O šesti bludech: Blud o víře

O šesti bludech: Blud o víře

8. 9. 2022

Druhý blud je o víře. Kněží přikazují věřit v pannu Marii, ve svaté a v papeže, ale nechápou, že něco jiného je věřit v nějakou věc, něco jiného věřit něčemu o té věci a něco jiného věřit té věci. Například něco jiného je věřit v Boha, a něco jiného věřit o Bohu a zase jiné věřit Bohu. Věřit v Boha znamená mít víru, která ze všeho nejvíce miluje Boha. Ale věřit něčemu o Bohu, znamená považovat za pravdivé Písmo, které o Bohu mluví. Věřit Bohu znamená považovat za pravdivé všechno, co Bůh říká. Z toho vyplývá, že ten, kdo Boha nemiluje ze všeho nejvíc, i kdyby věřil, že je Písmo pravdivé, v Boha nevěří. Takto věří ďábel, který ví, že Písmo svaté je pravdivé, a spolu s ním každý, kdo setrvává ve smrtelném hříchu.

Tento druhý blud je o tom, že nemáme věřit v nic jiného, kromě Boha ani nemáme nic jiného kromě Boha nejvíc milovat. A tak nemáme věřit v Pannu Marii, matku Boží ani ji nemáme nejvíc milovat. Ale máme o ní věřit, že i když zůstala čistou pannou, z Boží moci porodila Boha Ježíše Krista k našemu spasení. Také věříme, že Marie je po Pánu Ježíši další zvláštní osobou, která má větší důstojnost než andělé nebo apoštolové, než jiné panny a jiní mučedníci nebo kněží. Kromě Marie je tu ještě jiná panna, která je důstojnější než Marie, a to je církev svatá, společenství všech vyvolených ke spasení, jejíž hlavou je Kristus a jejímž údem je panna Marie. Tato církev svatá, která je jako nevěsta zaslíbena Kristu, je vykoupená jeho krví a v soudný den bude úplně očištěna, takže bude bez vrásky smrtelného hříchu a bez poskvrny jakéhokoliv jiného hříchu, bude prosta každého tělesného nedostatku v každém ze svých údů. Tato žena je také nazývána pannou, protože zůstane navěky čistá s Kristem a je důstojnější než panna Marie. Ale žádný jiný člověk kromě Ježíše, syna Marie, není důstojnější než velebná matka Boží, bez níž by nikdo z nás nedošel spasení. Takto o ní máme věřit. A také máme věřit, že to, co řekla, je pravda. Věříme také tomu, co říká Písmo o svatém Petrovi, že byl křivopřísežník a že činil pokání a zachovával Kristův zákon. A věříme, že všechno, co skrze něho řekl Duch svatý, je pravda, takže v tom Petrovi věříme. Ale když se zapřísahal, že Pána nezradí, lhal, takže této přísaze nevěříme, protože to nebyla pravda, ale lež. A to platí i o jiných svatých, i o papeži, že když nám říkají pravdu a my ji rozpoznáme jako pravdu, věříme jí. Ale když říkají lež, nevěříme tomu. Takže věříme o svatých a svatým, ale nevěříme a ani nemáme věřit v svaté. A proto je v Betlémské kapli napsáno:

Věřit

Svatý Augustin říká: „Kdo mu věří (Kristu), nevěří rovnou v něj, protože i démoni mu věří, ale nevěří v něj. A také o jeho apoštolech můžeme říci: Věříme Pavlovi, ale nevěříme v Pavla, věříme Petrovi, ale nevěříme v Petra. Neboť člověku, který věří v toho (totiž v Krista), který ospravedlňuje hříšníka (tím, že mu odpouští hříchy), je jeho víra připočtena za spravedlnost. Co tedy znamená v něj věřit? Milovat ve víře, držet se ho ve víře, ve víře v něj žít a růst v lásce a mít společenství s údy jeho Těla. Toto je víra, kterou od nás Bůh žádá.“ Svatý Beda říká k tomu textu Písma, kde apoštol napsal „věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému“: „Něco jiného je věřit v Boha a něco jiného věřit Bohu. Věřit v Boha znamená milovat ho ve víře, skrze víru se ho držet spoléháním na něj, ve víře v něj růst, ve víře v něj vytrvat v lásce až do konce a mít společenství s údy jeho těla, tedy být svatí se svatými. Věřit Bohu znamená věřit tomu, že vše, co Bůh říká, je pravda, čemuž mohou věřit i zlí lidé. A my věříme leckterému člověku, ale ne v člověka. Věřit o Bohu znamená věřit, že Bůh je.“ Augustin ve výkladu Apoštolského vyznání víry píše k článku „Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou“: „Je třeba poznamenat, že nemáme věřit v církev, poněvadž církev není Bohem, ale je Božím domem.“ Svatí tedy říkají, že máme věřit jenom v Boha.

Přidat komentář