Biblické vedení (série z r. 2014)
Jaroslav Kernal
Níže uvedené nahrávky vyučování na téma biblického vedení církve jsou z roku 2014 z tehdejšího sboru Bratrské jednoty baptistů v Lovosicích, dnes samostatný sbor Křesťané Lovosice.
Judův prvorozený Er však byl v očích Hospodinových zlý, a proto jej Hospodin usmrtil. (Gn 38,7)
Co bylo na Erovi tak strašlivého, že ho Bůh zabil? Nevíme. A neměli bychom vymýšlet nějaké teorie. Myslíte si, že byl skutečně tak moc zlý, že ho Bůh musel zabít? Kdo určuje, co je dobré a zlé? Bůh. „V Božích očích…“ V lidských očích mohl být Er docela dobrý člověk! Ale v Božích očích, v očích toho, který je „svatý, svatý, svatý“, byl Er zlý! A Bůh ho zabil (KRAL). Bůh určuje, co je dobré a zlé, co je pravda a co je lež. Není to vědecký koncensus, ani žádná vláda na světě či neziskové organizace, ale jenom ten, kdo ví, co je dobré, protože sám je dobrý. Jeho „oči jsou čisté, nemohou se dívat na zlo“ (Ab 1,13). Proto přichází Boží soud.
Níže uvedené nahrávky vyučování na téma biblického vedení církve jsou z roku 2014 z tehdejšího sboru Bratrské jednoty baptistů v Lovosicích, dnes samostatný sbor Křesťané Lovosice.
Má duše, tvůj Bůh tě volá do své audienční síně! Nekonečná čistota se snaží domluvit s nekonečnou ničemností! Bůh se sklání, aby mluvil s prachem! Neboj se toho setkání. Je to nejmilostivější a nejpodivuhodnější ze všech setkání. Sám Hospodin přerušuje mlčení! Vyslovuje tu nejlepší zvěst, jakou může ztracená duše nebo ztracený svět slyšet: „Bůh v Kristu usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění.“
Ideálem je, aby církev byla vždy duchovně zdravá, ale jsou určitá období, kdy je to nanejvýš důležité. Jedním z těchto okamžiků je jmenování starších. Jako příklad by nám měla stačit skutečnost, že náš Pán strávil celou noc na modlitbách, než ustanovil Dvanáct (Lk 6,12–16), a že církev v Antiochii se „postila a modlila“, než ustanovila dva evangelisty (Sk 13,1–3), což dokazuje nutnost duchovní přípravy před ustanovením starších.
Vdova je zvláštním předmětem Božího zájmu a lásky. Bůh přebývá v nejvyšším nebi, ve svém svatém příbytku, ale jeho oko sleduje všechno, co se děje zde na zemi, a v neposlední řadě se zaměřuje na vdovu v její zvláštní tísni. Sám to řekl, když se nám v Písmu dal poznat jako „obhájce vdov“.
Otec věřících Abraham činil poslušně všechno, co jen Bůh poručil, proti vlastnímu rozumu. Proto mu Bůh řekl: „Neboj se, Abrahame, já jsem tvůj štít a tvá přehojná odměna“ (Gn 15,1). A stalo se tak. Kolikrát mu hrozilo nebezpečí pro jeho manželku, kolikrát od hladu, kolikrát od nepřátel, odevšad jej vyvedl Pán Bůh, jeho štít.
Vedu si zápisník, do kterého si zaznamenávám věci, o které jsem Boha prosil a které mi splnil. Čas od času se k němu vracím a procházím ho. A kdykoli to udělám, jsem nadšený, když vidím některé pozoruhodné způsoby, jak Pán odpověděl na konkrétní modlitby. V posledním roce jsem zažil několik významných odpovědí na modlitby.