A krev, která vás oživuje, budu vyhledávat. Budu za ni volat k odpovědnosti každé zvíře i člověka; za život člověka budu volat k odpovědnosti každého jeho bratra. (Gn 9,5)
Člověk i zvíře budou voláni k odpovědnosti za zmařený život člověka. Bůh je ochráncem života, a to především těch tvorů, kteří byli stvořeni k Božímu obrazu. Člověk nemá právo vzít život jinému člověku a nemá právo vzít ani svůj vlastní život. Člověk není tím, kdo by život dal, proto ho nemůže ani vzít. Nemá ve svých rukou ani svůj vlastní život, proto nemá právo svůj život jakkoliv zkrátit. Kromě toho Bůh žádá smrt pro toho, kdo vzal život někomu jinému. Bůh je ten, kdo život dává, Bůh je také ten, kdo si život bere zpět – Bůh povolává k životu, Bůh odvolává ze života. Původce života, svého Syna, Pána Ježíše Krista, za nás vydal smrti, abychom ve víře v něj měli život.
Věřící se na zemi nemohou pohodlně zabydlet, protože se tu nikdy nebudou cítit doma. Vyznávají, že „jsou na zemi jen cizinci a přistěhovalci“ (11,13). A místo aby nebe vnímali jako vítaný bonus poté, co si užili života tady dole, ukazuje, že věřící po nebi touží. Stýská se jim „po lepší vlasti, po vlasti nebeské“ (11,16).
Charakter proměňovaný mocí evangelia Pána Ježíše Krista se projeví v jednání člověka. Už jsme to viděli na všech skupinách, o nichž jsme mluvili – ať se jednalo o starší muže, starší ženy, mladší ženy nebo mladší muže. Proměněný charakter, Kristův charakter má být vidět i na životě otroka.
Mnohé a různé jsou vztahy, v nichž se Kristus hlásí k věřícímu, a ten jen ztrácí, pokud ho v jediném z nich ignoruje. Kristus je Bůh, Pán, hlava, Spasitel církve. Oficiálně je naším prorokem, knězem a králem, osobně je naším příbuzným-zachráncem, naším přímluvcem, naším přítelem.
Žít jako vyznávající křesťan a přitom nezůstávat v Božím slově, je jako snažit se jet krajinou a nedržet na cestě. Nedokážeš to. Je to jako říkat, že ve skutečnosti nemáš o Boha zájem. Žel, lidé, kteří nemají o Boha zájem, skončí v pekle.
Dojít k poznání, že jsem hlupák, znamená postavit se na práh chrámu moudrosti. Porozumět, že něco je špatně, znamená být na půli cesty k nápravě. Být si zcela jistý tím, že naše sebedůvěra je hříšná a hloupá a je urážkou Boha, je tou největší pomocí k úplnému odhození sebedůvěry a k přivedení duše – v teorii i praxi – k naprostému spolehnutí se na moc Božího Ducha svatého.
Nikdo se nesplete na cestě k Bohu, pokud se rozhodne jít touto cestou. Duch Boží povede ty, jejichž srdce se upínají k Bohu.
‚Dobré manželství nevznikne jen tak samo od sebe, ale je třeba ho vybudovat.‘“ Jinými slovy, vztahy vyžadují investice. Do čeho byste měli investovat, aby byl váš vztah krásný? Odpověď najdeme v Koloským 3,12–14
