Otevřený dopis FBC církvím ve Spojeném království

Otevřený dopis FBC církvím ve Spojeném království

Milí přátelé v Kristu,

Níže najdete překlad otevřeného dopisu, který uveřejnili zástupci Společenství biblických křesťanů ve Spojeném království. Toto společenství vzniklo v roce 2020 v reakci na situaci, která vznikla tím, jak vláda UK reagovala na šíření covidu-19. První prohlášení tohoto společenství najdete zde, kde jsou uvedeni také jména signatářů. Níže uvedený dokument vznikl na konci března 2021 – je tedy poměrně „zastaralý“ vzhledem k tomu, co všechno se od té doby událo. Nicméně má stále co říci a svou hodnotu neztratí ani v tom, co přichází, bez ohledu na to, zda situace bude z hlediska vládních nařízení „lepší“ či „horší“.

Jako popis je na stránkách FBC uvedeno následující:

„Tento dopis je vyjádřením obav, že mnoho církví nesplňuje biblickou potřebu fyzicky se scházet k bohoslužbám, sdílet evangelium, mít společenství a zajišťovat mnoho potřeb, které by církev měla uspokojovat. Dopis lze buď stáhnout a přeposlat konkrétnímu sboru, nebo použít jako základ pro sestavení vlastního osobnějšího dopisu.“

Jsem vděčný za to, že i naší zemi jsou jednotlivci a dokonce i několik málo sborů, které by se mohly pod tento dopis podepsat. Kéž je pro nás postoj těchto bratrů (spolu s těmi, kteří stojí za níže uvedeným dopisem) povzbuzením a laskavou výzvou k následování Pána Ježíše Krista.

***************************************************************

Církvím ve Spojeném království a jejich vedoucím,

Píšeme tento otevřený dopis, abychom vyjádřili obavy, které sdílí mnoho křesťanů a členů církví v celé zemi, ohledně závazku každé místní církve uctívat Boha, sdílet evangelium, budovat společenství mezi křesťany a zajišťovat mnoho potřeb, které by církev měla uspokojovat během této probíhající krize. Zdá se, že po celé zemi je mnoho sborů, které se potýkají s těmito úkoly, nebo je dokonce zanedbávají, a my bychom chtěli na jejich důležitost upřímně upozornit. Prosíme každou církev a její vedoucí, aby tato povolání naplňovali ve víře a nepřipustili jejich oslabení ani za těch nejtěžších okolností. Současně s těmito prosbami také prosíme všechny bratry a sestry, aby se v lásce podřizovali jeden druhému a „považovali druhé za přednější než sebe“.

  • Především žádáme každou církev, aby zvážila, zda ve všem staví uctívání Boha na první místo, a to i tam, kde je to nejtěžší. On-line setkávání může být pro církev požehnáním, ale nemůže nahradit fyzické shromáždění Kristova těla na jednom místě, k němuž nás nabádá list Židům (Žd 10,25), a o němž Pán Ježíš říká, že na takových společných shromážděních bude uprostřed věřících (Mt 18,20). Ptáme se proto, zda je touha po fyzickém setkávání naléhavou prioritou každého sboru a zda jsou podnikány kroky k tomu, aby se uskutečnilo?

  • Za druhé žádáme jednotlivé sbory, aby zvážily, zda se vroucně modlí jak za naše vysvobození z této krize, tak za naši věrnost v ní, jak nás učí četná místa v Bibli (např. 1Kr 8,37–40; 2Pa 20,9). Je církev povzbuzována k tomu, aby se v této krizi opravdu co nejvíce modlila a všemožně usilovala o to, aby věrně konala Boží dílo (Sk 4,23–31)?

  • Zatřetí prosíme, aby ty sbory, které jsou dnes zavřené, zvážily velké a často skryté škody, které vznikají tím, že se nescházejí, a to zejména v těch oblastech, kde je společné setkávání nezbytné s ohledem na to, co říká Písmo, s ohledem na úctu k Bohu a ke každému člověku. Mezi tyto ohledy patří např.:
    • Evangelium a bohoslužba: Absence těch nejlepších a nejběžnějších prostředků, které Bůh ustanovil pro své uctívání a hlásání evangelia (Ž 95,1–3).

    • Společenství: Odstranění jediné příležitosti k opravdovému společenství v době, kdy je vzájemné setkávání rodin nezákonné (Sk 2,42).

    • Zodpovědnost: Odstranění jasné vzájemné odpovědnosti za naše chození s Bohem, kterou vzájemné osobní setkávání poskytuje (Ga 6,1).

    • Břemeno pro křesťany: To znamená, že na křesťany, z nichž mnozí by si to jinak nevybrali, je uvaleno těžké břemeno osamělosti a potřeb, které kvůli nedostatku společenství zůstávají nerozpoznány (Ga 6,2).

    • Pohostinnost: Pohostinnost vůči cizincům, která vyžaduje vyváženost s ochranou zdraví, je biblickým povoláním církve a často životně důležitým uspokojováním potřeb cizinců (Ř 12,13).

    • Pastorační péče: Pokud se s Božím lidem nesetkáváme tváří v tvář, je nutně pastorační péče nedostatečná (1Pt 5,13).

    • Otevřenost: Nemožnost přístupu ke společenství věřících pro ty, kdo stojí mimo církev (Ř 10,14–15).

  • Za čtvrté, církve, které jsou otevřené, žádáme, aby zvážily, zda plně a věrně naplňují výše uvedené potřeby a zda upřednostňují jak uctívání Boha, tak potřeby svých věřících před literou vládních pokynů.

  • Za páté žádáme všechny církve, aby si zvážily, zda respektují hodnotu každého věřícího:

    • Jsou velká rozhodnutí opravdu promodlena, prodiskutována a učiněna v kontextu celé církve? Například otázky, zda zavřít budovu, omezit společenství, nařídit nošení roušek nebo zda společně zpívat? Vedoucí církve jsou v konečném důsledku za taková rozhodnutí odpovědní a budou se z těchto rozhodnutí zodpovídat Bohu, ale jsou tato rozhodnutí přijímána po konzultaci s názory věřících a po mnoha modlitbách sboru?

    • Poskytuje vedení sborů, jejichž budovy jsou zavřené, péči těm členům, kteří vnímají Boží povolání a potřebu setkávat se osobně, například tím, že dává k dispozici své budovy malým skupinám věřících, nebo koordinuje činnost s jinými sbory?

    • Spolupracují vedoucí sborů se svými věřícími na maximálním využití příležitostí k osobnímu společenství, jako jsou venkovní procházky nebo návštěvy potřebných?

  • Za šesté se ptáme všech církví v naší zemi, zda jejich poselství pomáhá ostatním dospět k vyváženému pohledu na tuto krizi, k pohledu, který bere v úvahu nejen bezpečnost, ale i otázky uctívání Boha a další duchovní, emocionální, duševní a fyzické potřeby?

  • Za sedmé a nakonec se ptáme všech církví, zda skutečně nabádají lidi, křesťany i nekřesťany, aby překonávali své obavy skrze důvěru v Boha jako našeho útočiště (Žalm 91), v to, že smrt byla přemožena Kristovým vzkříšením (1Pt 1,3) a skrze příslib vítězství nad smrtí, který vede k věčnému životu (1Kor 15,51–57)?

 

My, níže podepsaní, zdravíme širší církev a modlíme se za to, aby tento dopis pomohl každé církvi, vyburcoval ji a povzbudil.

Přidat komentář