Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země.“ (Gn 8,22)
Máme mít jistotu, že Bůh bude udržovat podmínky života na zemi, aby lidé mohli žít, aby měli co jíst, aby nepřestala setba a sklizeň. Po násilí předpotopního světa a po soudu potopy přichází požehnaná jistota. Bůh sám se zaručuje za to, že dění v tomto světě bude mít svůj řád. Až do dne posledního soudu všechno poběží podobným způsobem, jako se to dělo před potopou. A bude to s Božím souhlasem. Dokud nepřijde onen den, den soudu, den příchodu Pána Ježíše Krista, který se zjeví v plameni ohně a pozře každou bezbožnost a nepravost, každé rouhání. Bůh je naprosto věrný. Vytrhl nás z hříchu a z temnoty a postavil nás do světla. A zaslíbil nám novou zemi a nové nebe. Přísahal sám při sobě.
Pro nás učinil všechno a všechno nám dal. Nejenže stvořil tuto zemi a dal ji nám, ale dal nám svůj obraz, do kterého nás stvořil. A když jsme padli, dal nám i to nejdražší: dal nám svého Syna. Abychom nezůstali ve svém pádu, poslal ho, aby se stal naším Spasitelem za cenu potupné smrti a utrpení. Vydal ho za nás za všechny. Toho, který hřích nepoznal, „učinil hříchem kvůli nám, abychom se v něm stali Boží spravedlností“ (2K 5,21).
Novoroční číslo sedmého ročníku našeho časopisu vám přináší pár článků na povzbuzení, krátký portrét anglického puritána Richarda Baxtera, jehož drobné dílko jsme právě vydali (a na ukázku jednu kapitolu z této publikace). Nechybí samozřejmě ani další souhrn příspěvku z podzimní konference organizace Health and Truth, která se věnovala reakci církve na covid, tentokrát od lékařky Liz Evansové.
Slyšeli jste někdy argument, který použil starý dobrý křesťan proti nevěřícímu lékaři? Lékař řekl, že duše neexistuje, a zeptal se: „Viděl jste někdy duši?“ „Ne,“ odpověděl křesťan. „Slyšel jste někdy duši?“ „Ne.“ „Cítil jste někdy vůni duše?“ „Ne.“ „Ochutnal jste někdy duši?“ „Ne.“ Ucítil jste někdy duši?“ „Ano,“ odpověděl muž, „cítím, že ji v sobě mám.“ „No,“ řekl lékař, „čtyři smysly proti jednomu, máte na své straně jen jeden.“ „Dobře,“ řekl křesťan, „viděl jste někdy bolest?“ „Ne.“ „Slyšel jste někdy bolest?“ „Ne.“ „Cítil jste někdy vůni bolesti?“ „Ne.“ „Ochutnal jste někdy bolest?“ „Ne.“ „Pocítil jste někdy bolest?“ „Ano.“ „A to podle mě stačí k dokázání, že bolest existuje, ne?“ „Ano.“
Odpočinek! Jak lahodné pomyšlení pro mnoho unavených pracantů! Odpočinek! Mnozí tě pronásledují jako přízrak – a málokdo tě nakonec najde, protože ačkoli láska k odpočinutí je velká, láska k zisku je větší. „Nemohl bych rozšířit své podnikání – zvětšit svůj sklad nebo mít druhé podnikání v jiné ulici? Je pravda, že moje podnikání je již dost velké; můj čas a síly jsou již značně vytížené; ale pak bych rychleji zbohatl a brzy bych mohl odpočívat!“ Tak často mluví obchodníci.
Nicki Gaylard „vážně zvažuje“ podání žaloby na ministerstvo školství poté, co dívky z 9. třídy – včetně její 14leté dcery – byly vystaveny vysoce nevhodnému a explicitnímu sexuálnímu obsahu. Během této prezentace přednášející zmínili praktiky včetně zoofilie a řekli dívkám, aby „to ale nehledaly na Googlu“. Prezentace také obsahovala odkazy na lidi, kteří mají sex se sourozenci, přičemž přednášející používali termíny „sesterská láska“ a „bratrská láska“.
Apoštol neříká, že všechny věci jsou dobré, ani že utrpení je ze své podstaty příjemné. Utrpení je samo o sobě hořkým plodem pádu (Gn 3,16–19). Bolest, ztráta, nemoc a smutek jsou skutečné zlo. Přesto Písmo hovoří s neochvějnou jasností: svrchovaný Bůh způsobuje, že i tato utrpení působí k dobru jeho vykoupeného lidu. Ne náhodou. Ne kvůli lidské odolnosti. Ale díky jeho moudré, svaté a otcovské prozřetelnosti.
