Noe udělal všechno, jak mu Hospodin přikázal. (Gn 7,5)
To je refrén víry – věřil, a podle toho jednal. Také nás Bůh volá k tomu, aby jeho vůle byla naším pokrmem. Co nám přikazuje? Především a na prvním místě, abychom věřili v toho, kterého on poslal. Odtud potom plyne všechno ostatní. To je spasení z milosti skrze víru a na něj navazuje chození s Bohem, které se projevuje úplně stejně, jako v životě Noeho – poslušností Bohu a jeho Slovu. Bůh nás volá ke Kristu, a my přicházíme, držíme se ho, následujeme ho, a čím víc ho poznáváme, tím víc ho milujeme a tím horlivěji ho posloucháme. Jdeme do Božího slova, učíme se z něj a jednáme podle toho, co čteme v jeho Slově. To je chození s Bohem.
Požádal vás někdy někdo, abyste mu pomohli ukončit život? Nebo mu alespoň podali pomocnou ruku? Nebo ho možná doporučili organizaci Dignitas ve Švýcarsku? Jako zdravotní sestra, konkrétně jako sestra v paliativní péči v onkologii, se s takovými žádostmi setkávám poměrně často.
Celkově mi připadá, že západní křesťanství je jako oddělení umírajících pacientů na dýchacích přístrojích. Bez pomoci nemohou dýchat. Kdyby jim nebyl do plic vháněn vzduch, zemřeli by. Věřící se tedy scházejí v neděli (většina z nich jen jednou) a vdechují dávky duchovního kyslíku prostřednictvím hymnů, písní, modliteb, čtení z Bible a kázání. To stačí, aby se udrželi naživu, dokud si příští neděli znovu nenasadí svůj dýchací přístroj. Takže úplně neumírají, ale pravděpodobně brzy umřou.
Dr. Liz Evansová, bývalá lékařka NHS (britská Národní zdravotní služba) a spoluzakladatelka UK Medical Freedom Alliance (UKMFA), přednesla kritickou analýzu společenských, lékařských a církevních reakcí na pandemii covid-19, přičemž se zaměřila na porušení etických zásad a selhání církve při dodržování křesťanských principů. Níže je uveden podrobný souhrn jejích klíčových bodů, které jsou tematicky uspořádány:
Celá země se od základů hroutí. Podpalubí Titaniku nezadržitelně zaplavuje voda, ale na horní palubě dál hraje hudba a vesele se tančí. Lidé si naivně myslí, že když to ještě chvíli vydrží, všechno se vrátí do starých kolejí a svět bude zase takový, jaký byl. Nebude. Jako křesťané nesmíme být naivní, ale musíme být realisté, vidět, co se děje a správně to ve světle Božího slova pojmenovat. Bůh soudí zemi. Soudí ji kvůli bezbožnosti, která vládne a rozmáhá se. Za to musí patřit Bohu naše chvála, i když jsme součástí této hroutící se stavby.
Efezským 4,32 se objevuje na konci dlouhé řady napomenutí pro církev. Zní: „Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.“ Pamatujte, že toto je napsáno církvi. Ať už tedy svět vypadá jakkoli, církev by měla tento verš ztělesňovat a odlišovat se od chování světa. Přinejmenším bychom měli být k sobě navzájem laskaví.
