„Kdo by se nebál tebe, Pane, a nevzdal slávu tvému jménu, neboť ty jediný jsi Svatý“ (Zj 15,4). Jedině On je nezávisle, neomezeně, nezměnitelně svatý. V Písmu je často označován jako „Svatý“. Je takový, protože je v Něm souhrn všech morálních dokonalostí. Je dokonalou čistotou, neposkvrněný ani stínem hříchu. „Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy“ (1 J 1,5). Svatost je pravou dokonalostí Boží přirozenosti. Velký Bůh je „velkolepý ve svatosti“ (Ex 15,11).
Ale ty jsi stále týž a bez konce jsou tvoje léta. (Ž 102,28)
Jaký pramen jistoty a útěchy je k nalezení v boží neměnnosti! Žádná vlnka nedokáže narušit klid jeho nikdy neměnící se povahy. Pokud by tomu tak nebylo, nebyl by již více dokonalou bytostí, ztratil by tím své božství, přestal by být Bohem!
„Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí“ (Fp 2,13).
Znovu dnes otevřeme knihu Genesis a budeme pokračovat ve výkladu devatenácté kapitoly. Je to skutečně smutná kapitola, protože popisuje ohromnou tragédii lidského hříchu. Je dokonalou ilustrací známého textu z listu Římanům:
Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Ř 6,23)
Obojí nalezneme v Gn 19. Minule jsme mluvili o tom, jak Sodomu navštívili andělé poslaní od Boha a zachránili spravedlivého Lota. Ačkoliv nám Boží slovo dosvědčuje, že Lot byl spravedlivý a byl:
Než jsem dal studiu strojírenství definitivně vale, zažil jsem na technice jednoho profesora fyziky, který nám často vysvětloval svou metodu výuky. „Třído,“ říkával, „napřed vám řeknu, co se vám chystám říct. Potom vám to řeknu. Pak vám řeknu, co jsem vám řekl. A nakonec to zopakuju.“ Věděl, že jedním z nejdůležitějších klíčů k učení je opakování.
Jaké jsou Bohem ustanovené prostředky, které nám pomohou růst do Kristovy podoby? Je zde něco, co můžeme použít jako nástroj, který nás dovede ke zralosti? Moji milí, je to velmi jednoduché:
Ty však mluv, co odpovídá zdravému učení. (Tt 2,1)
„Opovržený a lidmi zavržený“ (Izajáš 53,3 ČSP)
je první částí předpovědí o Mesiáši. Bůh značně předem oznámil, jaké zacházení se dostane Jeho Synu, až na sebe vezme lidské tělo. Izajášovo proroctví měli Židé v rukou již 700 let před narozením Ježíše v Betlémě. Je to však tak přesný popis toho, co Ho potkalo, že to zrovna tak mohl napsat jeden z apoštolů. Zde máme jeden z nevyvratitelných důkazů inspirovanosti Písem shůry, neboť jen Ten, kdo od začátku věděl, jaký bude konec, mohl tyto dějiny zapsat v předstihu.
3: „Když seděl na Olivové hoře a byli sami, přistoupili k němu učedníci a řekli: ‚Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku!‘“
Jestli jsou jeho temné noci tak jasné jako dny světa, jaké budou potom jeho dny? Je-li dokonce jeho hvězda nádhernější než slunce, jaké musí být potom jeho sluneční světlo? Pokud může chválit Pána v ohni, jak ho potom bude vyvyšovat před věčným trůnem! Je-li pro něj nynější zlo dobrodiním, jaká bude potom Boží přetékající dobrota? Ach, požehnané „potom“! Kdo by nebyl křesťanem? Kdo by nyní nechtěl nést kříž kvůli koruně, která přijde později? Ale zde je práce pro trpělivost, protože ono „potom“ není pro dnešek, triumf není pro přítomnost, ale pro „potom“.
„Krásná jsi, lásko má, jako město Tirsa, jak Jeruzalém nádherná. Respekt budíš jak ozbrojená armáda.“ Píseň Šalomounova 6, 4 (ČSP)
Dobrý den a pokoj vám. Budeme dnes pokračovat v našem výkladu knihy Genesis a dostáváme se k jedné z nejtragičtějších kapitol. Už jsme viděli, že kniha Genesis obsahuje některá velice drsná vyprávění a další velmi tragická – zvláště taková, kde se v plné síle ukazuje hrůza lidského hříchu. Genesis 19 v sobě spojuje jak hrůzu Božího soudu, tak tragédii lidského hříchu. Sodoma se stala pořekadlem, které ukazuje na hrůzu a odpornost hříchu. Stala se synonymem zvrácenosti a varovným zdviženým prstem, vážným varováním před Božím soudem a trestem.
