Zodpovědnost starších

Starší jsou zodpovědní za dohled nad celým životem církve. Zejména musí pečovat o duchovní potřeby členů sboru a pamatovat na to, že za svou věrnost v této službě budou muset skládat účty Bohu (Žd 13,17; 1Tm 3,5; Sk 20,28).

Tato práce vyžaduje uplatnění různých darů, které se v ideálním případě rozprostírají ve staršovstvu. Každý starší bude mít jiné dary, talenty a osobnostní vlastnosti než ostatní a každý sbor bude mít jinou kombinaci starších.

Někteří lidé se domnívají, že všichni starší mají být kazatelé. Dr. Peter Masters tento postoj hodnotí:

Ve stále větším počtu církví je například duchovní služba značně oslabena zcela novou myšlenkou, že starší církve jsou si všichni zcela rovni a že všichni jsou staršími kazateli. Toto nové uspořádání vzniklo v posledních dvaceti letech a kupodivu si získalo oblibu jak v reformovaných, tak v charismatických kruzích. (Sword and Trowel 1985 č. 2 s. 24).

Domnívám se, že Dr. Masters má pravdu, když odmítá názor, že všichni starší jsou kazatelé. Pasáže Písma, které se používají na podporu této představy, jsou Sk 14,23; Ef 4,11–12; 2Tm 4,1–5; Žd 13,7 a 17. Žádný z těchto textů se tímto tématem vůbec nezabývá, ale je třeba věnovat bližší pozornost čtyřem dalším:

1Tm 3,2, kde starší mají být „schopni učit“, ale jak říká Dr. Masters, „to v žádném případě neznamená kazatelskou funkci. Vůbec nemusí být nutně myšleno kázání. Každý starší, který dohlíží na stádo nebo ho pase, bude muset mít vlohy k vyučování, které budou nezbytné pro osobní poradenství, práci v biblických hodinách apod.“

Tt 1,9. Opět je zřejmé, že Pavel zde nemá na mysli výslovně kázání. To může být zahrnuto, ale hlavní myšlenkou je duchovní služba na osobní úrovni.

1Pt 5,1–2; Sk 20,28. Pastýřská služba může zahrnovat také kázání, ale jejím hlavním úkolem je pečovat o každého člena církve, chránit ho a povzbuzovat.

Nový zákon zdaleka netrvá na tom, že všichni starší mají být kazateli, ale existuje jeden text (1Tm 5,17), který se zdá být přesvědčivý ohledně toho, že zatímco všichni starší se mají „starat o Boží církev“, někteří z nich se budou věnovat kázání a vyučování. Všichni starší mají sloužit Božímu lidu, který mají na starosti. Mají být kanály, skrze které Pán buduje svou církev (Mt 16,18). Můžeme srovnat tři úřady Ježíše Krista - proroka, kněze a krále - se třemi popisy, které jsou dány vedoucím místních sborů:

• prorok jako starší, 
• kněz jako pastýř, 
• král jako dohlížitel.

Tyto služby nebyly u našeho Pána oddělené a nejsou oddělené ani mezi církevními vedoucími. Dochází k prolínání těchto služeb, ale všechny tři aspekty mají vedoucí vykonávat jako celek.

Na prvním místě musí být učení. Ježíš Kristus jako prorok je pramenem moudrosti a tuto moudrost nám předal v Písmu. Starší mají být moudří muži. Mají dobře rozumět Písmu a jsou zodpovědní za to, aby církev dostávala zdravé učení aplikované na všechny aspekty života členů.

Za druhé, kněžskou funkci, která spočívá v jemném jednání s těmi, kdo jsou nevědomí a bloudí (Žd 5,2 v kontrastu s Ez 34,4–6), lze přirovnat k pastýřství nebo pastýřům. Ježíš Kristus je dobrý pastýř, který se stará o své ovce až do té míry, že za ně položí život (J 10,14–15), a je hlavním pastýřem (1Pt 5,4). Starší mají být „pastýři Boží církve“ (Sk 20,28–31), což znamená, že mají „dohlížet“ na všechny členy, snažit se zajistit, aby byli chráněni před falešným učením, falešnými obavami a před zblouděním do nemoudrosti nebo bezbožnosti.

Za třetí, náš Pán je král (J 18,36–37; Zj 19,16) a vládne jako hlava své církve. Tato Kristova vláda se má odrážet ve starších, kteří dohlížejí na církev. Mají učit Božímu slovu a snažit se přivést církev k podřízenosti autoritě Písma. Povinností starších je zajistit, aby členové sboru byli usměrňováni, aby svévolníci byli napravováni a vzpurní byli káráni podle zásad stanovených v Písmu. Starší jako orgán jsou za tyto věci zodpovědní. Jsou to společně starší, pastýři a dohlížitelé.