Modla v našich církvích

Pane O, co je to modla?

Řeknete mi, prosím, co se skrývá za vaší otázkou? Nicméně, odpověď je jednoduchá. Modlou je cokoli, čemu někdo věnuje takovou pozornost, jaká náleží jedině Bohu.

Za mou otázkou se skrývá to, že v poslední kapitole 1. listu Janova apoštol uzavírá svůj dopis tím, že nám říká, abychom se chránili před modlami. To mě přimělo zamýšlet se nad tím, co by mohly být naše moderní modly.

To se u každého člověka velmi liší. Není však pochyb o tom, že existuje jedna modla, která se nepozorovaně usadila v naprosté většině našich církví. Vidíte ji téměř všude. Je to modla kulturní relevance.

Kulturní relevance? Nejsem si jistý, jestli vím, co to vlastně znamená. Co tím myslíte?

No, každá skupina lidí má svou kulturu. To platí pro národy, regiony i společnosti obecně. V tomto 21. století to platí pro to, čemu říkáme „západ“. Kultura skupiny se skládá z přesvědčení a hodnot, které jsou obecně sdíleny lidmi této skupiny.

Děkuji, pane O. Ale možná byste mi mohl blíže vysvětlit, co tím přesně myslíte.

Něco je relevantní, když to má pro lidi nějaký skutečný význam nebo důležitost; když to má vliv na jejich život.

Co je tedy špatného na kulturní relevanci?

Není na ní nic špatného, pokud se nestane naší modlou. A přesně to se bohužel děje v mnoha našich církvích.

Můžete mi uvést nějaké příklady?

Ano. Stačí se podívat na mnohá moderní kázání. Jedno kázání za druhým obsahuje totéž. Skládá se z velké části ze zkoumání toho, čemu naše společnost věří a jaké hodnoty vyznává, a pak na to dává biblickou odpověď.

Omlouvám se, pane O. Nechápu, proč je to problém. Jak můžeme žít pro Krista v tomto moderním světě, pokud nevíme, jak tento svět funguje a co od nás Bůh očekává – v čem přesně máme žít jinak?

Problém je v tom, že je to vlastně svět, kdo rozhoduje o tom, co se učí v našich církvích. Přitom existují rozsáhlé oblasti pravdy, o kterých Bůh chce, abychom je znali, a které jsou zcela opomíjeny. To je jeden z důvodů, proč má tolik moderních evangelikálů tak chabé znalosti Bible a jsou tak doktrinálně zmatení.

V našich policejních složkách existují jednotky, které se specializují na odhalování padělaných bankovek. Jak jsou tyto jednotky cvičeny? Téměř veškerý svůj čas věnují tomu, aby si pozorně a opakovaně prohlíželi pravé bankovky. Tímto způsobem se naučí okamžitě rozpoznat padělky, i když se s daným typem nikdy předtím nesetkali. Jejich výcvik je zaměřen na získání důkladných znalostí o tom, co je pravé, nikoli o tom, co je falešné. Podle mého názoru by se takto měly chovat církve.

A co nějaké další příklady modlářství souvisejícího s kulturní relevancí?

Tím, že církve věnují přílišnou pozornost kulturní relevanci, se ve skutečnosti stávají více světskými než zbožnými. „Západ“ dnes považuje za samozřejmé, že pokud se lidé scházejí, musí to být kvůli nějaké zábavě. Pokud mají být tito lidé o něčem poučeni, musí to být pomocí obrazovek. Mají-li se společně bavit, musí v popředí stát hudba. A v konečném důsledku se vše musí týkat „mě“. Skutečné „já“ je to, čím se cítím být; a je třeba mi neustále připomínat, že mohu být čímkoli, čím chci být.

Ano, pane O, i na sobě vidím, že všechny tyto myšlenky pronikly do našich církví. Od bohoslužby se očekává, že bude uživatelsky přívětivá. Všude jsou obrazovky. Převládá hudba. A lidé očekávají, že se budou cítit dobře.

A přitom, jak ukazuje Písmo, není nic tak krásného, tak přitažlivého, tak vzrušujícího a tak děsivého jako Bůh. Když se všechno děje tak, aby mu to přineslo chválu, když slyšíme jeho slovo vyučované jasně a s citem, když si ve své mysli odnášíme domů jeho obraz, když zpíváme prostě a jednoduše a když získáváme nové a duši uchvacující pohledy na Ježíše, zažíváme rozměry věčné lásky, radosti a pokoje, o kterých svět nic neví. „ … se svým Bohem, jehož cesta je tak dokonalá“ (Ž 18,30).

Stuart Olyott je aktivním duchovním v důchodu a řečníkem na konferencích. Většinu nedělních dopolední káže v evangelikální církvi v Caergwrle.

Evangelical Times