Nebojte se!

Posledních dvacet měsíců ve stále větší míře ovládá svět strach. Na začátku to byl strach z neznámé nemoci, která měla podle některých předpovědí zdecimovat lidstvo. K tomu se hned na začátku přidal strach z lidí – bylo potřeba se vyhýbat lidem, aby se člověk nenakazil. Do toho vstoupily příkazy vyhýbat se lidem a zákazy stýkat se s lidmi nebo jim dokonce – jaká hrůza! – podat ruku. Navzdory jasnému učení Písma bylo takové jednání představováno jako láska k bližním. Média se předháněla v hororových zprávách, předpovědích a scénářích. Po uzavření hranic přišlo uzavření okresů. Nouzový stav vyhlášený na dva týdny skončil po pěti měsících. Bylo zakázáno chodit do školy, do práce, sportovat, bavit se, odpočívat. A i když se občas něco na chvíli uvolnilo, jinde došlo zase k utažení. Dvacet měsíců žijeme pod obrovským tlakem, který politici ve spolupráci s médii neustále stupňují.

Co na to říká Boží slovo? Strach působí muka (1J 4,18) a strachem ze smrti jsou lidé drženi v otroctví (Žd 2,15). Už jenom z těchto slov je zřejmé, kdo za tím vším stojí v tom duchovním slova smyslu. Satan je otec lži, vrah od počátku, je to vlk, který rozhání Boží stádo a jeho cílem je zničit Kristovu církev. Proto i když jsou lidé jeho nástrojem, nebojujeme proti tělu a krvi (viz Ef 6,12) a zbraně našeho boje, nejsou tělesné, ale duchovní. A tou hlavní zbraní je pravda Božího slova následovaná modlitbou Božího lidu. Ježíš řekl svým učedníkům – a říkal jim to jako svým přátelům:

• Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale víc už vám udělat nemohou. (Lk 12,4)

Tato Ježíšova slova začínají varováním před pokrytectvím (Lk 12,1). Na příkladu farizeů ukazuje, jak pokrytectví velmi úzce souvisí se strachem, a především se strachem z lidí. Farizeové jednali pokrytecky kvůli lidem. Byli zcela závislí na tom, co si o nich budou druzí myslet. Nyní to Ježíš převádí do situace učedníků a říká jim, že oni se bát lidí nemusí. Nemusí být závislí na jejich názorech a mínění druhých. Protože nejde jen o ty vnější věci. Lidé mohou sice zabít člověka, mohou ho odsoudit (to chtěli udělat Ježíši a nakonec to udělali), ale víc udělat nemohou. Ovšem člověk není jen tělo. Existuje víc, než je vnější člověk, než jsou vnější věci. Je tady vnitřní člověk. A vedle tohoto časného života, který žijeme v těle, je tady věčný život, duchovní život, který můžeme strávit buď s Bohem v nebi, nebo bez Boha v místě věčného utrpení, v pekle. Proto Ježíš říká učedníkům:

• Ukážu vám, koho se máte bát. Bojte se toho, který má moc vás zabít a ještě uvrhnout do pekla. Ano, pravím vám, toho se bojte! (Lk 12,5)

Nebojte se lidí, bojte se Boha. Lidé se dnes nebojí Boha, a proto se bojí lidí, a proto je dnes společnost v takovém rozkladu. Ale bázeň před Bohem je základem moudrého života.

• V bázni před Hospodinem má člověk pevné bezpečí a útočiště pro své syny. Bázeň před Hospodinem je zdroj života, pomůže uniknout léčkám smrti. (Př 14,26–27)

Všimněte si, jak Ježíš připomíná učedníkům i zástupům poslední soud. Všechno vyjde najevo (Lk 12,2–3). A nyní mluví o Bohu, je naprosto svrchovaný a jehož spravedlivý a svatý hněv může rázem skoncovat s kýmkoliv.

Dnes je Bůh mezi křesťany často představován jako dobrý kamarád, jako přítel, jako milý a příjemný Bůh, který nám chce žehnat a v jehož přítomnosti je tak blaze. Lidé jsou zvaní – pojďte k Bohu, on vás přijímá a miluje vás. Nemusíte se bát Boha, ale máme s Bohem užívat. Ale podívejme se na to, jak Boha představuje náš Pán. Ježíš nemá problém s tím říci a dokonce to zopakovat a zdůraznit: „Bojte se Boha.“ Bojte se toho, který má moc vás zabít a ještě uvrhnout do pekla. Bůh je ten, kdo vzbuzuje bázeň. Izraelci se třásli hrůzou, když slyšeli Boží hlas pod horou Sinaj. Prorok Izajáš volal: „Běda mi, neboť spatřil Panovníka Hospodina a jsem člověk nečistých rtů.“ Pastýři v Lukášově evangeliu padali na zem, když obloha zazářila Boží slávou při narození Pána a zjevili se jim andělé, kteří jim oznamovali narození Spasitele.

• Strašný je Bůh v kruhu svatých, nesmírný, budící bázeň ve všech kolem sebe. (Ž 89,8)

Přemýšlejme o našem Bohu, který je svatý. Přemýšlejme o jeho velikosti a budeme přemáháni bázní. A to je počátek moudrosti i poznání Hospodina. Tato moudrost a poznání Hospodina nás učí spoléhat se na jedině na něj a ne na sebe, hledat naději u něj a ne ve světě, přestat se bát lidí, nemoci, pronásledování nebo dokonce smrti.

Kéž vám i toto číslo Soli Deo Gloria poslouží k poznání Boha, k bázni před ním, k lásce k němu i k bližním.