Poté, co se Lot od něho oddělil, řekl Hospodin Abramovi: „Rozhlédni se z místa, na němž jsi, pohlédni na sever i na jih, na východ i na západ, neboť celou tu zemi, kterou vidíš, dám tobě a tvému potomstvu až navěky. (Gn 13,14–15)
Bůh obnovil své sliby Abrahamovi hned poté, co se oddělil od Lota. A všimněte si: Lot se rozhlížel po zemi, co by si vybral, Abrahamovi Bůh říká, aby se rozhlédl. Lot si sám vybírá, co se mu líbí, Abrahamovi Bůh dává všechno, co Bůh vybral pro Abrahama. Dostaneš celou zemi – Lot se podíval jedním směrem, směrem k Sodomě, kam ho to přitahovalo. Abraham se má rozhlédnout do všech světových stran a dostane celou zemi. Apoštol Pavel v Ř 4,13 to vysvětluje tak, že toto zaslíbení se vztahovalo na celý svět, že dostane svět za dědictví. To zjevně odkazuje k nové zemi, kterou Bůh připravil pro ty, kdo ho milují a následují. Spolu se zemí Bůh zaslibuje potomstvo, jehož bude jako prachu země!
Písmo nám nikdy nedává pokyny bez toho, že by pro to existovaly dobré a podstatné důvody. O důležitosti vedení skupinou starších se více přesvědčíme, až budeme podrobněji probírat službu starších a diákonů; není však pochyb o tom, že bez plurality ve vedení jsou církve vystavené nebezpečí, že se omezí na jednoho člověka. A žádný jednotlivec nemá veškerou moudrost ani všechny dary potřebné pro všestranný růst místní církve.
Pamatuj, že v čase našeho života zde na zemi není okamžiku, abychom nesměli spoléhat na Boha – ať jsou naše těžkosti, potřeby a utrpení sebevětší. I když se zdá, že naše postavení je beznadějné, přece můžeme spoléhat na Boha a skládat v něm naději. Na konec se ukáže, že naše naděje nebyla marná – pomoc přijde, ovšem až tehdy, kdy Bůh sám určí.
Máme zde čtyři synonyma, která se používají o modlitbě. Jsou to slova, která se do určité míry překrývají, přesto každé z nich má svůj specifický a vyhraněný důraz. Pavel říká, že se mají konat, činit, dělat prosby, modlitby, přímluvy a díkůvzdání. Jednejte takto! Modlete se! To je příkaz Božího slova, to je náplň života církve.
Klíčem k dobrému životu v tomto padlém světě je křesťanský realismus. Mohl bych říci prostě „realismus“, protože skutečný svět, jak byl zjeven Bohem a jak v něj věří křesťané, je jediný svět, který máme. Skutečnost, že v něj ateisté, muslimové, buddhisté nebo sekularisté nevěří, neznamená, že je méně reálný. Je to jako s gravitací.
Zdá se mi, že s přechodem z placeného zaměstnání do důchodu nabývá otázka „K čemu jsou staří lidé?“ nového významu. Prozkoumejme několik způsobů, jimiž mohou starší lidé zvláště přispět svému okolí.
Náš příběh se odehrává v chrámu, kam Josef s Marií přinesli narozeného Pána Ježíše Krista, aby ho zasvětili Hospodinu a aby přinesli oběť za očištění Marie. Přišli z nedalekého Betléma (cca 12 km). A v chrámu, kam proudily tisíce lidí denně, se setkali s jedním konkrétním člověkem, kterého Bůh toho dne a v tu hodinu poslal do chrámu.
