Zbožný člověk často rozjímá nad Božím slovem. „Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím“ (Ž 119,97). Zbožná duše rozjímá o pravdě a svatosti Božího slova. Nemá jen několik pomíjivých myšlenek, ale nechává svou mysl ponořenou do Písma. Meditací saje med z tohoto sladkého květu a v mysli promýšlí svaté pravdy.
Když v Janovi 1,29 Jan Křtitel zvolal: „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa,“ ukázal nám podstatu toho, co znamená stát se křesťanem. Ale svým prohlášením v Janově evangeliu 3,30: „On musí růst, ale já se menšit,“ nám ukázal podstatu toho, co znamená být křesťanem. Matthew Henry nazývá tento druhý výrok „nejskvělejším vzorem“. Právě o tomto vzoru křesťanského života uvažujeme v tomto článku.
Stvořitel tzv. teistických evolucionistů, tedy lidí, kteří mají za to, že Bůh použil ke stvoření evoluci, se dost podstatně liší od Stvořitele, jehož popisuje Boží slovo a především první kapitoly knihy Genesis.
Bible nám říká, že máme respektovat ty, kdo mají v rukou vládu, což zahrnuje i respekt k těm, kdo prosazují zákon. Neměli bychom však opomíjet ani příklad apoštola Pavla, který, když byl nespravedlivě uvězněn ve Filipech, odmítl ustoupit, dokud se mu úřady veřejně neomluví. Legitimní protest proti nespravedlivému policejnímu postupu není pravicový extremismus, je to přesně to, co nás učili naši předkové.
Hřích odcizil člověka nejen Bohu, ale i člověku. Kde není láska k Bohu, tam není ani opravdová láska k bližním. Od přirozenosti jsme zcela zkažení a jako takoví máme radikálně sobecké, zlé a zlomyslné sklony. „Hrob otevřený je jejich hrdlo, svým jazykem mluví jen lest, hadí jed skrývají ve rtech, jejich ústa jsou samá kletba a hořkost, jejich nohy spěchají prolévat krev, zhouba a bída je na jejich cestách“ (Ř 3,13–16).
Jedním z důležitých prvků nezávislosti místního sboru je jeho vlastní správa. Ztráta práva na samosprávu způsobuje, že církev ztrácí svou nezávislost. Když místní církev ovládnou a řídí lidé zvenčí, ztratila svou nezávislost. Správa vlastních záležitostí však není jedinou formou nezávislosti místního sboru. Mnohé církve rozhodují samy, ale přesto jsou ve financích a dalších záležitostech nadále trvale závislé na pomoci zvenčí. Samostatná správa by měla vést k tomu, že církev bude soběstačná a zcela nezávislá.
Abychom rozpoznali falešné učitele, musíme pochopit, že přicházejí převlečeni za pravé Kristovy následovníky. Rozlišování proto vyžaduje, abychom zkoumali ty, kdo tvrdí, že mluví Boží slovo, a rozlišovali, kdo je pravý a kdo falešný. V kázání na hoře nás Ježíš učil, že jedním ze způsobů, jak rozlišit pravé a falešné učitele, je podívat se na jejich ovoce. Co je výsledkem jejich rtů, jejich života a jejich vedení?
Úsměv, prosím. Kdo z nás tu větu má rád? Většinou ji pronese někdo, kdo na nás zrovna míří fotoaparátem, nebo dnes spíš mobilem. A vy víte, co bude následovat. Nepovedený úsměv, nepovedená fotka, která bude kolovat po rodině ve WhatsAppu nebo na Messengeru, nebo nakonec skončí příští rok i v kalendáři. Protože v rodinných kalendářích nekončí jen ty nejkrásnější fotky, ale i ty nejtrapnější, ať je prý na co vzpomínat.
Vstoupili jsme do nového roku. Co to pro nás znamená? Nová očekávání, nová předsevzetí? … nebo obavy, strachy, úzkosti? … anebo nic zásadního, jen opět změna čísla v kalendáři? S každým novým rokem se před námi otevírá taková „terra incognita“, země neznámá. Rádi bychom věděli, co se na nás chystá. Snažíme se to odhadnout nebo spočítat. Dalo by se říct, že v nás zápasí Naděje a víra versus beznaděj a strach.
Je to vůbec možné, aby takový utrápený a usoužený Jób a taková rozbitá církev měli dobrou naději? Sami nechtěli věřit: Bylo nám jak ve snu. Jóbovi žehnal Pán Bůh k posledu více než po celý jeho život. To jsou Boží fakta.
