Ukáže-li se na oblaku duha, pohlédnu na ni a rozpomenu se na věčnou smlouvu mezi Bohem a veškerým živým tvorstvem, které je na zemi.“ (Gn 9,16)
Pavel nazývá ty starozákonní věci stínem, který měl vést lidi ke Kristu. A tímto stínem jsou i smlouvy. I ony nás mají vést jediným směrem – k nové smlouvě, která je zpečetěná Kristovou krví, k evangeliu Pána Ježíše Krista. Smlouva s Abrahamem byla postavená na víře – ve smlouvě budou ti, kdo věří a mají znamení smlouvy, obřízku. Obřízka těla měla ukazovat na obřízku srdce (viz Ř 2,28–29; Dt 10,16). A o obřízku srdce šlo od samotného začátku, tedy o srdce, které věří a které se vírou pevně drží Boha a jeho Slova, jeho zaslíbení, jeho milosti. Smlouva s Izraelem byla založená na poslušnosti – „když toto budete dělat, budete mým svatým národem“ (Ex 19,5–6). Ale oni neposlouchali.
Podobně jako sportovec používá míč, tak mnozí z nás používají náboženská slova. Házíme je hbitě po hřišti a učíme se s nimi zacházet obratně a s grácií. Jako odměnu získáváme potlesk těch, kterým se hra líbila.
Dokud je tento příběh na stránkách Božího zjevení, nemusí žádný hříšník zoufat nad tím, že by se nedočkal milosrdenství. Sotva existoval hřích, který by člověk mohl spáchat a kterého by se Menaše nedopustil. „Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, podle ohavností pronárodů, které Hospodin před Izraelci vyhnal.“ A přiměl svůj lid, aby se choval hůře než pohané.
Podle každoročně zveřejňovaného seznamu organizace World Watch List čelí ve světě pronásledování více než 365 milionů věřících, což je o 5 milionů více než v roce 2022. Po celém světě se s nepřátelstvím stále setkává každý sedmý křesťan, přičemž v loňském roce bylo pro svou víru zabito 4 998 křesťanů, z toho většina - 90 % - v Nigérii.
S odkazem na Nikaraguu, která se v žebříčku vyšplhala o 20 míst, a Čínu, kde bylo loni uzavřeno 10 000 církví, poznamenala: „Na dalších místech se smyčka kolem krku církve utahuje, protože autokratické vlády zvyšují svou kontrolu.“
Starší jsou zodpovědní za dohled nad celým životem církve. Zejména musí pečovat o duchovní potřeby členů sboru a pamatovat na to, že za svou věrnost v této službě budou muset skládat účty Bohu (Žd 13,17; 1Tm 3,5; Sk 20,28). Tato práce vyžaduje uplatnění různých darů, které se v ideálním případě rozprostírají ve staršovstvu. Každý starší bude mít jiné dary, talenty a osobnostní vlastnosti než ostatní a každý sbor bude mít jinou kombinaci starších.
Církev není uzavřenou skupinou striktně oddělenou od okolního světa (1K 5,10), ale má se dívat do světa, modlit se za svět, modlit se za všechny lidi a spolu s nimi také za vládce, v originále je za krále (jichž je v současnosti v celém světě necelých třicet) a za všechny dosl. představené, tedy za všechny, kteří jsou v nějakém postavení, kteří mají nějakou moc.
To, jak nasloucháme kázanému slovu a jak je přijímáme, má velký vliv na naši křesťanskou zralost a plodnost. Ježíš chce, abychom byli aktivními posluchači – muži a ženami, kteří usilovně pracují na tom, aby rozumem porozuměli Božímu slovu a přijali ho do svého srdce. Tuto pravdu lze uplatnit v mnoha různých situacích, ale snad žádná není zřejmější než ta, kdy Boží slovo zaznívá z kazatelny v neděli ráno.
