Před námi je verš, který je návodem na řešení problémů současné církve. List Titovi je zhutnělá, koncentrovaná teologie, která se projevuje v praxi církve i jednotlivců. A verš, který je před námi, je přesně takový. Kromě toho tento verš odpovídá na problémy, s nimiž se potýká současná křesťanská církev – a to nejenom u nás, ale i všude jinde ve světě.
Z toho, co bylo řečeno, je zřejmé, že když Bůh řekl Mojžíšovi, aby vyrobil hada z bronzu, upevnil ho na kůl a pobídl uštknuté Izraelce, aby na něj pohlédli, a budou žít, že jim kázal evangelium milosti. Nyní vytyčíme sedm věcí, ke kterým Izraelité nebyli vybídnuti:
Způsob, který Bůh připravil a který je o tom, jak mohou lidé mít dokonalý vztah s Bohem, zahrnuje vtělení Božího Syna, život Božího Syna v těle, jako má člověk, utrpení Božího Syna na kříži Golgoty, smrt Božího Syna a jeho pohřeb, slavné zmrtvýchvstání Božího Syna a nakonec návrat do slávy k Otci v nebesích odkud k nám přišel a odkud znovu přijde pro svůj lid. Boží Syn tím vším oslavil svého Otce, Otec skrze toto vše oslavil svého Syna a Boží Syn přijal slávu, kterou měl u Otce před stvořením světa a které se dobrovolně vzdal, když se stal člověkem. Ale k této věčné slávě byla přidána také ta, kterou získal svým dílem na kříži.
Ach! Vy laskavá a milující srdce, která nejste bohatá na bohatství, ale která jste bohatá v lásce, což je to nejlepší bohatství světa, vložte tuto zlatou minci mezi ty ostatní stříbrné a ona je posvětí.
Kristova láska nevyžene lásku k příbuzným, ale posvětí tuto naši lásku a učiní ji mnohem lahodnější. Láska mužů a žen je překrásná. Oč krásnější je láska Kristova, která je silnější než smrt a mocnější než hrob.
Uvažující lidé hledají pevný základ víry. Starověký filozof chtěl oporu pro svou páku a věřil, že kdyby jí získal, tak by mohl pohnout světem! Je nepříjemné být dlouho na moři – vyhlížíme, kdy se objeví pevná zem, a staneme na skále. Nemůžeme odpočinout, dokud nenalezneme něco pevného, jistého, spolehlivého a nezpochybnitelného. Mnohá mysl již nahlédla do mlhavé říše racionalismu, aby zde nespatřila nic víc než tápavou mlhu. A roztřesená řezavým chladem této arktické země skepticismu zatoužila po jasnějším světle, příjemnějším průvodci a spolehlivějším přesvědčení.
Jedna z nejspornějších otázek v křesťanských kruzích zní: „Může věřící ztratit spasení?“ Týká se také našich emocí, protože většina z nás má někoho blízkého, kdo kdysi vyznal víru v Krista, možná dokonce působil v nějaké službě, a dnes žije od Pána daleko. A my se ptáme: „Je opravdu spasený?“ Ze srdce rádi bychom řekli, že ano, ale známe pár veršů, které nám tak jako náš dnešní text nahánějí husí kůži, a ty nás nutí zaváhat.
Dnes je poslední adventní neděle, před námi jsou Vánoce a já jsem stejně jako každý rok přemýšlel nad tím, zda mám pokračovat ve výkladu knihy, kterou procházíme – tedy knihy Genesis, nebo zda mám kázat nějaké „vánoční“ kázání. Jsem přesvědčený o tom, že to nejlepší, co můžeme jako církev dělat v oblasti kázání a co také děláme, je, že procházíme postupně jednotlivými knihami Bible a vykládáme je verš po verši, oddíl po oddíle. Tak postupně odhalujeme pravdu a učíme se tomu, co apoštol Pavel ve Sk 20 nazývá celou radou Boží nebo celou vůli Boží.
Dnes jsem pro vás připravil trochu šokující vánoční téma. Povíme si o pravém důvodu Vánoc. Proč vlastně Ježíš Kristus přišel v těle na tento svět. Abychom pochopili krásu narození Spasitele, Ježíše Krista, musíme nejprve dokonale pochopit ošklivost Vánoc. Nechci být negativní. Pouze si přeji, abychom pochopili, že vánoční radost nevězí v koledách, písních o „Bílých Vánocích“ nebo „Už se všichni těšíme na Ježíška“. Nevězí ani v dárcích, ani ve třpytkách a svíčkách na stromečku, ani ve vánočních pohlednicích, ani ve zvycích a tradici, ani v cukroví, ani štědrovečerní večeři, ani v příbuzných s kterými se na Vánoce scházíme, ani v tom celém, vysněném světě fantazie a pohody. Ano, tohle je jedna stránka Vánoc a ujišťuji vás, že na ní není nic špatného a každým rokem se sám oddávám všem zvyklostem a vánočním radostem a tradicím.
Král se narodil a nyní má být i uznán. V téže chvíli je ohrožen. Narodil se za vlády jiného krále, potomka z edomského rodu, který násilím uchvátil trůn Davidův. Království světa vzdorují vládě našeho Pána. Tam, kde se Ježíš zrodí, jistě vládne nějaký Herodes. Je podivuhodné, že „mudrci zdaleka“ věděli, že se narodil veliký Král a přišli z veliké dálky, aby mu vzdali poctu. Málokdy se stává, že světští mudrci sklánějí kolena před Ježíšem, ale když moudří lidé hledají našeho Pána; skutečně jsou moudří. Toto jistě byli lidé zbožní, když jim i hvězdy mluvily o Bohu.
Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, vysvoboditeli, Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade!“ (Ž 18,3)
Právě tak jako ptáci, kteří chtějí uniknout sítím a léčkám ptáčníků, musí létat hodně vysoko, tak i my musíme vzlétnout až k Bohu a vyzdvihnout se nad zkázu, marnost i podvodné triky světa, chceme-li se uchránit před mnohými léčkami a nesčetnými pokušeními.
Robert Cawdray (1538-1604)
Kázat evangelium neznamená říkat lidem, že Bůh zaměřuje svou lásku na každého z nich a že Kristus zemřel, aby každého z nich zachránil. Vědomí, že jsem objektem Boží věčné lásky a Kristovy vykupitelské smrti je součástí ujištění jednotlivce… a je třeba vyvozovat jej ze skutečnosti, že člověk uvěřil, ne navrhovat jej jako důvod, proč by měl člověk věřit.
