Avšak proti pronárodu, jemuž budou otročit, povedu při. Potom odejdou s velkým jměním. (Gn 15,14)
Bůh chce, abychom jednali podle toho, co je zjevné. To je také nejdůležitější princip našeho čtení a studia Božího slova. Co je zjevné a jasné, podle toho se máme zachovat, to máme dělat. To ostatní nám Bůh zjeví ve svém čase. Abraham se nedozvěděl nic o zemi, v níž budou trpět jeho potomci. Nevěděl, že to bude Egypt. Nedozvěděl se nic o Božím trestu, který kvůli zotročení Izraele dopadne na egyptský národ, o deseti ranách, které dopadnou na egyptský lid se zničující silou a destruktivní mocí. Ale na druhé straně by bylo s podivem, kdyby slova „odejdou s velikým jměním“ nepřipomněla Abrahamovi jeho vlastní zkušenost z Egypta. Tomu, kdo hledá, se Bůh dává poznat.
Organizace Wycliffe Bible Translators (Viklefovi překladatelé Bible) slaví „historický“ milník, neboť Bible byla nyní kompletně přeložena do 800 jazyků.
Ačkoli neexistuje žádný stoprocentně spolehlivý a neomylný systém, jak rozpoznat skutečné zneužívání, domnívám se, že existují určité klíčové znaky, podle nichž lze takového pastora rozpoznat. Začněme prvním znakem. A je na prvním místě z dobrého důvodu. Typickým a charakteristickým znakem pastora, který se dopouští zneužívání, je dlouhá řada zničených vztahů.
Drahý Pane, jak mohu najít slova dost posvátná a něžná, abych vystihla myšlenky, které jsi vložil do mého srdce? Ó, pomoz mi, abych vyprávěla pouze o tom, co jsem slyšela, viděla a čeho se mé ruce dotkly, o Slově života! Polož svou ruku na mou, když držím pero, aby psalo pouze podle tvojí vůle a tvou mocí, neboť se třesu před úkolem, který mám před sebou!
Duchovní zneužívání tedy nastává, když duchovní vedoucí – například pastor, starší nebo vedoucí křesťanské organizace – využívá své pozice duchovní autority takovým způsobem, že manipuluje, panuje, šikanuje a zastrašuje ty, kteří jsou mu podřízeni, a používá to jako prostředek k dosažení toho, co považuje za biblické nebo duchovní cíle. Podívejme se na několik charakteristik této definice.
Jeroným Pražský (1377–1416) byl upálen na hranici v Kostnici. a jeho popel byl vhozen do Rýna stejně jako Husův.
Proces trval pět dní. Na závěr Jeroným pronesl rozsáhlou řeč, v níž shrnul svou filozofii, odmítl odvolat údajné bludy a navíc se zastal i učení Husova a odsoudil jeho nespravedlivý ortel. Uvedl také, že klidně podstoupí jakoukoli smrt. Dostal pak dva dny na rozmyšlenou, kdy mu byly nabízeny různé kompromisy. Stejně jako Hus však odmítl.
Na počátku 15. století se středověký svět otřásal v základech. Dvě hlavní autority, papež a císař, ztrácely svou dřívější vážnost a lidé, unaveni rozkladem církve i státu, začali hledat nové prameny pravdy, které by stály na pevnějších základech než jen na pouhé autoritě. V tomto vypjatém období se český národ stal průkopníkem evropské reformace. Z prostředí pražské univerzity vzešly dvě klíčové postavy, které nespokojenost se stavem církve dovedly až k hranici – Jan Hus a jeho neméně významný druh, mistr Jeroným Pražský.
