Potom táhli dál. Na okolní města padl děs Boží; proto Jákobovy syny nepronásledovali. (Gn 35,5)
Bůh dává strach mezi pronárody, takže nechávají Jákoba na pokoji. Bůh tady jedná ve prospěch svého lidu a znovu tak potvrzuje své slovo, které dal Jákobovi, že ho bude chránit. Naplňuje své slovo, dovádí ho do praktických důsledků a zároveň naplňuje okolní města děsem. Padl na ně děs Boží, proto Jákobovy syny nepronásledovali. Bůh může skutečně použít i strašlivé věci k tomu, aby vzbudil mezi lidmi Boží bázeň. Ale nikdy to není důvod k tomu nebo výmluva pro to, abychom se hříšných věcí dopouštěli my sami. Bůh nás naopak vede k posvěcení. Proto se modleme za to, aby nám Pán dával lásku k jeho Slovu, aby nám dával touhu po něm, protože to nejsou samozřejmé věci, ale hrají důležitou roli v tom, jak budeme jeho Slovo přijímat.
Pokračujeme ve výkladu 1. Timoteovi a máme před sebou velmi silný, krásný a zajímavý text, ale také text, kterým začíná nejvíce kontroverzní oddíl v tomto listu, oddíl, který se týká role žen v církvi, oddíl, který je velmi diskutovaný, některými lidmi nenáviděný a dalšími překrucovaný a zneužívaný.
A nyní si představme, milí v Kristu přátelé, že je nám to již z milosti dáno, že všichni velmi toužíme po tom, abychom vešli do Božího odpočinutí. Šťastní jste vy lidé, kteří po tom velice toužíte! Vám jistě bude dáno. Vy vejdete do Božího odpočinutí. Ale jak?
Evangelium ukazuje bedlivou snažnost lidu, naslouchajícího slovu Božímu z úst Kristových jakožto příklad, abychom i my snažně naslouchali slovu Páně. Dále ukazuje, kterak Pán Ježíš s láskou kázal slovo Páně, protože bezprostředně před tím se praví v evangeliu: „Ježíš procházel městy a vesnicemi a přinášel radostnou zvěst o Božím království; bylo s ním dvanáct učedníků a některé ženy uzdravené od zlých duchů a nemocí.“ Tím pobízí a tříbí stav duchovní.
Německý císař v dávných dobách, kdy papežové byli papeži, urazil jeho Nesvatost, a než mu byla navrácena přízeň, musel stát tři dny (myslím, že to tak bylo) před hradní branou v hlubokém sněhu, v kruté zimě a činit pokání. Sám jsem viděl v Římě i na jiných místech před starobylými kostely nekrytá místa vystavená větru a dešti, letnímu žáru i zimnímu mrazu, kde museli stát odpadlíci, někdy i celé roky, než mohli být přijati zpět, pokud se dopustili nějakého přestupku proti církevním předpisům.
Modlitba a Boží slovo jsou nejlepší a nejsilnější zbraně, které nám Pán svěřil. Patří k sobě a jsou spolu vzájemně propojené a na nás je, abychom je správně, dobře a účinně používali. K tomu mohou posloužit také některé články z tohoto čísla časopisu.
Vzpomínám si na příběh, který vyprávěl William Dawson, jemuž naši přátelé wesleyáni říkali Billy Dawson, což byl jeden z nejlepších kazatelů, kteří kdy vystoupili na kazatelnu. Jednou kázal na text: „Skrze tohoto člověka se vám zvěstuje odpuštění hříchů.“ Poté, co přečetl svůj text, klesl za kazatelnu, takže ho nebylo vidět, jen bylo slyšet hlas, který říkal: „Ne ten muž na kazatelně, který vám zmizel z očí, ale ten muž v Bibli. Člověk popsaný v Písmu je ten, skrze něhož je vám zvěstováno odpuštění hříchů.“
Charles Spurgeon
