Francis Schaeffer

Musíte pochopit, že ti z naší současné materiálně-energetické a na náhodu orientované generace nemají žádný důvod poslouchat stát, kromě toho, že stát má zbraně a má moc nad lidmi. To je jediný důvod, proč mají stát poslouchat. Materiálně-energetický a na náhodu orientovaný pohled na svět nedává žádný základ ani žádný důvod, kromě síly a ochrany, proč by občané měli poslouchat stát.

Křesťan, bohabojný člověk, takový není. Bible nám říká, že Bůh nám přikázal poslouchat stát.

Jan Rosacius Hořovský

Bůh sesílá podle své vůle vedle jiných trestů také hlad, veliký a krutý nebo jindy zase umenšený, podle toho, jak sám chce. Někdy, jako za Abrahama (Gn 12,20) ho sesílá na celý svět, jindy, jako za Elijáše, jen na určitou část země, podle toho, jak se mu zlíbí. Bůh je ve svém chtění naprosto nezávislý a svobodný, takže v jednu chvíli může učinit jednu část země plodnou a úrodnou, zatímco jinou neúrodnou, a protože je spravedlivý, nikdo mu nemůže říct: „Co to děláš?“

James Smith

Jestliže nás Bůh miluje nekonečnou láskou, jestliže nás předurčil k tomu, abychom byli připodobněni obrazu jeho Syna, jestliže nás chce učinit způsobilými k tomu, abychom se stali účastníky dědictví svatých ve světle, a jestliže chce napravit naše chyby a pošetilosti – musí nás pokořovat!

Jaroslav Kernal

Když jsem v létě roku 2016, na vrcholu uprchlické krize, kdy se do Evropy valily doslova miliony převážně mladých mužů ponejvíce z muslimských zemí třetího světa, začal vykládat proroctví Aba­kuka, ani zdaleka jsem netušil, jak aktuální je tento oddíl Božího slova. Po šesti letech se k němu musím znovu vracet a promýšlet nejrůznější aplikace, které z Abakukova proroctví vyplývají. Společenství Izraele bylo v době Abakuka na cestě k rozvratu: násilí, ničemnosti, trápení, zhouba, spory, sváry, zákon byl ochromený a nebyl nikdo, kdo by prosadil právo, svévolník měl navrch nad spravedlivým, a proto bylo právo tak překrouceno (Abk 1,2–4).

Alexander Moody-Stuart

V sesterstvu svatých žen, kteréž přisluhovaly Pánu Ježíši, když byl na zemi, bývá Marie Magdalena jmenována obyčejně na prvním místě, jakoby se tím naznačovalo, že vyniká nad ostatní jakousi zvláštní milostí. Zmrtvýchvstalý Pán zjevuje se nejprve jí, a to nejen mezi všemi ženami, ale také mezi všemi učedníky. Jinak zaujímala v celém tom sesterstvu místo poslední a dosud jí přísluší v dějinách Božího království význačný označení „Marie Magdalena, z níž vyhnal sedm démonů“. Ale táž milost, která způsobuje mezi lidmi nekonečné různosti, často povyšuje nejbídnějšího a nejhojněji obohacuje nejzbědovanějšího, neboť „mnozí první budou poslední a poslední první.“

William Fenner

V části Písma, kterou jsem si vybral pro toto pojednání, jsou obsaženy čtyři věty. 1. Že každý člověk má svědomí: „jak dosvědčuje jejich svědomí.“ Každý člověk má tedy svědomí, které mu vydává svědectví. 2. Že světlo, kterým je svědomí vedeno, a skrze něž pracuje, je poznání: „napsáno ve svém srdci.“ 3. Že poutem, které svazuje lidské svědomí, je Boží zákon: „co zákon požaduje, mají napsáno ve svém srdci.“ 4. Že funkcí a úkolem svědomí je vydávat svědectví buď v souladu se sebou samým, nebo proti sobě, obviňovat nebo omlouvat sebe sama nebo své činy: „dosvědčuje jejich svědomí, poněvadž jejich myšlenky je jednou obviňují, jednou hájí.“

Jaroslav Kernal

Abraham zajásal, když spatřil Kristův den. Abraham oslavoval Krista. Spolu s věřícím Abrahamem přišlo skutečné požehnání také k pohanským národům (Ga 3,14). Dnes se podíváme na Abrahamovu víru, a to v popisu, který nám poskytl jeden z novozákonních pisatelů, nevlastní bratr Ježíše Krista, Jakub. Abraham nám slouží jako vzor – je praotcem věřících, protože jeho víra byla dokonalá a na něm bylo zjeveno všem lidem, že člověk je ospravedlněn z víry a nikoliv ze skutků, které dělá. Nicméně také skutky mají své místo a to nikoliv nezanedbatelné.

Jan Hus

V tomto textu evangelia je zmínka o věznění svatého Jana, křtitele Kristova, dále se tu mluví o zázracích Pána Ježíše Krista, za třetí o chvále svatého Jana. O věznění říká Písmo: „Jan uslyšel ve vězení o činech Kristových.“ Věz, že sv. Jan byl ve vězení proto, že káral krále Heroda kvůli cizoložství, jak o tom píše sv. Matouš ve 14. kapitole (v. 3–4): „Tento Herodes totiž zatkl Jana a dal ho v poutech vsadit do žaláře kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, neboť Jan mu říkal: ‚Není dovoleno, abys ji měl za ženu.‘“ A svatý Marek v šesté kapitole říká (v. 20): „Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to muž spravedlivý a svatý, a chránil ho; když ho slyšel, byl celý nejistý, a přece mu rád naslouchal.“ Proč?

Jarn Karafiát

NRozumím tomu tak, že nepotřebujete dělat dlouhé studium, abyste řekli: Vždyť to tak není, že všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a věrnost. Vy jste optimisté, vy všecko vidíte v nejkrásnějším pořádku, ale takové to není. I my jsme si to tak mysleli. Přirozeně si to každý přináší na svět, že je svět růžový, ale takové to není. Nechtěli jsme po lidech, aby nám jen sloužili, ale chtěli jsme jim posloužit a „krásně“ jsme při tom dopadli! Co pak si to ti lidé nechali líbit, abychom jim krásně posloužili?

Jaroslav Kernal

Bůh se slitoval nad svým lidem a poslal svého Syna, aby zachránil hříšníky, aby dokonal dílo spasení, které bylo připraveno ještě před stvořením světa. A na důkaz završení tohoto díla seslal svého Ducha, v plnosti ho vylil na svůj lid. Z jeho milosti jsme se znovuzrodili a obnoveni Duchem svatým. Ve čtvrtém verši to byla Boží dobrota a Boží láska k lidem, která vedla Boha k tomu, aby nás zachránil, v pátém verši to bylo Boží slitování a v sedmém verši je to milost. Bůh je bohatý v milosrdenství.

Alois Adlof

Slovy „který jsi v nebesích“ naučil nás Spasitel pohlížet též k Bohu bohatému a mocnému, moudrému a silnému. On může všechno; stvořil nebe i zemi, stvořil všechno nebeské vojsko a andělské zástupy, stvořil i mne, své dítko, a svou mocnou pravicí mne vytrhl ze zahynutí – může naplnit každou mou prosbu, poněvadž jeho vůle je všemohoucí. Jaká útěcha v tomto pro mne spočívá! Otec můj je mocný, zachrání mne, učiní, co dobrého vidí. Jako se dítko cítí v bezpečí v náručí otcově, protože důvěřuje otcově síle i jeho věhlasu, i já se cítím bezpečně v ruce Boží. Anděl řekl panně Marii: „U Boha není nic nemožného“ (Lk 1,37).