Jaroslav Kernal

Před pár měsíci jsem se v jednom ze svých kázání dotkl uplynulých dvou let, když jsem zmínil selhání mnoha křesťanů i církve samotné. Jednotliví křesťané i církev jako celek otevřela dokořán dveře světu a místo Písma začala k rozlišování používat to, co jí diktoval svět – zachovávání vesměs nezákonných nařízení státu či zdravotní stav nebo status lidí. V reakci na toto kázání jsem dostal otázku, proč už nenechám ty věci být, když jsou za námi, proč se k nim pořád vracím. A stojí za to položit si tuto otázku – má nějaký smysl se vracet k tomu, co zde bylo v uplynulých dvou letech?

Ach, křesťane, pochybuješ o tom, zda Bůh splní své sliby? Bude munice skály odnesena bouří? Selžou nebeské sklady? Myslíš si, že tvůj nebeský Otec, i když ví, že potřebuješ jídlo a oděv, na tebe zapomene? Když ani vrabec nespadne na zem, aniž by o tom náš Otec věděl, a všechny vlasy na tvé hlavě jsou sečteny (Mt 10,29-30), přestaneš mu důvěřovat a budeš o něm pochybovat? Je plno těch, kteří byli zkoušeni tak dlouho, až konečně byli donuceni uplatnit víru v Boha, a okamžik jejich spolehnutí se na něj byl okamžikem jejich vysvobození.

Neznámý reformovaný farář

Byť bychom i neznali vznik, způsob a meze působení Ducha Božího, není to dost, když víme: Musíme se znovuzrodit a také můžeme. A byť i zůstalo vše ostatní pro nás tajemstvím – co na tom? Nejde o to, abychom pochopili tajemství znovuzrození, ale na tom záleží, abychom to znovuzrození zažili.

Charles Spurgeon

Pod Božím pastýřským dohledem jsou svatí dosyta nasyceni. Jejich pokrmem není neuspokojivá řídká kaše nějakých lidských „výmyslů“, ale Pán je krmí pevnou, hutnou pravdou Božího zjevení. V Písmu, které Duch svatý přináší do srdce, je skutečná výživa pro duši. Sám Ježíš je skutečným životodárným pokrmem věřících. Náš Velký Pastýř zde slibuje, že tento svatý pokrm nám poskytne on sám. Pokud v den Páně přijde náš pozemský pastýř s prázdnýma rukama, náš Pán nikoli.

Adam Vondruška

Herodes ho nedokázal zabít,

Satan ho nemohl svést,

smrt ho nedokázala přemoct,

a hrob ho nemohl udržet.

James Smith

Bůh je náš OTEC. Přijal nás ze své milosti. Co se týče duchovního vztahu, byli jsme svou přirozeností bez otce. Nebo abychom byli přesnější, otce jsme měli, byl jím ďábel! Ježíš řekl: „Váš otec je ďábel!“ (Jan 8,44). Taková je pravda. Byli jsme v hrozném a strašlivém stavu!

Ale ve svém nekonečném milosrdenství a pro slávu své vlastní milosti nás Bůh přijal a uvedl mezi své děti!