‚Dobré manželství nevznikne jen tak samo od sebe, ale je třeba ho vybudovat.‘“ Jinými slovy, vztahy vyžadují investice. Do čeho byste měli investovat, aby byl váš vztah krásný? Odpověď najdeme v Koloským 3,12–14
Ačkoliv je Izák v galerii svědků víry v Židům 11, tak tento text ho také řadí vedle takových mužů, jako byl Lot nebo král Šalamoun, či mnozí další králové Izraele. Dobře začal, ale nekončí příliš slavně. Jeho oči vyhasly a s nimi, jak se zdá, také mnoho z jeho duchovní horlivosti a lásky k Pánu.
Jestliže se bez víry nemůžeme Bohu zalíbit (11,6), potřebujeme mít jasno, co k víře nezbytně náleží a co je pro ni základní. Některé náležitosti víry ukazuje náš text. Když se chce člověk dozvědět něco víc o víře, je logické se podívat na Abrahama.
Učení a jednání jdou ruku v ruce. Náš život, tedy naše jednání, chování, vystupování, vždycky nakonec ukáže, čemu doopravdy věříme. Proto také Pavel vyzývá Tita, aby učil to, co odpovídá zdravému učení – měl učit starší muže i starší ženy, mladší ženy i mladší muže, měl učit také otroky.
„Boží dobrota po všechny dny trvá!“ (Ž 52,3 přel. z angl.). Boží dobrota respektuje dokonalost Jeho přirozenosti: „…Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy“ (1 J 1,5). V Boží přirozenosti a bytí je taková absolutní dokonalost, že jí nic nechybí ani v ní není nic vadného.
Jedinou mocí, kterou Bůh uznává ve své církvi, je moc jeho Ducha. Zatímco jediná síla skutečně uznávaná většinou současných evangelikálů je síla člověka. Bůh dělá svou práci působením Ducha – zatímco křesťanští vůdci se o to pokoušejí mocí vyškoleného intelektu.
Nebesa jsou místem úplného vítězství a triumfu. Tady je bojiště, tam triumfální procesí. Tady je země meče a kopí, tam je země věnce a koruny. Ach, jaký záchvěv radosti pronikne srdcem všech požehnaných, až jejich vítězství bude v nebi dokonáno, až sama smrt – poslední nepřítel – bude zabita
Zatímco je pro nás evangelikální teologovy životně důležité, abychom pracovali na biblické exegezi a teologii mariologie a tak opravovali odchylky a falešné učení, musíme si být vědomi skutečnosti, že historicky a teologicky řečeno římskokatolická mariologie původně nevychází ze čtení Písma.
Izák rozhodně nebyl žádnou kopií svého otce. Přesto musel čelit podobným věcem, jakým čelil jeho otec. 26. kapitola jako by z oka vypadla událostem z Gn 20, kdy Abraham navštívil Gerar, zapřel svou ženu Sáru a lhal abímelekovi.
Náš text ukazuje na Noemovu víru jako příklad, který nás učí, že: Pro záchranu je nezbytné, abychom vírou poslušně reagovali na Boží varování ohledně budoucího soudu. Náš text ukazuje základ, projevy a důsledky Noemovy víry.
Učení a jednání jdou ruku v ruce. Křesťané na Krétě, kde Titus zůstal, aby dal do pořádku, co ještě zbývalo, se svými životy ničím nelišili od pohanů, mezi nimiž žili. Pavel jim říká, že to ve skutečnosti ukazuje, čemu doopravdy věří – jestliže žijí jako pohané, mluví jako pohané a jednají jako pohané, neznamená to nic jiného, než že věří stejným věcem, jakým věří pohané.
„... Pán, Kristus, budiž svatý ve vašich srdcích...“ Motivací k poslušnosti tohoto pokynu by neměl být náš vlastní pokoj a útěcha, ale Jeho čest a sláva. Aby se svatý ochránil před strachem z člověka, musí pěstovat bázeň před Hospodinem.
