Před vodami potopy vešel Noe a s ním jeho synové i jeho žena a ženy jeho synů do archy. (Gn 7,7)
Noe věřil Bohu a byl ospravedlněn z milosti skrze víru. Jako jediný z celého pokolení, které tehdy na zemi žilo, věřil Bohu. Proto s ním Bůh sdílel informace o svém soudu, který postihne celou zemi. V této víře se Noe ukryl na místo, které mu Bůh určil, do archy, kterou vybudoval vlastníma rukama. Tohle je něco, co ukazuje na lidství Pána Ježíše Krista – on měl být a byl jedním z nás. Měl být z lidského pokolení. Byl přirozeným pokračováním lidského rodu. A přesto byl mnohem víc než jenom člověkem – byl a je Božím Synem, který byl detailně popsán v mnoha proroctvích, který byl zaslíben ode dne pádu. Pouze v něm je úkryt pro hříšného člověka, k němu a do něj musí člověk utéci, aby se zachránil před Božím hněvem.
Před námi je verš, který je návodem na řešení problémů současné církve. List Titovi je zhutnělá, koncentrovaná teologie, která se projevuje v praxi církve i jednotlivců. A verš, který je před námi, je přesně takový. Kromě toho tento verš odpovídá na problémy, s nimiž se potýká současná křesťanská církev – a to nejenom u nás, ale i všude jinde ve světě.
Z toho, co bylo řečeno, je zřejmé, že když Bůh řekl Mojžíšovi, aby vyrobil hada z bronzu, upevnil ho na kůl a pobídl uštknuté Izraelce, aby na něj pohlédli, a budou žít, že jim kázal evangelium milosti. Nyní vytyčíme sedm věcí, ke kterým Izraelité nebyli vybídnuti:
Způsob, který Bůh připravil a který je o tom, jak mohou lidé mít dokonalý vztah s Bohem, zahrnuje vtělení Božího Syna, život Božího Syna v těle, jako má člověk, utrpení Božího Syna na kříži Golgoty, smrt Božího Syna a jeho pohřeb, slavné zmrtvýchvstání Božího Syna a nakonec návrat do slávy k Otci v nebesích odkud k nám přišel a odkud znovu přijde pro svůj lid. Boží Syn tím vším oslavil svého Otce, Otec skrze toto vše oslavil svého Syna a Boží Syn přijal slávu, kterou měl u Otce před stvořením světa a které se dobrovolně vzdal, když se stal člověkem. Ale k této věčné slávě byla přidána také ta, kterou získal svým dílem na kříži.
Ach! Vy laskavá a milující srdce, která nejste bohatá na bohatství, ale která jste bohatá v lásce, což je to nejlepší bohatství světa, vložte tuto zlatou minci mezi ty ostatní stříbrné a ona je posvětí.
Kristova láska nevyžene lásku k příbuzným, ale posvětí tuto naši lásku a učiní ji mnohem lahodnější. Láska mužů a žen je překrásná. Oč krásnější je láska Kristova, která je silnější než smrt a mocnější než hrob.
Uvažující lidé hledají pevný základ víry. Starověký filozof chtěl oporu pro svou páku a věřil, že kdyby jí získal, tak by mohl pohnout světem! Je nepříjemné být dlouho na moři – vyhlížíme, kdy se objeví pevná zem, a staneme na skále. Nemůžeme odpočinout, dokud nenalezneme něco pevného, jistého, spolehlivého a nezpochybnitelného. Mnohá mysl již nahlédla do mlhavé říše racionalismu, aby zde nespatřila nic víc než tápavou mlhu. A roztřesená řezavým chladem této arktické země skepticismu zatoužila po jasnějším světle, příjemnějším průvodci a spolehlivějším přesvědčení.
