Květina, která roste jen v zahradě věčnosti!
Matthew Hale
Skutečné štěstí nenajdeme v tomto životě. Je to květina, která roste pouze v zahradě věčnosti, a v plném rozpuku ji lze očekávat až v onom budoucím životě.
Abraham i Sára byli staří, sešlí věkem, a Sáře již ustal běh ženský. Zasmála se v duchu a řekla si: „Když už jsem tak sešlá, má se mi dostat takové rozkoše? I můj pán je stařec.“ (Gn 18,11–12)
Abraham před třemi měsíci provedl krvavý obřad obřízky v celém svém domě, včetně sebe samotného. Tehdy si možná Sára řekla, že se na stará kolena musel zbláznit. Ale Abraham říká, že mluvil s Bohem a Bůh mu řekl, že naplní to, co zaslíbil a že bude mít ještě dalšího syna s ní, se Sárou. Co asi Sáru napadlo? Teď jsi tomu s tou obřízkou asi moc nepomohl, co? Sára říká: Já jsem sešlá, on je stařec – má se mi dostat takové rozkoše? To není víra. To nejsou ani pochybnosti – to je prostě racionální zhodnocení situace. Ale Bůh promluvil. Bůh odhalil tyhle skryté věci a promluvil přímo do jejího života a ona přijala to slovo do svého života a spolu s ním také moc od Boha, aby se stala matkou.
Skutečné štěstí nenajdeme v tomto životě. Je to květina, která roste pouze v zahradě věčnosti, a v plném rozpuku ji lze očekávat až v onom budoucím životě.
Někteří lidé nám říkají, že kdyby lidé v době bouře vylili na vlny hodně oleje, hned by nastal velký klid. Nikdy jsem to nezkusil a nejspíš to ani nikdy nezkusím, protože můj orgán důvěřivosti není dost velký na to, aby přijal tak zvláštní tvrzení. Jsou však lidé, kteří si myslí, že mohou utišit bouři neklidného svědomí tím, že na něj vylijí trochu oleje náboženského vyznání. Je úžasné, jak podivuhodný účinek to ve skutečnosti má! Znal jsem člověka, který se mnohokrát za týden opil a který si nepoctivě opatřoval peníze; přesto měl vždy klidné svědomí, když v neděli pravidelně chodil do svého kostela nebo kaple.
Viděli jsme náboženské Židy, kteří sice tvrdili, že znají Boha, ale Božího Syna chtěli zabít. A Ježíš odhalil jejich pravý původ – řekl jim, že jsou otroci hříchu, kteří potřebují vysvobození pravdou a jsou dětmi ďábla, protože dělají jeho skutky. Tito lidé obelhávali sami sebe.
Dnes zamíříme to listu Galatským. Znovu se tam setkáváme s podobnými lidmi, jako byli tito Židé. Ale tentokrát jsou v „křesťanském“ hávu. Vloudili se mezi křesťany, ale jsou to vlci v rouše beránka. Pavel musí znovu vysvětlovat církvím v Galácii základní věci ohledně jejich spasení. Připomíná svým čtenářům, na čem stojí jejich víra. A pokládá jim jednoduchou otázku: „Jak jste přijali Ducha svatého?“
Člověk tak, jak je, nemůže spatřit Boží království. Musí se nejprve narodit z Ducha, aby mohl vstoupit před Boží tvář. Srdce vzbouřence, kamenné srdce, se musí změnit. Není jiná možnost, jak se dostat k Bohu, jak se zalíbit Bohu, jak dojít přízně u Boha, než je znovuzrození. Ale toto znovuzrození, obnovení je cele dílem Božím, je pouze a jenom dílem jeho milosti! Co s tím? Vkrádá se otázka, kterou položil učenec Nikodém, když v noci navštívil Pána Ježíše – Jak se člověk může narodit znovu? Jak může člověk změnit své srdce?
Představte si, milí přátelé v Kristu, že si již všichni přejete od rána do večera konat vůli Boží, tu práci, kterou vám přidělil. To je vzácné, to se Pánu Bohu líbí! Ale přestavte si, že vy při té práci naříkáte a stýskáte si, jak je to těžká práce, jaké vy to na tom světě máte při té práci! Je to něco vzácného? Líbí se to Pánu Bohu? Otevřete si, prosím, Numeri 11,1: „Lid si začal Hospodinu stěžovat na těžkosti. Hospodin to slyšel a vzplanul hněvem. Tu vyšlehl mezi nimi Hospodinův oheň a pohltil okraj tábora.“ Pěkné to na té poušti neměli a stěžovali si a naříkali, ale Hospodinu se to nelíbilo, že si tak naříkali a stěžovali.
Slovy: „který jsi v nebesích,“ nás Spasitel učil pamatovat: 1. že Bůh, jenž se stal naším Otcem, je vyvýšený a svatý, 2. že má moc a je dost bohatý na to, aby naplnil naše touhy, 3. že tato země není náš domov, ale tím je Boží nebe, po němž toužíme.