Kdo chce být starším …

• Věrohodné je to slovo: Kdo chce být biskupem, touží po krásném úkolu. (1Tm 3,1)

Od začátku třetí kapitoly 1. Timoteovi začíná Pavel mluvit o vedoucích církve. V životě církve je právě toto jednou z těch nejdůležitějších věcí. Církve se dnes mnoho starají o to, jaké mají PR (Public Relations – vztahy s veřejností), jak se prezentují navenek, jaké mají budovy, jaká mají liturgická roucha, jak propracované a uživatelsky přívětivé mají webové stránky… Ale jenom výjimečně uslyšíte o tom, jak se nějaká církev stará o to, jaké má vedoucí! 

Církevní otec Jeroným (345–419), který přeložil Bibli do latiny, napsal ve svém dopise v roce 394 staršímu sboru jménem Nepocián, že církve jsou pokrytecké, protože mají větší zájem o vzhled svých budov než o pečlivý výběr vedoucích. Napsal: „Mnozí dnes staví budovy; zdi a sloupy jsou ze zářivého mramoru, stropy se třpytí zlatem, oltáře jsou vyloženy drahokamy. Ale na výběr Kristových služebníků nikdo nedbá.“[1] O šestnáct století později na tom nejsme o nic lépe. 

V čem je jádro problému? V tom, že nebereme dostatečně vážně Boží slovo! O vedení církve je v Písmu napsáno mnohem víc, než o jakémkoliv jiném předmětu, který se týká života církve. Například o Památce Páně máme tři paralelní záznamy z evangelií, které se týkají jejího ustanovení, máme zopakování a krátké vysvětlení tohoto ustanovení ve druhé polovině jedenácté kapitoly prvního listu do Korintu a potom několik málo zmínek ve Skutcích o tom, že v církvi probíhala Památka Páně. A to je všechno. Přesto byly napsány stohy knih o nejrůznějších způsobech a vysvětleních Památky. 

Kéž by se stejná pozornost věnovala vedoucím v církvi! Potom by nepochybně většina církve nevypadala tak, jak dneska vypadá. Na mnoha místech Písmo mluví velmi podrobně a detailně o tom, kdo jsou vedoucí v církvi, jaká je jejich kvalifikace i o tom, co je obsahem jejich služby. Problém je, že nebereme dostatečně vážně Boží slovo. 

Než se ale pustíme do slov v našem textu, musíme udělat jednu korekturu. V ekumenickém překladu (stejně ČSP, KRAL) máme slovo biskup, biskupství – musím se přiznat, že je to slovo, které mě čím dál tím víc dráždí. Ve studijním překladu zní první verš: Usiluje-li někdo o biskupství… Moje žena pracovala řadu let v Litoměřicích a tam je biskupství. Je to obrovský zámek nad řekou, který uvidíte, když pojedete autem od Terezína do Litoměřic. A pro naprostou většinu lidí v Litoměřicích (a nejenom tam) slovo biskupství znamená právě tohle. 

Když mluvíme o používání slov v Písmu a při překladu Písma, musíme říci, že obecný přístup je takový, že bychom měli používat biblická slova bez ohledu na to, zda jim svět kolem nás dal nějaký jiný význam a měli bychom usilovat o to, aby tato slova byla naplněna právě tím významem, který jim dává Boží slovo. 

Ale u slova biskup překladatelé použili náboženské slovo, které ve skutečnosti není ani překladem, ale pouhým přepisem, transkriptem původního řeckého slova episkopos. Toto řecké slovo má svůj význam a ten je důležitý. Slovo biskup má také svůj význam, ale jeho význam neodpovídá významu řeckého slova episkopos. Když se dnes řekne biskup, tak si lidé nejčastěji představí církevního hodnostáře. 

V Písmu však slovo episkopos neznamená žádnou hodnost ani postavení, znamená úkol. To slovo vzniklo ze slovesa episkopeó, které znamená hlídat, střežit, dohlížet, dávat pozor, starat se, pečovat o něco. Chápu, že kdybyste řekli biskupovi, že je hlídač, asi by nebyl potěšen, ale to je přesně to, co to slovo v Písmu znamená. Je to někdo, kdo dohlíží, pečuje, stará se. 

V našem textu není slovo episkopos, ale velmi podobné slovo episkopé, což znamená dohled, služba dohlížení, služba dohlížitele. Mohli bychom tedy náš verš přeložit také takto:

• Jestliže někdo dychtí po službě dohlížení, touží po krásné práci.

V Božím slově najdeme ještě další slova, jimiž jsou popsáni vedoucí v církvi – jedná se o slovo starší (presbyteros) a slovo pastýř (poimén). Slovo pastýř může být jak ve formě podstatného jména, tak v podobě slovesa (pást, starat se, sytit) – mimochodem z tohoto slova pochází jak slovo farář, tak slovo pastor. Když se tedy mluví o vedoucích v církvi, jsou tato tři slova nejčastější (i když nejsou jediná, která v Bibli najdeme) a používají se zaměnitelně, tady – v tomto významu – jako synonyma. Tedy, kdo je dohlížitel (episkopos), je také starší (presbyteros) a je současně také pastýřem (poimén). Takto ta slova používá Písmo, což znamená, že takto bychom je měli používat také my.

Chtěl jsem na to upozornit dříve, než půjdeme v našem textu dále, abychom rozuměli tomu, že nebudeme používat slovo biskup, protože má mnoho nebiblických významů, které deformují naši představu o tom, co to znamená vést Boží lid. Místo toho budeme používat slova dohlížitel či strážce nebo výše zmíněná synonyma starší a pastýř. 

[1] Strauch, Alexander, Biblické staršovství, s. 34