K čemu jsou staří lidé?
John Wyatt
Zdá se mi, že s přechodem z placeného zaměstnání do důchodu nabývá otázka „K čemu jsou staří lidé?“ nového významu. Prozkoumejme několik způsobů, jimiž mohou starší lidé zvláště přispět svému okolí.
Prvorozenému dal Josef jméno Manases (to je Bůh dal zapomenutí), neboť řekl: „Bůh mi dal zapomenout na všechno mé trápení a na celý dům mého otce.“ (Gn 41,51)
Bůh Josefovi požehnal a dal mu dva syny. Prvního pojmenoval Manases, což znamená „Bůh dal zapomenutí“. Bůh dal zapomenutí nejvyššímu číšníkovi a také mu dal rozpomenutí v pravý čas. A také Josefovi dal Bůh zapomenout na všechno jeho trápení a dům svého otce. Zanedlouho – a skutečně to nebude trvat déle než pár let, dá Bůh Josefovi, aby se rozpomenul – a potom se po celém Egyptě rozezní Josefův pláč a Josef se dá poznat svým bratrům. Řekne jim, aby se netrápili tím, že ho prodali do Egypta a nevyčítali si to, protože to byl Bůh, kdo ho do Egypta poslal před nimi, aby zajistil jejich potomstvo a připravil skrze něj veliké vysvobození. Josef dobře ví, že Bůh nade vším vládne a má všechno pevně ve své ruce.
Zdá se mi, že s přechodem z placeného zaměstnání do důchodu nabývá otázka „K čemu jsou staří lidé?“ nového významu. Prozkoumejme několik způsobů, jimiž mohou starší lidé zvláště přispět svému okolí.
Náš příběh se odehrává v chrámu, kam Josef s Marií přinesli narozeného Pána Ježíše Krista, aby ho zasvětili Hospodinu a aby přinesli oběť za očištění Marie. Přišli z nedalekého Betléma (cca 12 km). A v chrámu, kam proudily tisíce lidí denně, se setkali s jedním konkrétním člověkem, kterého Bůh toho dne a v tu hodinu poslal do chrámu.
Proč se Ježíš narodil v Betlémě? Jednou z odpovědí je, že to bylo předpovězeno v Micheáši 5,1 a Písmo se muselo naplnit. Tím však tuto otázku odsouváme jenom o úroveň dál. Proč Bůh určil, že se jeho Syn narodí v Betlémě? Každý detail jeho poslání byl pečlivě naplánován – nic nebylo náhodné, a už vůbec ne místo jeho narození. Proč tedy Betlém?
Milý Pane Kriste! Proč pak jsi nezvěstoval své narození především prelátům, Kaifášovi, králům nebo knížatům, zvěstuje jim radost velikou? Byli by se jistě zeptali, je-li (Kristus) bohatý a kde leží. Až by uslyšeli, že leží v jesličkách, řekli by nejspíš: „Nechte ho tam v jesličkách!“ Jistě by jim Kristus odpověděl: „Nepřišel jsem pro chválu pyšných a zpupných, nýbrž pokorných!“
Nejenom vánoční čas, ale každý den celého roku by nás měl vést k tomu, abychom pamatovali na dobrotu našeho Boha a velikost jeho milosrdenství. Ale v tomto období, kdy si tradičně připomínáme narození našeho Spasitele, tedy jeho první příchod na tento svět, bychom to měli dělat s ještě větší horlivostí. Je to přímo proti „duchu doby“, která se slovy „svátky klidu“ tlačí lidi do nejvíce hektického období celého roku.
Bůh ti říká: „Neboj se … já jsem tvůj štít a tvá přehojná odměna“ (Gn 15,1). Křesťane, uchop Boží slovo a osobně si ho přivlastni. Mysli na to, že slyšíš Ježíše říkat: „Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala“ (Lk 22,32). Mysli na to, že ho vidíš kráčet po rozbouřených vodách svého soužení, neboť je tam a říká: „Vzchop se, já jsem to, neboj se!“ (Mt 14,27). Ach, ta lahodná slova Kristova! Kéž ti Duch svatý dá pocítit, jak k tobě promlouvají.