Tu Izák svého otce Abrahama oslovil: „Otče!“ Ten odvětil: „Copak, můj synu?“ Izák se otázal: „Hle, oheň a dříví je zde. Kde však je beránek k zápalné oběti?“ (Gn 22,7)
Abraham měl tři dny na to, aby nějak zpracoval Boží slovo, zkoušku, do které ho Bůh postavil. Jak těžké musely být ty tři dny cesty k hoře Mórija. Teď odchází od svých služebníků jenom s Izákem a otázky začínají vyvstávat Izákovi. Začíná mu docházet, co se asi děje. Do této chvíle vůbec netušil skutečný záměr této cesty a ani v nejmenším ho nenapadlo, že má být tou obětí on sám. Je však zřejmé, že byl na oběti zvyklý, byl v nich vychován, viděl, jak se vykonávají, znal jejich podstatu a věděl, co je k nim zapotřebí. Proto hledá beránka a obrací se na svého otce. Hle, jak něžný dialog: „Otče.“ „Synu.“ Abrahamovo srdce bylo drceno na padrť, ale jeho víra a naděje rostly.
Všichni víme, že staré doby byly doby velice slavné a my se kvůli tomu vracíme ke starým dobám a čerpáme z nich – a nedovedeme pochopit, že současné dny jsou dny slávy a dny spásy, kdy Bůh mluví a jeho hlas promlouvá.
Obdař mě pro dnešní den svou podpůrnou, posilující a posvěcující milostí. Dej ať žárlivě střežím svá slova a činy. Očisti mé pohnutky, povznes mé city. Chraň mě před zneuctěním tvé otcovské dobroty tím, že budu dělat to, co se neslučuje s tvou vůlí. Buď mým ochráncem v nebezpečí, mým rádcem v nesnázích, mým světlem v temnotách, mým utěšitelem v zármutku, mým průvodcem až do smrti.
Čtvrtý zlatý kus: Kdo se vydá Bohu, aby mohl vládnout všemi jeho údy, ten uctí Pána Boha více, a své duši více prospěje, než ten, kdo by kvůli Bohu obešel po hlavě celý svět.
Možná právě proto, že jsou lidé utrápení a chudí, učí se důvěřovat jménu Páně. Kdo nemá peníze, musí vyzkoušet, čemu může důvěřovat. Ten, jehož vlastní jméno je mu k ničemu, jedná moudře, když se opírá o jiné jméno, dokonce o to nejlepší ze všech jmen, jméno Hospodinovo. Bůh bude mít vždycky lid, který mu důvěřuje, a ten bude lidem trpícím a chudým.
Profesor SZ Hector Morrison na Highland Theological College ve Skotsku se zabývá těmito tématy z pohledu biblické teologie. Nabízí možné paralely mezi stvořením světa a existencí chrámu ve SZ. Je možné vnímat svět jako Boží chrám, kde je Bůh uctíván? Téma smlouvy nám ukazuje Boží věrnost, závazek a lásku k jeho lidu.
Signalizace ctnosti má dlouhou historii a příkladem jsou farizeové v Novém zákoně. Stejně jako moderní signalizátoři ctnosti chtěli farizeové v novozákonním období, aby lidé věděli, že jsou dobří a spravedliví. Nestačilo jim žít podle rozsáhlého a složitého souboru pravidel a předpisů, které se postupně nakupily v jejich tradici. Potřebovali svou spravedlnost dávat na odiv.
