Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet. Řekl mu: „Abrahame!“ Ten odvětil: „Tu jsem.“ (Gn 22,1)
Bůh není bezmocný. Bůh není jenom divák. Bůh není nezaujatý pozorovatel. Bůh jedná! Bůh chce svoje děti vyzkoušet podobně jako Abrahama. Bůh přichází a říká: „Dej mi to, co miluješ nejvíc!“ Jak by to bylo jednoduché, kdyby nám Bůh řekl, abychom mu dali svou modlu. Hned bychom se jí zbavili. Nechtěli bychom ji, protože máme nové srdce a nenávidíme modlářství. Ale Bůh to říká jinak … Dej mi svého syna, kterého miluješ. Dej mi svůj majetek, své peníze, své dítě, svého manžela nebo manželku, dej mi svůj dům, své auto, svého koníčka, svůj oblíbený pořad v televizi, svou milovanou politickou stranu, svůj oblíbený sport, svou práci, své touhy, své cíle, své představy …
Pavel dává efezské církvi celkem tři důvody, které ukazují, proč je tak důležité modlit se všechny, nejenom za některé lidi, proč se máme modlit i za vládce a za všechny v moci postavené a ty, kteří jsou nám nějakým způsobem nadřízení.
Pán Ježíš zřejmě říká: „Ta kapitola je má, to je můj úkol na světě, abych truchlící na Sijónu vedl k radosti a dával okrasu místo popela.“ Když to vidím, mám z toho radost. Rád bych vám to vychvaloval, ne, že bych vám to dovedl dát, abyste si to také chválili; to tak nejde, abych vás já z Písma přivedl k Bohu! Tak se to nemá. On se nejdříve nad vámi smiluje a dá vám důvěru k sobě samému a potom teprve máte důvěru k Písmu.
Všude v Písmu se hlásá, že jenom u Boha je bezpečí a kdo se k němu uteče, na toho žádné neštěstí nemůže dosáhnout. Proto není třeba to obšírně dokazovat, ale raději rozvážit, co a kde je ten hrad, bašta, věž, skála, štít Boží, kam se má uchýlit spravedlivý, a jak se tam má skrýt.
Na Velký pátek byl Pán Ježíš odsouzen a vydán Židům, byl ukřižován a byl pohřben. Jan říká, že se naplnilo proroctví: „Uvidí, koho probodli“ (J 19,37). Podívejme se nyní na toto proroctví ze tří úhlů pohledu z hlediska času – nejprve jako na zaslíbení spasení, dále na naplnění tohoto proroctví z přítomné chvíle, kdy došlo k těmto událostem na Golgotě a nakonec jako na minulou událost, tedy z naší současné perspektivy, jako na základ naší víry a nepohnutelný pilíř evangelia.
Představte si příběh marnotratného syna, který se vrátil domů. Předpokládejme, že když dorazil do domu, starší bratr mu přišel naproti. Předpokládejme, že starší bratr se stal vlídným a tvářil se přívětivě; a tu ho slyšíme říkat: „Pojď dál, bratře, vítej doma!“ Ale vidím, jak tam ten navrátilec stojí se slzami v očích, a slyším ho naříkat: „Chci vidět svého otce. Musím mu říct, že jsem zhřešil a dopustil se toho, co je zlé v jeho očích.“
Jako Boží děti si neustále potřebujeme připomínat, kdo je náš Bůh, jak je mocný, že je naprosto svrchovaný a vládne. Boží slovo jasně prohlašuje, že zvítězil – můžeme to vztáhnout jak na konkrétní události v dějinách, tak především na dílo kříže. Ježíš je vítěz!
