Noe udělal všechno přesně tak, jak mu Bůh přikázal. (Gn 6,22)
Noe byl oddaný Bohu a byl naprosto věrný. Stavitelé lodí tvrdí, že aby takové plavidlo obstálo, musí být trámy pospojované destičkami – ve dvou trámech, které navazují na sebe, jsou drážky, kam jsou vložené dřevěné destičky spojené s oběma trámy čepy, které jdou skrz trámy i destičky. Kdyby takové destičky měly 25 × 25 cm, byly by jich potřeba na stavbu archy víc než tři miliony. Kdybyste na výrobu jedné destičky potřebovali jednu minutu, strávili byste výrobou pouze těchto destiček šest let čistého času. Bůh přikázal a Noe na základě Božího slova jednal – to je víra, která se opírá o neviditelné a staví na tom, co je zaslíbené. Ve stejné víře se dnes opíráme o Pána Ježíše Krista, který nás předešel do nebeské svatyně.
Kdo se, jak říkáš, bude vážné snažit polepšit svůj život? Na to odpovídám: Ani jediný člověk. A nikdo ani (sám od sebe) nemůže. Tito tvoji sebe-napravovatelé, kteří jsou bez Ducha Božího, se vůbec o Boha nezajímají, protože jsou to pokrytci. Ale vyvolení a ti, kdo se bojí Boha, budou Duchem Svatým napravováni, zatímco ostatní bez nápravy zahynou.
Jakub se obrací k těm, kteří jsou blízcí jeho srdci, aby je odvrátil od nebezpečí, které každému hrozí. Položme si nejdříve otázku koho má Jakub na mysli – jde o věřící, kteří od víry odpadli, nebo hovoří o evangelizaci těch, kteří evangelium ještě neslyšeli? První část verše naznačuje, že hovoří k věřícím, protože je oslovuje: „bratři moji“. Jakub nás upozorňuje na to, že opravdovou spásnou víru provází změna života a jednání.
List Titovi je adresován Pavlovu příteli a vyslanci, který ho měl zastoupit v práci na Boží vinici na ostrově Kréta. Jeho hlavním tématem je souhrn toho, jak mají křesťané zdobit, zkrášlovat učení o Boží milosti svou zbožností a dobrými skutky.
V táboře, jehož členové prohlašují, že patří Pánu, se vyskytuje zlo tak hrubé, tak nestoudné ve své opovážlivosti, že i duchovní muži s tím nejslabším zrakem si ho mohou jen stěží nevšimnout. Během několika posledních let se vyvinulo abnormální, pro zlo nevídanou rychlostí. Působilo jako kvásek, dokud neprokvasilo celé těsto.
Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém. (Mt 2,3)
Je velkou úlevou v pokušeních, máme-li po ruce Slovo. Slovo Boží je nazváno „mečem ducha“ (Ef 6,17). Není nad tuto zbraň, máme-li ji v duchovním boji. Ti, kdo se ubírají na neznámé místo v době nebezpečí, neměli by vykročit bez tohoto meče. Jsme-li v nebezpečí, stačí, uchopíme-li meč Ducha. Čím lépe ovládáme Písmo, tím máme větší výhodu v zápasech s pokušením. Když ďábel zaútočil na Krista, ten měl pro něj připravené Písmo a tak ho přemohl.
