Vešli k Noemu do archy vždy pár po páru ze všeho tvorstva, v němž je duch života. Vcházeli, samec a samice ze všeho tvorstva, jak mu Bůh přikázal. A Hospodin za ním zavřel. (Gn 7,15–16)
Noe udělal všechno tak, jak mu Hospodin přikázal. A Bůh za ním zavřel. Jsou to úplně jednoduchá slova, ale je v nich toho hodně. Bůh sám jednal. Bylo to Boží dílo a Boží čas. Bůh věděl, kdy má zavřít a on sám to udělal. Když Bůh zavře, kdo může otevřít (Zj 3,7)? Zapečetil Noema a všechno, co mělo přežít tento soud v arše. Zavřel dveře a možná je zvenku dokonce zamknul! Byla to ochrana pro ty, kteří byli uvnitř. Stejnou ochranu dává Bůh také nám – i nás vložil to Krista. Úplně doslovně jsme byli vekřtěni Duchem svatým do těla Kristova (1K 12,13), když jsme uvěřili, byla nám vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého (Ef 1,13) a tuto pečeť neseme pro den vykoupení (Ef 4,30).
Vzhledem k významu zbožných manželství jako základu církve a společnosti je náš text krajně důležitý. Jeho souvislost s předcházejícím kontextem spočívá v tom, že bratrská láska (13,1) musí začínat v rodině, mezi křesťanskými manželi. Aby se biblicky milovali, musí se manželé a manželky chránit sexuální nevěry.
Pavel napsal Titovi, a skrze tento dopis také všem sborům na Krétě a díky rozhodnutí Ducha svatého také všem církvím ve všech dobách a na všech místech, že Kristův služebník má mluvit, napomínat i přesvědčovat se vším důrazem. Slovo, které je v originále, bychom mohli asi nejlépe přeložit „se vší autoritou“.
Apoštol tu má na mysli všechnu tu plnost, která je v evangeliu. To je to nejlepší, co má Pán Bůh na světě pro lidi. To abych i já okoušel! Ale tu slyším, že musím mít k tomu vnitřní zrak (KRAL oči mysli) a že tyto oči mysli musejí být osvícené, jestliže to mám vystihnout a okoušet.
Je třeba, abychom se učili rozlišovat mezi tím, co uctívání – a s ním spojená chvála a dobrořečení – je a co není. Je to opravdu důležité, protože i modlitba může být mrtvá, prázdná, dokonce Bohu odporná – a to přes to, že bude obsahovat hezká a dokonce pravdivá slova.
Pán Ježíš poukazuje na Lotovu ženu proto, aby ukázal na tragédii života, který nebere vážně Boží slovo a nebojí se Božího soudu. Tady nejsou nějaké zjevné hříchy – jenom malé ohlédnutí se zpátky. Taková malá neposlušnost Božímu Slovu. Ignorování Božího slova a zatvrzelost vůči Bohu.
Ó, znovuzrozená duše, která se třeseš úzkostí, neboť jsi ještě nespatřila čistou tvář svého Milovaného, neboť se ještě nemůžeš mít plné potěšení z majestátu jeho úřadů a z nádhery jeho osoby. Ale buď plně oživena bohatstvím jeho milosti a drahocenností jeho krve, které jsou již ve tvém vlastnictví a přitahují tvou pozornost k němu.
