Král odpovídá na nesnadné otázky (Mt 24,3-31)
-
3: „Když seděl na Olivové hoře a byli sami, přistoupili k němu učedníci a řekli: ‚Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku!‘“
Ale Hospodin byl s ním, rozprostřel nad ním své milosrdenství a zjednal mu přízeň u velitele pevnosti. (Gn 39,21)
Bůh byl s Josefem. Bůh mu zjednal přízeň. Ale nemysleme si, že to bylo něco příjemného. „Sevřeli mu nohy do okovů, do želez se dostal, až do chvíle, kdy došlo na jeho slovo, když řeč Hospodinova ho protříbila. Poslal pro něj král a pout ho zbavil, vládce národů ho osvobodil“ (Ž 105,18–20). Ze správce domu ministra vnitra se dostal do želez, do jámy. Kolikrát asi pomyslel na to, jestli neměl raději vyhovět Potífarově ženě? Nevíme. V následující kapitole skutečně najdeme určité pochybnosti, zoufalství, hledání záchrany u člověka. Přesto nás Boží slovo ujišťuje, že i v takové chvíli byl Bůh s ním. Rozprostřel nad ním své milosrdenství. Natáhl ho k Josefovi. Bůh ho zaštítil. Josef se neměl jako v bavlnce, ale Bůh byl s ním.
3: „Když seděl na Olivové hoře a byli sami, přistoupili k němu učedníci a řekli: ‚Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku!‘“
Jestli jsou jeho temné noci tak jasné jako dny světa, jaké budou potom jeho dny? Je-li dokonce jeho hvězda nádhernější než slunce, jaké musí být potom jeho sluneční světlo? Pokud může chválit Pána v ohni, jak ho potom bude vyvyšovat před věčným trůnem! Je-li pro něj nynější zlo dobrodiním, jaká bude potom Boží přetékající dobrota? Ach, požehnané „potom“! Kdo by nebyl křesťanem? Kdo by nyní nechtěl nést kříž kvůli koruně, která přijde později? Ale zde je práce pro trpělivost, protože ono „potom“ není pro dnešek, triumf není pro přítomnost, ale pro „potom“.
„Krásná jsi, lásko má, jako město Tirsa, jak Jeruzalém nádherná. Respekt budíš jak ozbrojená armáda.“ Píseň Šalomounova 6, 4 (ČSP)
Dobrý den a pokoj vám. Budeme dnes pokračovat v našem výkladu knihy Genesis a dostáváme se k jedné z nejtragičtějších kapitol. Už jsme viděli, že kniha Genesis obsahuje některá velice drsná vyprávění a další velmi tragická – zvláště taková, kde se v plné síle ukazuje hrůza lidského hříchu. Genesis 19 v sobě spojuje jak hrůzu Božího soudu, tak tragédii lidského hříchu. Sodoma se stala pořekadlem, které ukazuje na hrůzu a odpornost hříchu. Stala se synonymem zvrácenosti a varovným zdviženým prstem, vážným varováním před Božím soudem a trestem.
Někteří členové židovské církve, které autor Listu Židům píše, možná měli nevěřící židovské přátele, kteří se jim vysmívali kvůli tomu, že věří v ukřižovaného Mesiáše. Autor ale zdůrazňuje, že celý židovský bohoslužebný systém stál na krvavých obětech a že Bůh tento systém ustanovil jako předobraz jedné jediné, naprosto dostatečné oběti Ježíše Krista. Vrátit se ke starému systému by znamenalo vrátit se k systému, který nikdy neočistí jejich svědomí, a opovrhnout věčné vykoupení, které Bůh poskytl v Ježíši Kristu (9,12-14). V našem dnešním textu dovádí do důsledků následující myšlenku: Pramenem odpuštění hříchů je pouze Kristova prolitá krev.
Jak vypadá zralost? Jak si máme představit člověka, který je duchovně vyzrálý? Člověka, který je dospělý, zralý v Kristu? Boží slovo nám tady ukazuje, že ve zdravé církvi, budou starší lidé, kteří budou vzorem křesťanského života pro ostatní. V našem textu máme osm vlastností, které rychle projdeme – tyto vlastnosti se týkají jak mužů, tak i žen a jsou to vlastnosti, které nám říkají, jak vypadá duchovní zralost křesťana. Většinu – ne-li všechny tyto vlastnosti najdeme v charakteristice vedoucích v církvi.