Noe udělal všechno, jak mu Hospodin přikázal. (Gn 7,5)
To je refrén víry – věřil, a podle toho jednal. Také nás Bůh volá k tomu, aby jeho vůle byla naším pokrmem. Co nám přikazuje? Především a na prvním místě, abychom věřili v toho, kterého on poslal. Odtud potom plyne všechno ostatní. To je spasení z milosti skrze víru a na něj navazuje chození s Bohem, které se projevuje úplně stejně, jako v životě Noeho – poslušností Bohu a jeho Slovu. Bůh nás volá ke Kristu, a my přicházíme, držíme se ho, následujeme ho, a čím víc ho poznáváme, tím víc ho milujeme a tím horlivěji ho posloucháme. Jdeme do Božího slova, učíme se z něj a jednáme podle toho, co čteme v jeho Slově. To je chození s Bohem.
Před nedávnem (21. 10. 2014) jsem dostal email s údajným proroctvím a s prosbou o jeho rozsuzování. Ačkoliv tento email nebyl adresován přímo mě, ale byl mi přeposlán, vzhledem k množství adresátů z celé republiky (kteří byli uvedeni v kopii originálního emailu), jsem nepovažoval za nevhodné přispět svým dílem k rozsuzování tohoto „proroctví“.
Ve Skutcích 20, jak si pamatujete, se Pavel setkal s efezskými staršími a řekl jim: „se slzami v očích jsem po tři roky ve dne v noci každému z vás neustále ukazoval cestu… Vím, že… i mezi vámi samými povstanou lidé, kteří povedou scestné řeči, aby strhli učedníky na svou stranu.“ Být pastorem, starším ve sboru znamená, že máte povinnost podle způsobilostí pro pozici pastora v Titovi 1 být schopen ukázat na omyl a předložit proti němu biblické argumenty. Tak se staráte o stádo. Tak ho chráníte.
Kdo se, jak říkáš, bude vážné snažit polepšit svůj život? Na to odpovídám: Ani jediný člověk. A nikdo ani (sám od sebe) nemůže. Tito tvoji sebe-napravovatelé, kteří jsou bez Ducha Božího, se vůbec o Boha nezajímají, protože jsou to pokrytci. Ale vyvolení a ti, kdo se bojí Boha, budou Duchem Svatým napravováni, zatímco ostatní bez nápravy zahynou.
Jakub se obrací k těm, kteří jsou blízcí jeho srdci, aby je odvrátil od nebezpečí, které každému hrozí. Položme si nejdříve otázku koho má Jakub na mysli – jde o věřící, kteří od víry odpadli, nebo hovoří o evangelizaci těch, kteří evangelium ještě neslyšeli? První část verše naznačuje, že hovoří k věřícím, protože je oslovuje: „bratři moji“. Jakub nás upozorňuje na to, že opravdovou spásnou víru provází změna života a jednání.
List Titovi je adresován Pavlovu příteli a vyslanci, který ho měl zastoupit v práci na Boží vinici na ostrově Kréta. Jeho hlavním tématem je souhrn toho, jak mají křesťané zdobit, zkrášlovat učení o Boží milosti svou zbožností a dobrými skutky.
V táboře, jehož členové prohlašují, že patří Pánu, se vyskytuje zlo tak hrubé, tak nestoudné ve své opovážlivosti, že i duchovní muži s tím nejslabším zrakem si ho mohou jen stěží nevšimnout. Během několika posledních let se vyvinulo abnormální, pro zlo nevídanou rychlostí. Působilo jako kvásek, dokud neprokvasilo celé těsto.
