Dále Bůh řekl: „Toto je znamení smlouvy, jež kladu mezi sebe a vás i každého živého tvora, který je s vámi, pro pokolení všech věků. Položil jsem na oblak svou duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí.“ (Gn 9,12–13)
Znamením této smlouvy se stává duha. Znamení smlouvy je vlastně takovou pečetí, podpisem smlouvy. Zářící duha zrcadlí zářící Boží milost a slitování. Zářící duha je potvrzením Božího rozhodnutí, že už nezahladí zemi potopou. Nevíme, jestli lidé znali duhu i před potopou, ale není to nakonec vůbec podstatné. I kdyby ji znali už dřív – a nemuseli, protože to mohlo na zemi vypadat trochu jinak – teprve nyní se duha stává znamením smlouvy. A znovu si můžeme všimnout, že znamení je spojeno s obsahem smlouvy. Když pršelo a potom přestalo, znamení se pravděpodobně objevilo. S každým deštěm mohli lidé propadnout panice, že znovu přijde to, co tady bylo a země bude znovu zatopena potopou a všechno živé zahyne, ale potom přestalo pršet a objevila se duha a lidé si měli připomenout Boží slib.
A proto, milí přátelé v Kristu, nemysleme si, že skutky samy o sobě jsou v Božích očích tak cenné! Cenné je to, co je v srdci a z čeho ty skutky pocházejí. Když je v nich dětská víra, důvěra, synovská poslušnost a láska, to je v Božích očích cenné. A když toho v srdci není, tak skutky mohou být sebevětší, ale v Božích očích neznamenají nic.
Je nezbytné, aby se lidé ve svém jednání nedrželi pouze toho, co se zdá být čestné, užitečné nebo vhodné, ale především toho, co je založeno na víře. I když je mnoho věcí slušných a čestných, ne všechny vedou ke spáse. Některým, byť by se zdály být dobré a poctivé, se dokonce musíme vyhnout skrze víru, protože za nimi hned následuje porušení Božího přikázání, přestože se jeví jako tak dobré.
„Bílá lilie bezúhonného života!“ Pohled na čisté a neposkvrněné náboženství, který je v této definici prezentován, byl charakteristický pro Jakuba, přezdívaného Spravedlivý, který byl pro svou přísnou zbožnost ctěn i Židy a jehož jednoduché bílé roucho bylo symbolem jeho bezúhonného charakteru. Ať už je náš pohled na křesťanské doktríny jakýkoli, musíme dbát na to, aby jejich výsledkem byl čistý a svatý život.
- Spravedlnost a právo jsou pilíře tvého trůnu, před tebou jde milosrdenství a věrnost. (Ž 89,15)
Spravedlnost a právo podpírají Hospodinovu vládu. Bůh je Pánem spravedlnosti a práva. Jeho soudy jsou naprosto spravedlivé, pravdivé a správné. Bůh je také obhájcem spravedlnosti a práva – a tam, kde jich ubývá, přichází Bůh se svými soudy, aby zjednal nápravu. V posledních letech to můžeme vidět také v naší zemi.
Když se v Římě kanonizovali svatí, mívali tam „Advocatus Diaboli“ neboli ďáblova advokáta, který se proti kanonizované osobě ohrazoval a předkládal všechny možné námitky. Zdá se zvláštní, že mnozí lidé dělají ďáblova advokáta (Advocati Diaboli) sami proti sobě.
Když loni ministerstvo školství (DfE) zveřejnilo verzi pokynů „Keeping Children Safe in Education“ (Bezpečnost dětí ve vzdělávání – KCSIE) pro rok 2024, obsahovaly užitečné informace o tom, jak by měly školy v Anglii reagovat, když se setkají s dítětem, které uvede, že je LGBT. Ale místo toho, aby se tato část stala zákonem, bylo v prohlášení uvedeno, že tyto odstavce zůstávají předmětem přezkumu. Toto prohlášení o přezkoumání bylo nyní zrušeno.
