Reformace č. 40
„Měřicí provazce mi padly v kraji blaha, moje dědictví je velkolepé!“ (Ž 16,6)
Noe udělal všechno, jak mu Hospodin přikázal. (Gn 7,5)
To je refrén víry – věřil, a podle toho jednal. Také nás Bůh volá k tomu, aby jeho vůle byla naším pokrmem. Co nám přikazuje? Především a na prvním místě, abychom věřili v toho, kterého on poslal. Odtud potom plyne všechno ostatní. To je spasení z milosti skrze víru a na něj navazuje chození s Bohem, které se projevuje úplně stejně, jako v životě Noeho – poslušností Bohu a jeho Slovu. Bůh nás volá ke Kristu, a my přicházíme, držíme se ho, následujeme ho, a čím víc ho poznáváme, tím víc ho milujeme a tím horlivěji ho posloucháme. Jdeme do Božího slova, učíme se z něj a jednáme podle toho, co čteme v jeho Slově. To je chození s Bohem.
„Měřicí provazce mi padly v kraji blaha, moje dědictví je velkolepé!“ (Ž 16,6)
Jsme doma společně zase jednou. Rozloučení s matkou bylo velmi bolestné. Každý rok jejího života nynějšího rozmnožuje její osamocenost a plní mne touhou, abych mohla ji poskytnouti přístřeší ve svém domě. Avšak přes takové úzkosti jak mám mnoho příčin býti šťastna! Malý náš Arnošt jest životem a duší v našem domě; zvuk jeho nožek cupajících vůkol a všecko jeho žvatlání jest nejsladší hudbou mému uchu, a jeho srdéčko jest plničké lásky a radosti, že ozařuje nás všecky jako sluneční paprsek.
Nabízím těchto deset pokušení, kterým kazatelé čelí ne jako veřejnou zpověď, ale jako pozvání k modlitbám za vašeho pastora. Nevím jistě, kterým z nich váš kazatel čelí, ale nepochybně bojuje alespoň s některými, ne-li s většinou z těchto deseti.
Služba je také válka. A jen válka vás může připravit na vřavu bitvy. Budete bojovat nebo utečete při střetu s hrozivými skutečnostmi služby? Jen přední linie křesťanské služby zvaná „místní sbor“ vám na tuto otázku dokáže odpovědět.
Minule jsem záměrně zvolil slovní spojení kultivace uctívání místo zahájení uctívání. Zahájení by znamenalo, že své uctívání potřebujeme začít nebo zahájit. Kultivace znamená, že naše uctívání již probíhá a je třeba ho obnovovat, renovovat a směrovat.
Božím původním záměrem bylo, aby člověk panoval nad zemí, ale tomuto záměru se do cesty postavil pád (2,5-8). Ježíš svým vtělením a smrtí za naše hříchy dobyl zpět to, co jsme pádem ztratili (2,9-10). Jako vůdce naší záchrany se Ježíš stal člověkem, aby nás přivedl k Bohu (2,11-15).