, to se teprve ukazuje v Novém zákoně, když se objevil na této zemi. Ve staré době tedy lidé nevěděli, jak miluje?

Ó, ano, to věděli, ale nedovedli to ani vyjádřit. Když přinesu poupě, kdo může říci, jaké bude barvy, než ono rozkvete? Když byste neviděli slunce, nu, vy sluncem stojíte – nemůže být život bez slunce –, ale když jste je neviděli, nemůžete o něm povídat, dokud vám nevzejde. A ono vzešlo v Pánu Ježíši. Proto se ve Starém zákoně nemohl ozvat takový text. Teprve zde, na Pánu Ježíši, vychází najevo, jak on miluje.

A jak on miluje? Ach tak, že žádná ústa lidská na to nestačí, aby to vyložila. Jen naznačím: On přesně rozeznává mezi hříchem a hříšníkem. Nenávidí hřích. On je oheň spalující. Ale to je všecko málo, když to takto vyjádřím. Ale hříšníka miluje tak, že když mluvím, jak jen mohu, tak je to málo. Pohleďte do Přísloví 8,31: „Hraji si na jeho pevné zemi; mým potěšením je být s lidskými syny.“ Takovou má rozkoš, tak se má s člověkem rád! To bylo ve staré době.

Ale to je všecko málo. Vy teprve uvidíte, jak dovede milovat! On přijde a vezme na sebe naše tělo; on, to Slovo věčné, které zformovalo svět, které z ničeho vyvodilo ten předivný vesmír, to Slovo věčné tělem učiněno je a přebývalo mezi námi, aby mohlo vzít můj hřích na sebe. Všichni jsme se uchýlili a neužiteční učiněni jsme, jeden každý na cestu svou obrátili jsme se, ale on uvalil na něj všecky nepravosti naše. Ten Beránek Boží mlčí a trpí, trpí a mlčí, až všecko vytrpí. Tohle je evangelium, tohle se stalo! Ve staré době se to jen tušilo, ale nikdo to nedovedl zřetelně vyjádřit. A on volá všecky k sobě: „Pojďte ke mně! Pojďte ke mně! Ani jediného nevyženu ven.“ Krev Kristova stačí na shlazení tvých hříchů.

Ano, to je to Boží milování. A to je něco naprosto nového. A teď, když to popisuji, tak se teprve začínám divit. Já vidím, že na to myslel od věků. To nebylo tak, že se někde stala chyba a že mu nic jiného nezbývalo! Ten Věčný, Přemoudrý to všecko věděl, myslel na to od počátku a všecko tak zařídil a dopustil, aby na tvou bídu došlo a aby se ukázalo jeho milování.

A stále svou dobrotou obsypává všecky. Vy nemůžete říci, že Pán Bůh lidi nemiluje. Copak byste tu byli, kdyby vás nemiloval? On nás snáší, protože s námi něco zamýšlí. On hříšníka miluje a má se světem své převzácné plány. A to nejvzácnější teprve přijde, až se poznáte ve svých hříších. Hříšníci to budou vyznávat, jak je miluje a jak je stále obsypává svou láskou. A všem těm, kteří něco z toho jeho milování okoušejí, ukládá za povinnost, aby šli a milovali tak, jak on miluje. To je to předivné a nové: Ať jsou, jací jsou, do toho vám nic není. Co já si přeji, je, abyste je milovali tak, jako já jsem miloval vás. To je to nové. To tu nebylo a nemohlo být, protože se to, co vy nyní víte, ještě nestalo, ač to v radě Boží bylo vždycky. A to třetí mi zní tak:

III. Kdo by na to stačil, aby druhé miloval takovým milováním?

Odpověď je jednoduchá: Jen ten, kdo na to je a komu on to praví. Vy, kteří jste okusili, že za vás umřel, vy jste k tomu povoláni, abyste milovali tímto milováním a on sám, který to vymyslel, ke všemu vás připraví. Když jsou vaše hříchy shlazeny, skrze víru sám přebývá ve vašich srdcích. To jsou fakta. On je ve vás, on tě připraví k tomu, k co si přeje, a vytrhne tě z toho, k co si pro tebe nepřeje. On si nepřeje, abych za lidi umíral a shlazoval jejich hřích, protože toho není zapotřebí a nic by to nepomohlo. Na to stačil jen jediný, ten nebeský Pán sám. On to všecko sám vykonal. Jeho apoštol praví: „Jestliže je potřeba, abyste něco udělali na shlazení hříchů, Kristus nadarmo umřel!“ Ale hříchů shlazení je tu. To od tebe nežádá. Ale to si přeje, abyste milovali tak, jak jste byli milováni, a to všecky napořád. Ale vždyť my na to nestačíme, a pak, jací jsou všichni, vždyť ani nejsou na to, aby mohli být milováni! To řeknete, pokud jím sami nejste milováni, ale když mi otevře oči, pak budu milovat jako on jen s tím rozdílem, který on usoudil.

Nemyslete si, že matka bude svým dětem to, co matka má svým dětem být, jestliže Božím milováním nebude milovat děti celého světa! Nemyslete si, že pokvete vaše láska, pokud nemáte srdce plné lásky ke všem lidem! Při lásce to nesnadno vystihnu, ale když vystihnu ovoce Ducha svatého, tu lépe vystihuji i lásku. Neboť láska není všecko. Je tu také radost, pokoj, tichost, dobrota, věrnost, poctivost, spravedlnost. Nu, máte přítele, který je k vám věrný. Za žádnou cenu by vás nechtěl šidit, ale vy víte, že není spravedlivý ke druhým. Dobrý váš přítel jen řekne: „Nespoléhej se na tuhle věrnost! On k vám bude poctivý jen potud, pokud je ke všem lidem poctivý!“

Nemluvte o tom, že druzí nejsou podle toho, aby byli milováni! Do toho nám pranic není. My musíme milovat všecky jako ti, kteří okoušejí jeho milování. Právě proto, že jsou lidé tak porušení, přišel s takovou láskou a přeje si, abych se dlouho nedomlouval a šel, ne abych vám schvaloval vaše věci, ale abyste cítili, že tu je ten, který miluje. Kdo na to stačí? Jen ten, kdo okouší milování věčné. A to mne vede k tomu čtvrtému:

IV. Takto si přeje, aby lidé byli přesvědčováni, že jste jeho milovníci, a aby byli získáni ti, kteří mají být získáni.

To máte v našem textu: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, když budete mít lásku jedni k druhým.“ Tak dochází na usvědčení druhých, jaké si přeje, a na získání druhých, jak on získává, koho si přeje získat. Jistě si přeje, abych kázal, ale ne, abych cokoliv kázal. On si nepřeje, abych celou hodinu kázal o samém milování, ale ani zmínečky o tom, jak on miluje. On si přeje, abych svědčil o jeho milování. Nemusíte být takoví beznadějní pro celý svět, když tu je takový Milovník, který takové věci podstoupil! On si přeje, abyste kázali, a on si přeje k takovému kázání se přiznávat, aby i jiní se radovali tak, jako vy se radujete a ochotně se propůjčovali ve všech věcech. Tak na to dochází! On tomu rozumí tak, abych mlčel, dokud neokouším, ale nemlčel a kázal zjevně i soukromě, že takhle miluje, když to okouším.

Končím tím: Pán Bůh je láska od věčných věků, a když je láska od věků, pak jeho evangelium musí být věčné evangelium. On to měl promyšlené od věků. Ty mrákoty mu byly na to, aby se ukázal v předivném světle. A když jsem okusil jeho milování, tak si přeje, abych miloval, jak jsem sám byl milován. Jestliže já nemiluji tak, jak on si přeje, protože jste takoví, jací jste, tak se mnou není, nýbrž s vámi proti mně, protože nemiluji, jak mám milovat. A to se netýká jen mne, ale tebe a každého, kdo se již raduje z takového milování. „Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ Amen.

Toto kázání není ve stenogramu datováno.