Dnešní oznámení (článek je z 3. 10. 2025 - pozn. red.), že anglikánská církev jmenovala Dame Sarah Mullally svou první ženou v úřadu arcibiskupa z Canterbury, není jen novým historickým milníkem, ale také dalším důkazem toho, že tato instituce – nedokážu ji nazvat církví – se již před desítkami let odchýlila od víry.
Nemůže být k jeho slávě, aby jeho následovníci byli slabí a zvetšelí, slábnoucí a kolísaví, odpadlí a nestálí. Lidé ho budou posuzovat podle nich a budou považovat jeho světlo za skomírající, pokud nedokáže udržet záři a oheň v těch, kteří ho následují. Kromě toho, jak velká musí být bolest v jeho srdci, když ti, kterým věnoval bolest a péči, ho zklamou a podvedou!
Co byste měli hledat, když si vybíráte novou církev? Tento článek vám snad odpoví na tuto otázku nebo vám alespoň poskytne několik důležitých podnětů k zamyšlení. CARM samozřejmě důrazně doporučuje, aby se lidé drželi dál od mormonismu, svědků Jehovových, katolicismu atd. Ale s ohledem na všechny ty tisíce církví je nemožné každou z nich prozkoumat a vydat doporučení. Kromě toho mají lidé různé preference, pokud jde o styl hudby, tradiční nebo moderní bohoslužby, zaměření na mladší nebo starší lidi atd., takže je zřejmé, že úkol je ještě obtížnější.
Dovolte mi začít tento článek o vzpomínkové bohoslužbě za Charlieho Kirka něčím, co se může zdát jako odbočka, ale ujišťuji vás, že tomu tak není. Nejsem Američan. Pocházím ze Severního Irska. A každý Štědrý den v 15 hodin se miliony Britů scházejí, aby si poslechly královský vánoční projev, který reflektuje uplynulý rok. Než královna Alžběta II. zemřela, často se otevřeně zmiňovala o Ježíši Kristu, obvykle s odkazem na jeho lásku nebo soucit. Byla podle všeho oddanou věřící a myslela to upřímně. My, britští křesťané, jsme se radovali z této ojedinělé příležitosti, kdy veřejná osobnost mohla otevřeně vyjádřit svou křesťanskou víru, jakkoli jemné a vágní se nám to mohlo zdát. A jsme hluboce zarmouceni tím, že ji nahradil její syn Charles, který takovou víru postrádá.
Bárak dal přednost Debóřině přítomnosti před neviditelnou, ale jistou pomocí Všemohoucího Boha. Byl to Hospodin, kdo mu přikázal, aby své síly přesunul k řece Kíšon, a slíbil, že mu vydá Siseru do rukou. Ale zdálo se, že není schopen povznést se nad velkolepost tohoto plánu. Jestliže bude mít po boku Debóru, půjde, ale jinak ne. V Židům 11,1–40 je zmíněn jako jeden z hrdinů víry, ale jeho víra spočívala spíše v Debóřině vlivu u Boha než v jeho vlastní. Tak přišel toho velkého dne vítězství o korunu.
Zpráva o smrti Voddieho Bauchama Jr. včera, 25. září 2025, byla pro mnohé velkým šokem. Bylo to náhlé a nečekané. Podle Founders Ministries zemřel po náhlé zdravotní příhodě.
Dnes se zamyslíme nad tím, jak volby souvisí s donedávna tolik opakovaným textem z Římanům 13, kde se mluví o podřizování se autoritám. Žijeme v republice, což znamená, že země není ve vlastnictví panovníka, ale je to „věc veřejná“ (z lat. res publica), tedy záležitost občanů. Stát není ve vlastnictví jednotlivce, ale je spravován ve veřejném zájmu, tedy ve prospěch občanů.
28. září slavíme státní svátek nazvaný Den české státnosti. Tradičně je spojován s knížetem Václavem, jehož nechal r. 935 zavraždit jeho bratr Boleslav. Václav nebyl prvním křesťanem na českém knížecím stolci, ale jeho vražda spolu s předchozí vraždou jeho zbožné babičky Ludmily měly nepochybně velký vliv nejenom na utváření české státnosti, ale také na rozšíření křesťanství v naší zemi. Máme skutečně dlouhou křesťanskou tradici a můžeme (a měli bychom) na ni být hrdí.
Milí přátelé v Kristu, toto je stanovisko apoštola, jako by řekl: Nemá to být tak, jak si myslíte, že vám budu předkládat nějaké vymyšlené báje; jsou to fakta, tak se to má. A to je vždy z Boží milosti i mé stanovisko. To, co vám předkládám, nejsou žádné vymyšlené báje, ale skutečné věci. To je stanovisko celé Boží církve.
Mnoho křesťanů prožívá úzkost, když se sami sebe ptají: „Kdy mám opustit svou církev?“ Je to důležitá otázka, která zahrnuje mnoho faktorů. Jednoduše řečeno, neexistuje jednoduchá a vyčerpávající odpověď. Doufám však, že se mi v tomto článku podaří nastínit některé z úvah nad touto otázkou.
Místní církve v Novém zákoně spolupracovaly při evangelizaci a v charitativních projektech. Jejich spolupráci při evangelizaci lze vidět v tom, že jeruzalémská církev vyslala Barnabáše, aby pomáhal v Antiochii (Sk 11,22–24), v tom, že církev v Lystře vyslala Timotea, aby spolupracoval s Pavlem (Sk 16,1–3 ve srovnání s 1Tm 4,14), a ve sdílení lidských a finančních zdrojů pro šíření evangelia (Sk 20,4, Fp 4,14–16).