Izák prosil Hospodina za svou ženu, protože byla neplodná. Hospodin jeho prosby přijal, a jeho žena Rebeka otěhotněla. (Gn 25,21)
Když Izák zjistil, že jeho žena je neplodná, udělal tu nejpřirozenější věc, která se mu namanula – prosil za ni Hospodina. A Bůh jeho prosby přijal. Devatenáct let to trvalo, než Rebeka otěhotněla. Toto je vytrvalost člověka, který zná Boha, to je vytrvalost člověka, který chodí s Bohem, to je vytrvalost člověka, který staví na Božích slibech. Toto je modlitební vytrvalost. To je modlitební břemeno, které Bůh dává svým svatým. Nedává ho každému stejně a nedává každému stejné břemeno. Ale každému dává nějaké a v nějaké míře – podle míry víry, kterou nám Bůh udělil. Každé své dítě Bůh volá k oddané vytrvalosti na modlitbách. Jste připraveni modlit se příštích devatenáct let? A možná nejenom devatenáct.
V minulém čísle časopisu jsme publikovali článek o tom, zda by se křesťané měli zabývat konspiračními teoriemi. Autoři článku před takovým jednáním křesťany varují a vedou nás k tomu, abychom vkládali svou důvěru v Boha a v to, že on v pravý čas zjeví pravdu, kterou zjevit chce. A Boží slovo nám jasně říká, že ne všechna pravda bude zjevena v tomto světě.
Porozuměli jsme, co je pevný Boží hrad, v němž přebývá bezpečí. Je potřebí také znát, jak a kudy se na ten hrad vchází. Neboť co by bylo platné vědět, že někde je takové bezpečné útočiště a nevědět, kde je hledat, kudy a jak se do něho dostat. Vždyť jsou tisíce tisíců lidí, kteří jej nenacházejí a ani nevědí jak, i když o něm něco slýchají.
Bůh ve své milosti a ve svém slitování vylil svého Ducha na všeliké tělo, jak zaslíbil. V onen den bylo obnoveno tři tisíce duší a začala se obnovovat tvářnost země. Zrodila se nevěsta Kristova, církev, která nemohla být ustanovena, dokud Pán nekončil dílo, kvůli kterému přišel, nebyl vyvýšen vzhůru a ustanoven hlavou jak církve, tak také všech mocností a sil.
Za francouzské revoluce byl jeden mladík odsouzen k smrti na gilotině a zavřen do jedné z věznic. Mnozí ho velmi milovali, ale byl tu jeden, který ho miloval víc než všichni ostatní dohromady. Jak to víme? Byl to jeho vlastní otec a láska, kterou choval ke svému synovi, se projevila takto: když se četla jména ze seznamu, otec, jehož jméno bylo úplně stejné jako synovo, odpověděl na toto volání, a poté se za zvuku bubnů vydal na popraviště a jeho hlava se skutálela z popraviště místo synovy, a tak se stal obětí mocné lásky.
V první řadě jako křesťané věříme, že moc, která je, je ustanovena Bohem: „Neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha.“ To je základní tvrzení. Stát a vláda, vrchnosti a tak dále nejsou lidským výmyslem, nejsou lidským přáním nebo zařízením. Navzdory názorům takzvaných „předních autorit“ tvrdíme na základě Písma, že se muži a ženy nevyvinuli ze zvířat. Stejně tak jejich kultura a vláda. Vůbec ne! Tyto věci jsou výsledkem Božího působení a činnosti. Je to Bůh, kdo ustanovil stát. Evoluční pohled vám řekne, že lidstvo tyto věci postupně vymyslelo, že se vyvinuly v důsledku pokusů a omylů. To je zcela mylné. Všechny uvedené principy najdete stanovené ve Starém zákoně.
Jsou matky, které po svých dětech neustále uklízejí. Ti maličcí zažili vzácné chvíle, po nichž však zůstává chaos a nepořádek, ale přichází matka, opravuje rozbité hračky, zašívá roztrhané šaty, všechno dává do pořádku a všechno pečlivě urovnává. Jako sanitní sbor prochází bojištěm, jako čas ověnčuje ruiny a rozvaliny zelení, jako láska vkládá ty nejněžnější výtvory do slov a činů – právě tak nás provází Boží láska.
