Věčný život svědectvím o Kristu

Věčný život svědectvím o Kristu

  • Kdo věří v Syna Božího, má to svědectví v sobě. … A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. (1J 5,10–11)

Když, milí přátelé v Kristu, chápu, co mi ten text povídá, mám velikou radost. Ano, tuhle argumentaci, jakou zde vede Jan, si dám líbit, ale nejdřív to musím pochopit. A to se vám, jak uvidíte, přirozeně nestane. To je pouhá milost, když to pochopíte. Já jsem minulé léto v cizozemsku požádal o úřední zprávu o synodu evangelické církve a viděl jsem, že profesoři bohosloví navrhovali, aby členům církve bylo ponecháno na vůli, jestli chtějí věřit ve zmrtvýchvstání Pána Ježíše anebo nechtějí, a důvod byl: Když věda, tak věda! Aj, tak ti učení lidé myslí, že co pochopí ten přirozený člověk, když je vyškolený, je všecko, a co je nad to, že není? Ano, tak to myslí každý přirozený člověk!

Když věda, tak věda. A my si vědy draze vážíme. Víte, proč? Protože věda je Boží věda. Ale tentýž Pán, který stvořil rozum, povídá, že má ještě něco lepšího, než jsou vaše věci, které vystihnete svým rozumem, že má na světě věci neskonale lepší, ale on k tomu řekl: „Musíte se znovu narodit, musíte být nová stvoření, jestliže máte tohle lepší pochopit!“ Když máte vědu, dobře, ale nemyslete si, že to stačí na pochopení těchto lepších věcí! Musíte být nový rod. Když věda, tak věda, ale když řekne Pán znovuzrození a obrácení, tak znovuzrození a obrácení!

Nu, když pochopím náš text, pak řeknu: „To je jiný svět, to je jiný obor, to voní docela jinak než přirozená věda, to voní jiným duchem. Kdo věří v Syna Božího, má to svědectví v sobě. A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu.“ A rád bych vytkl ke společnému vzdělání patero věcí:

I. Nikdo nemá to svědectví ze sebe

Přirozeně v Krista nevěří nikdo z nás a nikdo nemá to svědectví sám ze sebe; ale pak se nedivte, že vám ani žádné jiné svědectví nestačí. Vy arci nejeden řeknete: Proč bych já, přirozený člověk, nemohl věřit v Krista, Syna Božího? Protože to nejde. Proč? Jsme tělesní, přirození lidé bez Ducha svatého. Nikde žádný Duch svatý! Nu, jak byste stačili na Krista a jeho evangelium? Kdo je? On je to věčné Slovo, které bylo od věků a skrze něž Bůh zformoval všecko. Co řekl, stalo se, a v plnosti času na sebe vzal naše tělo. To věčné Slovo je učiněno takovým tělem. A on byl mezi námi, a jaké to měl? On byl tak ponížený! A vy začnete sami vypravovat, co víte z historie. Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale on je poplivaný, korunovaný trním a ukřižovaný. A tohle slyšíte. Co tomu řeknete, když jste poctiví, upřímní lidé, kteří nemají žádného Ducha svatého? Podívejte se na okamžik do 1. Korintským 1,23: „Ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství.“ To jsou poctiví Řekové, kteří řeknou: To je bláznovství! Takové věci mi nepovídej! A Žid se urazí. To je rouhání, aby on mohl upadnout do lidských rukou! Tak mluví rozumný, poctivý člověk, jenže není každý tak poctivý.

A vy řeknete, když jste byli evangelicky vychováni, ale obrácení nejste: „Nu, pak bych nemohl věřit historii!“ To máte pravdu. To není méně dosvědčené než ostatní historie, ale vy mi přenášíte do historie pojem, který tam nepatří: Věřit! V historii, ve vědě se ničemu nevěří. Ve vědě mi předkládáte něco, a já posuzuji, zda se to srovnává s rozumem. Ve vědě se ničemu nevěří, ale v evangelium se věří.

Co to je? To není říkání: „Tenkrát a tenkrát byli lidé a ti zakoušeli krásné věci u Pána Ježíše.“ Věřit znamená: „On, ten nebeský Pán, mne našel, a já jsem nyní ten nejšťastnější člověk na světě.“ Tak se ve vědě nikdy nemluví. Věda je věda, ale zde je něco nad to. Nu, pak abych měl pochybnost o sobě, jestli vůbec věřím. Když to nezakouším, nevěřím. Co máš ty více na Kristu než ten poctivý Řek a Žid? Nemáš na Kristu nic víc. Takoví jste, jací jste, a všecko ostatní povídání vám nestačí. A nyní to druhé:

II. Jak se to stane, že někdo uvěří v Krista?

Jen tak, že Kristus se do toho vložil a postaral se o to. On vás sám k tomu připravil a uspořádal. Jen tak? Jen tak a jinak ne, protože platí to první, že přirozeně žádný nevěří v Krista, a když přece věříš, je to jeho dílo. Sám nevykonám nic, jenže jako kazatel mám dvě výhody na své straně: Když svědčím, to je to nejmoudřejší, co mohu udělat. Kážu jeho Slovo. To je símě, to má v sobě život, to může klíčit, a když mne posílá on, je to jeho rozum. On hodlá konat a bude konat své dílo, když vám řekl: Kažte! On vykoná, co chce vykonat. Jak?

On má všechny k tomu uspořádané, aby mohl konat své dílo. Všichni máte duši. Když řeknete, že nemáte duši, to si jen myslíte. A máte svědomí. Co to je? Máte ve své duši jistou strunu, na kterou nedovede zahrát žádný člověk než sám nebeský Pán. A neříkejte, že ta struna není. Jestliže ji dosud neslyšíte, to znamená, že tu ještě nebyl ten, který se té struny dovede dotknout. A teď se dostaví, co tu ještě nebylo. To je Duch svatý a ten se dotkne té struny. Ale my o Duchu svatém nic nevíme, ten tu není! To nic neznamená, že vy o Duchu svatém nic nevíte. Myslete si, že jste na počátku. On řekl slovo. Vy řeknete, že z toho nic nebude. A on tu je svět. A tady je socha z hlíny. Dávejte pozor, jestli dýchne na tu sochu. Ale proč by dýchal, když tu nic není?! Ano, když se ta socha nehne, tak tu nic není, ale když ta socha otevře oči a začne mluvit, neříkejte, že nikdo na nic nedýchl. A teď jste tu vy, ne ta socha, a máte duši a ta duše má strunu. On osobně zakročí. Ta struna začne znít a každý se chvěje pro svůj hřích. Jsou marné vědecké řeči, když to nezakouším. Ale když to zakouším, řeknete: V tom je rozum, to je skutečnost! Já vidím, že jsem hříšný člověk, já vidím, jaký jsem a jaké je to všecko kolem mne. Ach, já bídný člověk! Nu, to jste na nejlepší cestě. Když vám probudí svědomí a vy se chvějete, to je vždycky pro to, abyste uvěřili v Pána Ježíše. A jak to? Co potřebujete?

Vy potřebujete takového všemohoucího přítele, který by vás vytrhl. A teď on povídá: To já ti právě připravuji, to je právě obsah mého evangelia. Co pak to je? To je jádro všeho Božího myšlení, to je perla Boží. Od věků na to myslel, že v plnosti času půjde na svět v mém těle, aby mi pomohl. „Pojďte ke mně vy, kteří si nevíte rady!“ On to má všechno promyšlené! Vzal na sebe hřích. Všichni jsme se odchýlili, každý z nás jsme se dali svou cestou, ale on to všechno vzal na sebe. Až se budete chvět pro své hříchy, všemu budete rozumět. On vám to dá a vy to blahoslavené okoušíte. Ten nebeský Pán je můj Spasitel, on mi odpustil všechno a on je můj milý nebeský Otec. Již vás má tam, kde vás chce mít. A nyní to třetí:

III. Věčný život je tím svědectvím

Jestli takto v Krista věříte, máte věčný život a ten je svědectvím, že s Božím synem je to tak, jak to říká. Když věříme, tak máme život věčný? Jak to? Když vás vykoupil a vytrhl a přitáhl k sobě, tak vás nemá na to, abyste byli takoví, jací jste, nýbrž aby se ukázaly všecky ty proměny, které si usmyslel, aby došlo na to, co říká Pavel: „Nežiju už já, ale žije ve mně Kristus.“ A Pán Ježíš praví: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ Tak je to s každým věřícím člověkem. On k vám přijde a začne u vás přebývat a začne se ukazovat, co se stalo. Jací jste byli dříve, vědí všichni lidé, ale co se s vámi stalo, nevědí všichni. Ale teď se začne ukazovat to vedení Duchem svatým. Vy jste synové Boží, kteří jste vedeni Duchem Božím. A teď se ukáže to Boží vedení.

Jaké je to vedení? Všechny ty Boží způsoby se na vás začnou ukazovat, všechna ta mysl, která byla v Kristu Ježíši, je ve vás, všechno ovoce Ducha svatého, které kdy u koho bylo, bude u vás. To je ta jeho podoba. A když takto žijete duchovní život, jste s Pánem Bohem spojeni a z toho spojení prýští všechen nový život a to je život věčný. Tak to Slovo Boží ráčí jmenovat.

Jak jste tomu rozuměli? Tak, že to blahoslavenství je až po smrti. Nu, já nevidím, jak by se mohlo čekat něco blahoslaveného po smrti, když nezakouším nic blahoslaveného před smrtí! Věčný život je spojení s Kristem a všecko to, co z toho prýští. To je svědectví, které platí, když na vás vidím ten nový život. Kde by se to vzalo? Když to nevidím, musím pochybovat, že máte obecenství s Pánem Ježíšem. Ale když jsou tu ty věci, kteří prýští z Pána Ježíše, jak mohu pochybovat, že tu Pán Ježíš není?

Vy máte svědectví sami v sobě. Tam ti Samaritáni řekli té ženě, která mluvila s Kristem: „Teď už věříme ne proto, cos nám o něm řekla; sami jsme ho slyšeli.“ To je rozumná řeč. Vy nepotřebujete svědectví nikoho. Vy to zakoušíte sami. Představte si, že jsem se narodil v mrákotě, v hlubokém žaláři a že jsem nikdy neviděl slunce. To je pěkné, když mi říkáte, že tam svítí slunce a jak vyléčí neduživé, jak krásně věci uzrávají pod jeho paprsky, to je všecko pěkné, ale já tomu nemohu věřit, když jsem to neviděl! A vy mě vynesete a já se tak krásně zahřívám, nu, potřebuji ještě dlouhého povídání, když to zakouším? Nepotřebuji žádného dlouhého povídání. Dříve jsem třeba historicky přisvědčoval, ale nezakoušel jsem nic.

IV. A tu jsem začal rozumět jednomu verši, kterému jsem dříve nerozuměl

A to je to čtvrté. Otevřete si, prosím, 1. Timoteovi 3,15: „Pro případ, že bych se opozdil, abys věděl, jak je třeba si počínat v Božím domě, jímž je církev živého Boha, sloup a opora pravdy.“ Církev Boha živého že je sloup a opora pravdy? Když se to tak má, jak vykládám, pak je církev Boží sloup a opora pravdy. Co je to církev? Vy musíte mít nejdříve jednoho takového člověka, který je živ z Pána Ježíše. A ten jeden je na to, aby svědčil. On sám je sloup a opora pravdy, ale ten jeden není církev. Tu musí býti aspoň dva nebo tři a každý z nich musí mít nový život. A církev nejsou jen tito dva nebo tři. Bylo jich sto dvacet a pak tři tisíce. A představte si celý sbor a celý národ, že jim to bylo dáno a všichni že jsou plni Ducha svatého a nového života. Chcete popírat, že je to takové, jak vykládám, když vidíte takové věci, které se nikdy nedějí leda tam, kde je on? Tu vidím, že skutečná církev Páně je sloup a opora pravdy. To je zástup těch, kteří mají to svědectví v sobě. A nyní to páté:

V. Kde je taková církev?

Ano, kdepak je taková církev, aby v ní byl každý takovým svědkem, sloupem a oporou pravdy? Taková církev není. Nu, jestli ta vaše a ta naše církev není taková, nemyslete si, že uhnu. To neznamená, že Pán Ježíš není takový, jaký je, ale je to tak, že ta vaše a ta moje církev není církev Pána Ježíše. To může být, že naše církev není církví Kristovou, ale církev Páně je vždycky opora a sloup pravdy, té Boží pravdy a každý jednotlivý člen je jejím svědkem.

A teď se podívejte na sebe a kolem sebe. Všude se nadržuje tělu, všecko se pojímá tak, aby s tím bylo tělo spokojeno, ano, vystoupí profesoři, kteří chtějí, aby každému bylo ponecháno na vůli, zda chce věřit anebo nevěřit, že Pán Ježíš vstal z mrtvých. To je jen důkaz, že církví Páně nejsme. Ale když on se smiluje a obrátí vás, dá vám věčný život. Vy jste ti nejšťastnější lidé na světě a jste dokladem toho, že Pán Ježíš je věčný Bůh, který přišel lidi spasit a takhle proměnit.

Já jsem hotov. To je těžké a nemožné, aby přirozený člověk věřil v divy, pokud sám nezakusil něco velice divného. Ale znovuzrození člověka bylo vždycky div, ano, ten největší div. A jak zakoušíte tento div, že on vás k sobě přitrhl, už nebudete pochybovat o tom, že koná divy a nebudete pochybovat o všem ostatním. Ó ano, tomu věřím: když dovede takto ohnout mě, dovede ohnout každého!

Rozejdeme se a půjdeme každý po svém. Co tam zaneseme těm lidem, ke kterým zajdeme? Nic víc než co sami v sobě máme. Ne to, co budeme povídat, nýbrž to, co je skutečně v nás. To zaneseme druhým. „Kdo věří v Syna Božího, má to svědectví v sobě. … A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu.“ Amen.

Modlitba

Panovníku Hospodine, ty požehnaný Bože a Otče našeho Pána Ježíše Krista! Divný v radě a veleslavný v skutku, který se skrýváš před moudrými a opatrnými a zjevuješ se nemluvňátkům. Jistě, Otče, tak se ti zalíbilo, a my se koříme před tvou velebností a vynášíme a velebíme tvou věčnou radu. Tebe chválíme, že jsi nás nepominul, ale že si se k nám v naší maličkosti předivně sklonil. Tebe chválíme za každé dobré a potěšené slovo, které jsme nyní slyšeli a pokorně za to prosíme, abys to dokázal svou mocí, abychom všichni byli usvědčeni ze všeho toho, co se skrývá v našich srdcích, a tak probuzeni ve svém svědomí, až bychom všichni odpočívali v té skalní rozsedlině, kterou jsi připravil v tom nejmilejším, jehož jsi ranil pro naše hříchy.

Ó, nech nás to zakoušet a ty sám do nás vlož ten věčný život, který by byl svědectvím o tobě a posloužil těm, kteří jsou kolem nás. Ty sám nás naplň těmi dary, které jsou zapotřebí, abychom vykonali to, k čemu nás posíláš. Pošli svého anděla před jedním každým z nás a rozpomeň se na všecky, ke kterým máme přijít. Rač nás uzpůsobit a připravit pro ně, aby všelijak slaveno bylo tvé umění! Ostříhej nás a opatruj ode všeho zlého, ostříhej a opatruj nás, když budeme vcházet i vycházet od tohoto času až na věky, až bys nás svedl opět kolem zákona svého, ano, až bys nás měl u sebe na věky věků.

A nyní nás požehnej požehnáním svým: Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. Amen.

Kázáno na konci období před prázdninami, dne 11. července 1909.

Přidat komentář