Vážeme na poli snopy. Tu povstane můj snop a zůstane stát. A hle, vaše snopy obcházely kolem něho a klaněly se mému snopu.“ Bratři mu odpověděli: „To budeš nad námi kralovat jako král či mezi námi vládnout jako vladař?“ A nenáviděli ho pro jeho sny a pro jeho slova ještě víc. (Gn 37,7–8)

Josef je nenáviděný syn. Josef donáší na své bratry. Josef se ve své mladické nerozvážnosti povyšuje nad své bratry a dokonce i nad své rodiče. A i když Jákob s jeho povyšováním nesouhlasí, sice ho okřikne, ale to je všechno, co s tím dělá. Nechává Josefa, aby si o sobě myslel víc, než je zdrávo. Tady je velmi silně vidět pýcha mladické nerozvážnosti. Josef byl velmi obdarován, ale své obdarování používá velmi nerozvážně. V danou chvíli ho používá ke svému prospěchu, ke svému vyvýšení. Josefa jeho obdarování dovedlo k tomu, že ho jeho vlastní bratři začali nenávidět. Jejich nenávist byla tak silná, že se rozhodli, že ho zabijí. Právě tak Boží slovo říká o Pánu Ježíši, že „přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali“ (J 1,11).