Neobřezanec, který by nedal své neobřezané tělo obřezat, bude ze svého lidu vyobcován; porušil mou smlouvu. (Gn 17,14)
Po mnoha zaslíbeních, která Abraham dostal, je tady první varování od Boha. Abraham ještě neslyšel žádné varování od Boha. Slyšel příkazy, slyšel zaslíbení, ale nikoliv varování. Kdo nebude obřezán, bude vyloučen. Jestliže se někdo nedal obřezat, tak to ukazovalo, že nepatří a nikdy nepatřil do Božího lidu. Podobně člověk, který zapírá Krista a žije jako bezbožník, který odpadl od víry, svým životem ukazuje nejen to, že nevěří, ale že také nikdy skutečně nevěřil, jeho srdce nebylo obřezáno Duchem svatým. Stejně jako Abraham potřebujeme vytrvalost a odvahu. Buďte odvážní ve víře! Buďte odvážní v modlitbách! Buďte odvážní ve vyznání Pána! Buďte odvážní a moudří v prosazování spravedlnosti, pravdy a práva! Buďte odvážní a silní v lásce!
Zkrátka, kdo sedí v skrýši Nejvyššího a odpočívá v jeho stínu, toho on přikrývá svými brky, aby ho nelapilo žádné osidlo, nezasáhla žádná létající střela, k jeho stánku se nepřiblížila žádná rána, i kdyby po pravici a po levici padalo na tisíce jiných (Ž 91,7).
Zdá se, že doby soužení se stávají běžnou a každodenní skutečností v životech současné generace. Z materiálního hlediska se máme lépe, než všechny generace tisíce let zpátky, ale z hlediska duševní pohody i jednoduchosti života, to vypadá mnohem hůře. Hřích se rozlézá do všech zákoutí lidského života, společnost se otřásá vlivem bezpráví, vytrácí se základní jistoty a předvídatelnost a život je velmi křehký. To jsou doby, kdy můžeme nacházet svůj úkryt a své blaho v Hospodinu.
Vaše milované děti se příliš netrápí, že? Když mají nouzi, jdou za otcem, když si lámou hlavu, ptají se otce, když s nimi někdo špatně zachází, obracejí se na otce. Když si zadřou třísku do prstu, spěchají pro úlevu k matce. Ať už je to malé nebo velké trápení, o dítě se starají rodiče. To dítěti usnadňuje život: usnadnilo by to i ten náš, kdybychom přistupovali k Bohu jako děti.
V bráně blízkovýchodního města zasedá za časného rána soudce a každý žadatel má právo se k němu obrátit. Slovo porta neboli brána, které se používá pro tureckou vládu, na to odkazuje. Tak podle myšlenky inspirovaných autorů za křehkou oponou lidských smyslů sedí Bůh ve stínu, „bdí nad svými“, čeká, aby odpověděl na každou prosbu a pomstil nevinné a utlačované proti bezpráví ze strany povýšených.
Nyní můžeme uvažovat o některých velkých problémech a zásadách, které jsou v této kapitole nastoleny a řešeny. Již jsme se zabývali vztahem křesťana ke světu obecně a zabývali jsme se také pohledem křesťana na stát a jeho funkce. Nyní se dostáváme k postoji křesťanských mužů a žen ke státu a jejich vztahu k němu. Zdá se mi, že toto pořadí je logické. V první řadě musíme mít správný pohled na stát. Nemůžete určit, jaký by měl být váš vztah k němu ani jaký by měl být váš postoj k jeho nařízením a zákonům, dokud si neujasníte, co nás Písmo učí o povaze a funkci státu.
Jsme stvořeni pro vznešenost. Úkolem člověka je být po všech stránkách ušlechtilý, protože je stvořený k Božímu obrazu. Pokud má však pravdu evoluční teorie, pak je lidstvo produktem slepé náhody. Náš život nemá žádný cíl ani žádný zvláštní význam. Proto si nemůžeme být jistí ani tím, jestli naše vlastní existence jako lidstva i jednotlivce, je dobrá nebo špatná. Proč je lepší být, než nebýt?
