Tu Hospodin Abramovi řekl: „Věz naprosto jistě, že tvoji potomci budou žít jako hosté v zemi, která nebude jejich; budou tam otročit a budou tam pokořováni po čtyři sta let. (Gn 15,13)
„Věz naprosto jistě …“ – tohle je smlouva! Věz naprosto jistě! Je to jistota víry, jistota spasení. Bůh sám dává ujištění o tom, koho zachraňuje. Zachraňující víra v sobě nese také ujištění. A myslím, že můžeme říct s velkou mírou jistoty, že kde není ujištění o spasení, není ani zachraňující víra. Musíme se cele a naprosto spolehnout na dílo Pána Ježíše Krista. Boží Slovo nás ujišťuje, že chce, abychom věděli … (1J 5,13). Pro Abrahama to byla slova ujištění, slova, jimiž s ním Bůh ustavoval svou smlouvu. Odhaloval mu detaily této smlouvy. Ne všechny detaily, ale jenom některé zásadní. Bůh nám zjevuje jenom to, co sám chce a jenom tolik, kolik potřebujeme, nikoliv tolik, kolik bychom chtěli. Naše zvědavost je odsunuta stranou.
Začátek každého nového roku je pro nás určitou výzvou. Pokaždé se díváme dopředu a někdy jsme plní optimismu a díváme se s nadějí, jindy – a taková doba je zdá se nyní – se díváme spíše s obavami, ne-li přímo se strachem, co ten další rok zase přinese. Nicméně jako ti, kdo patří Pánu Ježíši Kristu, bychom se měli učit dívat se s moudrostí a s bázní před Bohem.
Poznávacím znamením křesťana je jeho důvěra v Kristovu lásku a opětované odevzdání svých citů Kristu. Nejprve víra vtiskne člověku svou pečeť tím, že duši umožní říci s apoštolem: „[Kristus] si mě zamiloval a vydal sám sebe za mě“ (Ga 2,20). Láska pak dává zpětný signál a na oplátku vtiskne do srdce vděčnost a lásku k Ježíši. „My milujeme jej, protože on nejprve miloval nás“ (1J 4,19).
Milujeme svatost Slova? Slovo je kázáno, aby potíralo hřích a podporovalo svatost. Milujeme ho pro jeho duchovnost a čistotu? Mnozí milují kázané Slovo výhradně kvůli jeho výmluvnosti a nápaditosti. Přicházejí na kázání jako na představení (Ez 33,31.32) nebo jako do zahrady trhat květiny – ale ne proto, aby si podmanili své choutky nebo očistili své srdce. Ti se podobají pošetilé ženě, která si maluje obličej, ale zanedbává své zdraví!
Žádný z přirozených darů není tak vzácný jako veselá a bystrá mysl, činorodý duch, vyrovnaná povaha a slunečná nálada, které povzbuzují člověka samotného i všechny, kteří ho znají. Veselost pozlacená milostí a posvěcená nejvíce připomíná mysl Kristovu. Vypovídá o pokoji s Bohem, o odevzdanosti do jeho vůle a o osvobození od nehezkých choutek a starostí.
Zbožný člověk přichází denně ke Kristu jako hříšník, který se sám zničil, a vzhlíží k němu jako k ustanovenému Spasiteli hříšníků. Snaží se být obmyt Kristovou krví ze všech svých hříchů a obnoven jeho Duchem podle Božího obrazu. Jedním slovem, jeho každodenní útěchou je: „Jenom v Hospodinu … je spravedlnost i moc“ (Iz 45,24).
V letošním roce (r. 2023) budeme přemýšlet nad vybranými texty z Janova evangelia. Cílem je oslava Pána Ježíše Krista. Chceme si ho neustále stavět před oči, což mimo jiné znamená zabývat se jeho Slovem. Chtěl bych vás, milí čtenáři, povzbudit k tomu, abyste se v tomto roce, kromě svého pravidelného čtení Písma ještě více změřili na Janovo evangelium. Jeden z mých návrhů je přečíst každý den jednu kapitolu Janova evangelia, a když dojdete na konec, začněte zase od začátku, a pořád dokola.
