Noe udělal všechno, jak mu Hospodin přikázal. (Gn 7,5)
To je refrén víry – věřil, a podle toho jednal. Také nás Bůh volá k tomu, aby jeho vůle byla naším pokrmem. Co nám přikazuje? Především a na prvním místě, abychom věřili v toho, kterého on poslal. Odtud potom plyne všechno ostatní. To je spasení z milosti skrze víru a na něj navazuje chození s Bohem, které se projevuje úplně stejně, jako v životě Noeho – poslušností Bohu a jeho Slovu. Bůh nás volá ke Kristu, a my přicházíme, držíme se ho, následujeme ho, a čím víc ho poznáváme, tím víc ho milujeme a tím horlivěji ho posloucháme. Jdeme do Božího slova, učíme se z něj a jednáme podle toho, co čteme v jeho Slově. To je chození s Bohem.
Bible je mečem Ducha svatého (Ef 6,17). Znamená to, že přijímáme Písmo jako nástroj v Božích rukou. Někdy jsme obviňováni z tzv. biblolatrie, tedy z uctívání Bible, ale jde o hrubé neporozumění. Písmo je slovo života, protože to je slovo živého Boha a každý, kdo je z Boha zrozen, bude milovat Boží slovo. Ale to neznamená, že bude Bibli uctívat. Neuctíváme Bibli, ale Božího Syna, našeho Pána Ježíše Krista.
Výzva k příchodu dopředu v důsledku odvádí pozornost shromáždění špatným směrem. Po kázání slova by měli členové sboru i návštěvy zkoumat svá vlastní srdce. Všichni by se měli se vší vážností zabývat tím, k jaké reakci je poselství vyzývá. Ale výzva k příchodu dopředu má paradoxně tendenci působit opačně. Místo sebezpytování vede ke zpytování posluchačstva. Lidé se rozhlížejí kolem, říkají si, kdo asi půjde dopředu.
Záměrně jsem zvolil slovní spojení „kultivace uctívání“ místo „počátek“ nebo „zahájení uctívání“. Počátek i zahájení by znamenaly, že potřebujeme naše uctívání zahájit nebo započít. Kultivace znamená, že naše uctívání již probíhá a je třeba ho obnovovat, renovovat a směrovat.
Naše představy o Bohu, člověku, hříchu a spasení mají hluboký vliv na naše uvažování, cítění, jednání a vzájemné chování. Výsledkem zdravého učení jsou zdravé mysli, zdravá srdce a zdravé vztahy. Výsledkem nesprávného učení bývají porušené mysli, zlomená srdce a rozbité vztahy.
Titus byl vyslán na Krétu s jedním důležitým úkolem: Ustanovit v každé církvi starší. Každý sbor má být vedený staršími. Už jsme viděli, že to ukazuje na skupinové vedení. Bible nám neříká, jak velká má taková skupina být, kolik starších má být v církvi. Ale říká nám, že sbor má vést několik starších (tedy dva a více). Starší jsou muži, kteří vedou církev a bdí nad lidskými dušemi.
Na Luthera a papeže bylo dlouho nahlíženo jako na představitele dvou nepřátelských stran západního křesťanství. Jejich osobnosti ztělesňovaly náboženský konflikt, který se odehrál v 16. století, čímž dal povstat protestantské reformaci a protireformaci. Předtím, než Luther odmítl papeže, odmítl již papež Luthera tím, že ho poprvé v roce 1520 odsoudil a poté v roce 1521 exkomunikoval. Nyní je těžké určit, kdo s kým první přerušil společenství.
