Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země.“ (Gn 8,22)
Máme mít jistotu, že Bůh bude udržovat podmínky života na zemi, aby lidé mohli žít, aby měli co jíst, aby nepřestala setba a sklizeň. Po násilí předpotopního světa a po soudu potopy přichází požehnaná jistota. Bůh sám se zaručuje za to, že dění v tomto světě bude mít svůj řád. Až do dne posledního soudu všechno poběží podobným způsobem, jako se to dělo před potopou. A bude to s Božím souhlasem. Dokud nepřijde onen den, den soudu, den příchodu Pána Ježíše Krista, který se zjeví v plameni ohně a pozře každou bezbožnost a nepravost, každé rouhání. Bůh je naprosto věrný. Vytrhl nás z hříchu a z temnoty a postavil nás do světla. A zaslíbil nám novou zemi a nové nebe. Přísahal sám při sobě.
Efezským 4,32 se objevuje na konci dlouhé řady napomenutí pro církev. Zní: „Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.“ Pamatujte, že toto je napsáno církvi. Ať už tedy svět vypadá jakkoli, církev by měla tento verš ztělesňovat a odlišovat se od chování světa. Přinejmenším bychom měli být k sobě navzájem laskaví.
Soudit druhé je přivlastňování si výsady Boha, který je Soudcem celého světa. Je to usednutí na jeho soudnou stolici a převzetí jeho práce, jako byste řekli: „V této věci budu Bohem já.“ Pokud je ten, kdo si přisvojuje Kristovu funkci, aby se stal univerzálním vládcem a hlavou církve, nazýván antikristem, pak si dokážete představit, co dělá ten, kdo se (byť jen v jednom bodě) staví na místo Boha.
Tento v mnoha ohledech kontroverzní puritán byl skutečně Božím nástrojem. Neměl formální teologické vzdělání, studoval sám nebo s pomocí soukromých učitelů. Navzdory chartrnému zdraví a trvalým bolestem, které ho sužovaly celý dospělý život, se stal anglikánským duchovním a ve 26 letech začal sloužit v Kidderminsteru, kde byl až do roku 1661 – s pětiletou přestávkou v letech 1642–1647, kdy byl během občanské války kaplanem v parlamentním vojsku.
Musí nám naše nedostatky a slabosti bránit v účinné službě? A jak bychom měli smýšlet o ostatních členech církve, kteří mají zjevné, omezující nedostatky?
James Alexander Stewart zažíval jako evangelista obrovský úspěch. Ve věku 20 let byl tak vyhledávaný, že kázal čtyřikrát nebo pětkrát denně. Svůj čas také vyplňoval evangelizací na ulicích a v domácnostech. To bylo pro mladého muže příliš, aby to zvládl sám. Stewart k tomu řekl ...
Náš milostivý Spasitel nás chce přivést k poznání nebeských věcí. Proto mluví v podobenství o svatbě tělesné, aby přivedl náš rozum ke svatbě duchovní. Takže raduje-li se kdo, že je zván na svatbu tělesnou, o to víc se má radovat, že je zván na svatbu duchovní; bál-li by se kdo, aby nebyl vyhnán ze svatby tělesné, aby se daleko více bál, aby nebyl vyvržen od svatby věčné, a k tomu spoutaný vyvržen ven do temnoty. Takto chtěl Spasitel učit své učedníky i nás, proto mluvil v podobenství, jak říká evangelium: „A Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích: ‚S královstvím Božím je to tak …‘“
Toto je první zaslíbení padlému člověku. Obsahuje celé evangelium a podstatu smlouvy milosti. Do značné míry se naplnilo. Semeno ženy, totiž náš Pán Ježíš, bylo rozdrceno na patě, a bylo to strašné rozdrcení. Jak strašné bude konečné rozdrcení hadovy hlavy! To se prakticky stalo, když Ježíš sňal hřích, porazil smrt a zlomil moc satana; ovšem teprve při druhém příchodu našeho Pána a v den soudu dojde k úplnému naplnění.
