Se slovem církev se dnes můžete setkat v různých významech. V tom nejširším slova smyslu, v jakém se toto slovo používá v češtině, jde o nějaké náboženské uskupení. Pro mnoho křesťanů slovo církev znamená denominaci – tedy skupinu církví, které mají nějaké věci společné. Málokdo se ale ptá, jak definuje církev Písmo. Co je to tedy církev?
A kdyby to všichni věděli, jak by se k němu hrnuli! Ale oni to nevědí a proto se jim pranic nedivím. Ale mám s nimi soucit. Vždyť vím, co chudáci mají, a vím, co nemají. To jsem také míval, v čem se oni kochají, a je to div, ba pravý div, že se dnes v tom nekochám. Já tomu ani sám nerozumím. Když jdu takhle po ulici a dívám se a myslím – tu ten si toho hledí a ten toho a já toho, ten nevěří, ten nevěří, a je chytrý, je učený, a má snad mnohem jemnější vzdělání než já – člověku jde hlava kolem. Proč nevěří? A jak se to stalo, že já věřím?
Pastor Ronnie Stevens nás provádí touto jedinečnou knihou Starého Zákona. Společně jsme vtahováni do Božího díla stvoření v Gn 1-3, vidíme krásu Božího díla a hrůzu lidského pádu. Je to však znovu Bůh, kdo zaslibuje vysvobození (Gn 3:15). Vyvrcholení celé knihy se odehrává v kapitole 22. Strhující je též příběh Jákobova syna Josefa.
Proč se Šimon Petr tak hnal ke hrobu? Ten impulsivní rybář, tento blízký přítel Ježíše? „Ježíš žije!“, to byla slova Marie Magdalény. Jak moc ho to rozrušilo. Ještě předevčírem proléval hořké slzy, protože svého Pána zradil, stejně jako ten Jidáš. Nikdy nezapomene na ten pohled Ježíše.
Hříšný jak jsi, pojď k Pánu Ježíši. Pojď, všechno je připraveno, ty jen ber a užívej. Právě proto, že jsi hříšný a že jako takový ničím ke svému spasení přispět nemůžeš, připravil a způsobil ti tvé spasení tvůj Spasitel.
1. Být zcela závislý na díle Pána Ježíše Krista a rozjímat o něm jako o jediném základu každého požehnání, o které žádáme.
2. Oddělit se ode všech hříchů ve svém srdci. Pokud bychom vědomě nechali nepravost ve svém srdci, Pán nám neodpoví, protože by tím schvaloval hřích.
V dnešní době jsme pod velkým tlakem ze strany vlády, společnosti a médií, abychom se nechali naočkovat proti Covidu-19. Běží rozsáhlé vládní kampaně za peníze daňových poplatníků, které mají být informační, nicméně informací v nich najdete poskrovnu – místo toho se jedná o směs působení na emoce (především jde o vyvolávání strachu) a vedlejších výhod, které budete mít, když se necháte naočkovat (možnost cestovat, chodit do divadla nebo na koncerty). Dochází k rozdělování lidí na očkované a neočkované a k těmto skupinám se potom přistupuje různě.
38. kapitola Genesis je o strašlivém Božím soudu nad jednotlivci. Je to ale také kapitola o Božím milosrdenství, které vítězí nad soudem a konečně je to kapitola o zaslíbení. Je zde výhled do budoucnosti, výhled k něčemu mnohem lepšímu, než co dneska uvidíme ve 38. kap.
Pokud Boží přítomnost budila hrůzu, už když se na Sínaji projevila zemětřesením, o co strašnější to bude, až Bůh otřese celým stvořením? My však „dostáváme neotřesitelné království“ a „náš Bůh je oheň stravující“, takže jedinou patřičnou reakcí je vytrvalá a věrná služba Bohu v bázni před ním a v úctě k němu. Protože máme veliké výsady a velikého Boha, musíme mu sloužit s poslušností, vděčností a úctou v srdci. Máme veliké výsady, máme velikého Boha, a tudíž máme velikou zodpovědnost.
Kristovou obětí jste se vy, kteří jste kdysi byli vzdálení, stali blízkými. Každý, kdo v něho věří, bude spasen. Každý, kdo v něho věří, byl vykoupen a očištěn Kristem, stal se Božím vlastnictvím a zvláštním, odděleným Božím lidem. Tento Boží lid je charakterizován jako lid horlivý v dobrých skutcích.
Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. (J 15,5)
Já znám, milí v Kristu přátelé, tento text od malička a stejně tak vy všichni. Tu bychom my mohli tomu textu dobře rozumět a já doznám, když přijdu znovu k tomuto textu, jako bych stále viděl něco nového. To nejsem jen já, to každý člověk Boží, a příčina není ve mně, nýbrž v jeho věcech. Tak se to má s jeho věcmi, že když vidíš, tak málo vidíš.
Rudolfův Majestát z roku 1609 zaručoval evangelíkům mnohé svobody. Ale katolická strana se s jeho závěry nechtěla smířit a interpretovala některá místa zcela protichůdně (a v rozporu s dosavadním chápáním i praxí) než strana protestanská. Šlo především o článek, v němž byla povolena svoboda vyznání pro poddané na královských statcích – jednou z podstatných věcí byla možnost postavit si kostel a mít v něm nekatolické bohoslužby.
