Teistická evoluce (nazývaná také evoluční stvoření) získává v evangelikálních kruzích stále větší vliv a mnozí jsou tím znepokojeni. Je však skutečným problémem? V tomto článku tvrdím, že teistická evoluce je založena na hlubším problému než je přijetí milionů let, který má ve skutečnosti své kořeny v odmítnutí autority Písma v reakci na tvrzení vědecké většiny.
Dnes je velikonoční neděle, kdy si víc než jindy připomínáme vzkříšení Pána Ježíše Krista a dneska budeme mluvit o Boží moci, kterou byl Pán vzkříšen z mrtvých. Díky působení této moci totiž věříme v Krista – jenom díky této moci jsme uvěřili. Tato Boží moc se v plnosti projevila právě ve vzkříšení Pána Ježíše Krista z mrtvých. Ale tato Boží moc působí také v nás, protože i my jsme duchovně vzkříšeni a posazeni spolu s Pánem na nebeských místech.
V současné době se hodně mluví o eutanazii a katastrofálně se prosazuje její legalizace pod hlavičkou tzv. asistovaného umírání. O tomto tématu jsem již dříve psal. Zde bych se rád zamyslel nad tím, jak přistupujeme ke smrti. Víme jako křesťané, jak „dobře umřít“? Takovou frázi hojně používali naši předkové ve víře, ale dnes ji slyšíme jen zřídka. Obávám se, že to svědčí o tom, že jsme se v této oblasti začali méně podobat našim předkům a více těm, kteří žijí v naší společnosti kolem nás.
Ty jsi byl zástupcem nás hříšných přestupníků a naše hříchy, které na tebe nebeský Otec uvalil, jsi vnesl na své tělo na dřevo kříže. Tehdy jsi rozdrtil hlavu starého hada, ďábla, pohltil jsi peklo a jeho muka, umořil jsi věčnou smrt, smířil jsi nás s Bohem Otcem a upevnil věčný pokoj.
Velký pátek nám připomíná ten jedinečný den, jaký od stvoření světa nebyl a kromě posledního dne ani nebude. Den, kdy byl Boží Syn, náš Pán Ježíš Kristus, pro nás ponořen do moře utrpení; zatčen, postaven před soud, falešně obviněn, nevinně odsouzen, bičován, zesměšňován, přibit na kříž rukama i nohama, vyvýšen mezi nebem a zemí, vystaven všem na odiv jako ponížený a nejbolestnější a nejstrašlivější smrtí usmrcen.
Tato část Janova vyprávění o Kristově umučení obsahuje velmi zajímavé detaily, které Matouš, Marek a Lukáš mlčky pomíjejí. Důvod tohoto mlčení nám není sdělen. Postačí však, když si uvědomíme, že jak ohledně toho, co zaznamenali, tak ohledně toho, co nezaznamenali, psali všichni čtyři evangelisté na základě Boží inspirace.
Toto číslo je – a nemůže tomu být jinak – zaměřeno na tradiční událost, kterou si jako křesťané každé jaro připomínáme – a to je ukřižování a vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista. Jakkoliv je to středobod naší víry a v Památce Páně si to připomínáme, kdykoliv se scházíme, skrze společné lámání chleba a pití vína, přesto je onen tradiční den Velikonoc magnetem, který nás přitahuje a vede nás k ještě hlubšímu zamyšlení nad událostmi Pánova utrpení na kříži Golgoty a jeho slavného vzkříšení.
Jistota vzkříšení nás povznáší nad hrůzu, která by jinak obklopovala rozpad našeho těla. Dítě vidí člověka, který hází drahý kov do tavicího kotle, a je z toho smutné, protože se ničí krásné stříbro; kdo však ví, co je to přetavení, chápe, že při tomto procesu nedojde k žádné ztrátě. Z tohoto stříbra bude odstraněna pouze struska a čistá roztavená hmota vylitá do krásné formy přitom může zdobit královský stůl. Nuže, moji bratři, jsme si jisti, že ztráta tohoto bídného těla je jasným ziskem, neboť ono nové bude vytvarováno podle slavného těla Pána Ježíše?
